Nabucco, USA a ruský a íránský plyn


Czech business weekly (CZ), 7. 7. 2008

Plynovod Nabucco povede zemní plyn z východního Turecka až do srdce Evropy a zcela se vyhne ruskému území. Trasa je už tedy známá, ale ještě zbývá přesně určit dodavatele plynu – a v tom dochází k jistým rozporům. Matthew Bryza, náměstek amerického ministra zahraničí pro Evropu a Euraasii 5. června sdělil agentuře Reuter, že Washington by byl zásadně proti tomu, aby plynovod Nabucco přiváděl do Evropy plyn z Íránu. Toto vyjádření zaznělo poté, co prezident turecké státní společnosti Botas, která je podílníkem projektu Nabucco, oznámil, žemá-li být naplněna provozní kapacita plynovodu, bude třeba se v budoucnu obrátit na země jako je Írán.

Bryza reagoval ostře. „Myšlenku, že by Nabucco přepravoval íránský plyn, nemůžeme podpořit, prohlásil americký diplomat v Moskvě. Jenže podle Reinharda Mitscheka, ředitele společnosti Nabucco Gas Pipeline International, bude plynovod bez ohledu na americké výhrady přepravovat plyn pocházející ze všech zdrojů, které ho jsou schopné dodat.

„Jedním z jedinečných aspektů projektu je právě vícezdrojový přístup, vysvětluje Mitschek. „Počítáme tedy s plynem z Ázerbajdžánu, Turkmenistánu, Kazachstánu, Íránu, Iráku, Egypta i Ruska. Tímpádem nejsme plně závislí ani na jednom z těchto dílčích dodavatelů, protože počítáme s širokým, rozmanitým portfoliem různých zdrojů. Pro zákazníky v Evropě je to velmi atraktivní možnost.

Plynovod Nabucco, který má být dokončen v roce 2013, bude dlouhý 3300 km a měl by dopravit kolem 31 milionů m3 zemního plynu ročně. Z východního Turecka povede přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Baumgartenu v Rakousku. Podílníky projektu Nabucco je šest velkých evropských společností: Turecká firma Botas, Bulgargaz Holding, maďarský MOL, rakouská společnost OMV, německá RWE a rumunský Transgaz.

Projekt se v Evropě těší velké podpoře, ovšem Bryza naznačil, že americká podpora – jakkoliv silná – by nemusela být bezpodmínečná. Nabucco je již dlouho vyzdvihován jako důležitý lék na zvyšující se závislost Evropy na dodávkách plynu z Ruska. Jenže v posledních měsících se ukazuje, že Rusko i Írán budou mít v projektu svá želízka v ohni buď jako dodavatelé anebo – v případě ruského Gazpromu – jako držitelé padesátiprocentního podílu na centrále v Baumgartenu, kterou má Nabucco zásobovat.

Navzdory všem dohadům, které Nabucco pasují do role evropské „energetické pojistky, Mitschek jasně upozorňuje na skutečnost, že plynovod nepovede jednání ohledně dodávek – bude jen uzavírat dohody o přepravě těchto dodávek od prodejce k odběrateli. Kromě toho se domnívá, že potřeba dovozu plynu do Evropy se v brzké době zdvojnásobí. Připomíná, že v roce 2007 sedmadvacet zemí EU spotřebovalo 500 mld. m3 plynu, z toho 300 m3 z dovozu; jen 200 m3 bylo vyrobeno v Evropě.

„V příštích 10 až 15 letech celková spotřeba plynu vzroste ze stávajících 500 na nějakých 700 miliardm3, tvrdíMitschek. „Současně však evropská produkce klesne z 200 na 100miliard, takže oproti dnešním 300 budeme muset dovézt 600 miliard m3. Znamená to, že se dovoz plynu zdvojnásobí a budeme tedy potřebovat obrovské navýšení přepravní kapacity. A také bude nadmíru potřebné diverzifikovat zdroje – včetně využívání dodávek z Íránu.

Írán jako budoucí dodavatel

Washington považuje Írán za zemi podporující terorismus a navíc se domnívá, že potají vyvíjí jaderné zbraně, což ovšemTeherán popírá. Jenže vzhledem ke starostem se zajištěním dostatečného množství plynu do budoucna a k obavám, zda vůbec střední Asie bude schopná dodat tolik, aby Evropa měla dost tepla, považuje Mitschek Írán za pravděpodobného budoucího dodavatele plynu, který se bude přepravovat plynovodem Nabucco, podporovanýmSpojenými státy.

„Z Íránu už vede potrubí do Turecka – Turci z Íránu dovážejí asi 10 mld. m3 plynu ročně, vysvětlujeMitschek. Víme, že si Írán přeje rozšířit vlastní vnitrozemskou přepravní kapacitu mezi severem a jihem, z ložisek v jižním Fársu do Teheránu a k turecké hranici. Umím si tedy představit, že Írán nabídne zájemcům prodej zemního plynu na export do Evropy. Opakuji, že Nabucco plyn nenakupuje, zajistí jenom přepravu potrubím od východní turecké hranice nebo od hranice Turecka s Gruzií či od hranice Turecka s Íránem.

Evropa se zatím vyhýbala obchodním dohodáms Íránem o dodávkách energie. Jenže potřeba energetických zdrojů dnes vede evropské podniky a země k novému pohledu na vztah s Íránem, kde se podle odhadu nachází nějakých 23 bilion ům3 zemního plynu. Mitschek se zmiňuje o jedné evropské společnosti, která nedávno s Íránem uzavřela smlouvu o průzkumu ložisek plynu.

„Ano, přesně tady se nabízí prostor pro Nabucco, a kromě toho jako kupec plynu tu nemusí figurovat jenom Turecko, mohou se objevit i evropské společnosti, které budou nakupovat íránský plyn, říká Mitschek. Například společnost ElektrizitätsGesellschaft Laufenburg (EGL) ze Švýcarska již oznámila, že se chystá podepsat – nebo snad dokonce už podepsala – smlouvu s Íránemo nákupu. A další evropské firmy budou následovat. Otázkou je jen kdy.

EGL v březnu podepsala smlouvu s Íránskou národní společností pro export plynu o odběru 5,5 mld. m3 ročně po dobu pětadvaceti let. Odběr začne v roce 2010. Washington proti smlouvě uzavřené Švýcary protestoval, ale švýcarští představitelé konstatovali, že mezinárodní společenství neuvalilo na Írán žádné sankce, které by zakazovaly investovat do íránské energetiky. Kromě toho připomněli, že dohoda pomůže také Itálii zajistit nový zdroj zemního plynu. Podle švýcarské vlády má celý kontrakt hodnotu 42 miliard dolarů.

Švýcarský precedens

Vláda Spojených států se obává, že švýcarská dohoda s Íránem se stane precedentem a k dohodám s Íránem přistoupí i další evropské společnosti. Mitschek k tomu říká jen tolik, že pokud evropské firmy takové smlouvy podepíšou, plynovod Nabucco bude připraven přepravit nakoupený plyn do Evropy.

„Jakmile kupci z Evropy podepíšou smlouvy na íránský plyn, my jim ho dopravíme plynovodem Nabucco, říkáMitschek. Írán nedávno oznámil svůj záměr vybudovat plynovod IGAT-9 z jižního Fársu na sever do Teheránu a nakonec až k turecké hranici. Dovedu si představit, že v určitém momentu – možná ne hned v první den provozu plynovodu Nabucco, ale v určité době, jakmile to politická situace dovolí – se začne s vývozemíránského plynu do Evropy. Máme několik vyjádření i ze strany Evropské komise, od komisaře Andrise Piebalgse a jiných, že v dlouhodobém horizontu se s íránským plynem v Evropě počítá.

Ložiska na jihu íránské provincie Fárs, ležící asi 100 kilometrů od jižního íránského pobřeží, jsou považována za největší na světě. Podílník projektu Nabucco, rakouská firma OMV, podepsala tzv. základní ujednání – nezávazný dokument, popisující hlavní body příští dohody o partnerské spolupráci – s Íránskou národní ropnou společností o rozvoji těžby v jižním Fársu. V únoru s Íránem podepsal smlouvu o těžbě v Jižním Fársu také Gazprom.

Předpokládané zahájení provozu plynovodu Nabucco v roce 2013 se časově kryje s ukončením druhého funkčního období íránského prezidenta Mahmúda Ahmádínežáda, známého svým tvrdý postojem proti Západu.

Velká ložiska v Kaspické oblasti

Vedle jižního Íránu považuje Nabucco za další významný zdroj Kaspickou oblast. Nějaký plyn se nachází v Ázerbajdžánu, na západním pobřeží Kaspického moře, ale opravdu velká ložiska jsou na protějším břehu.

„Řekl bych, že plyn z Turkmenistánu a Kazachstánu je stejně důležitý jako plyn z Ázerbajdžánu, Blízkého východu a z jiných regionů, míní Mitschek. „Vím, že v Turkmenistánu je veliký potenciál. Podílnické společnosti projektu Nabucco mají pobočky v Kazachstánu. Proto víme, že potenciál pro těžbu a produkci je tamveliký. Nabucco doufá, že se podaří dosáhnout dohody o výstavbě plynovodu vedoucího po dně Kaspického moře z Turkmenistánu do Kazachstánu. Podle Mitscheka šance na zřízení takového potrubí jsou dobré a některé podílnické společnosti Nabucca již v Turkmenistánu a Kazachstánu působí.

„Ohledně transkaspického plynovodu nyní probíhají schůzky a jednání mezi prezidenty Turkmenistánu a Ázerbajdžánu, říká Mitschek. „Vím to od našich partnerů z konsorcia Nabucco; jedna ze společností už vyslala odborníky na výzkum a produkci vyhodnotit těžební možnosti přímo na moři i na březích Kaspiku. A jsem si jistý, že několik společností, podílníků Nabucca, otevře svá zastoupení v Turkmenistánu a Kazachstánu, aby navázaly a prohloubily vztahy a nakonec dospěly k průlomovým dohodám o nákupu. Mitschek věří, že nebude problém nalézt v Evropě investory ochotné se na projektu podílet – nevylučuje z toho ani podílníky projektu Nabucco.

„Pro Evropu to bude důležitá věc, říká Mitschek. „Ázerbajdžán bude do Evropy dodávat plyn, ale kapacitu Nabucca a dalších plynovodů tím nenaplní. Proto zde má Ázerbajdžán dvojí roli – jednak jako výrobce plynu pro Evropu, ale také jako brána do východní části Kaspiku, do Turkmenistánu a Kazchstánu. Jsem si jistý, že plyn odtud bude proudit. Ovšem pokud chcete vědět, jestli se Nabucco bude investičně podílet na výstavbě transkaspického plynovodu, tak o tom se zatím mezi podílníky nediskutovalo. Ale jsem si jist, že se v Evropě najdou energetické společnosti ochotné do takového potrubí investovat, je to jen nějakých 200 kilometrů, a to není tak velká vzdálenost.

Jedna čtvrtina od Gazpromu

Evropská unie v současné době odebírá asi 25 procent své spotřeby zemního plynu od ruské společnosti Gazprom, která v minulosti zneužívala vývoz plynu jako politický nástroj v sousední Ukrajině a Bělorusku. Tato skutečnost zčásti vysvětluje obavy Evropanů z přílišné závislosti na ruském dodavateli.

Kromě toho ruský gigant vedle svých stávajících plynovodů, jimiž zásobuje Evropu, plánuje výstavbu nového potrubí, tzv. Jižního proudu, v podstatě souběžného s Nabuccem. Soupeření obou plynovodů se v médiích zeširoka probírá a zazněly již názory, že bude postaven jenom jeden.

Mitschek ovšem tvrdí, že spotřeba plynu v Evropě je dost veliká pro oba plynovody. „Pokud jde o otázku Nabucca a Jižního proudu, vzhledem k tomu, jak obrovské množství plynu bude v příštích letech Evropa potřebovat, neřekl bych, že chceme postavit buď Nabucco nebo Jižní proud, tvrdí Mitschek. „Myslím, že pro dostatečnou dopravní kapacitu do budoucna potřebujeme víc než dva obrovské plynovody. Budeme potřebovat na evropském pobřeží překladiště LNG (kapalného zemního plynu) a určitě budeme potřebovat víc než dvě potrubí pro přepravu plynu do Evropy.

Mitschek upozorňuje na skutečnost, že jakkoliv spolu evropské společnosti a Gazprom soupeří o kontrakty na dodávky plynu, probíhá mezi nimi i spolupráce. Mitschek poukazuje na plynovod Blue stream, který vede ruský plyn do Turecka a v budoucnu by mohl přivádět dodávky i pro Nabucco.

„Blue stream je pro Turecko velmi důležitý zdroj plynu… Zatím z Turecka do Evropy žádné potrubí nevede, takže je to jenom plynovod z Ruska do Turecka. Ale představte si, až bude existovat Nabucco, že potom samozřejmě Blue Stream bude moci zásobovat i Nabucco, a tím i jihovýchodní evropské trhy, Rakousko i další evropské regiony. Vzhledem k rostoucí spotřebě plynu Mitschek předpovídá, že v budoucnu povedou do Evropy ještě další plynovody.

„Myslím, že jihovýchodní Evropa a Evropa vůbec bude potřebovat mnohem více takových projektů, tvrdí Mitschek. „Musíme si s tím poradit -my, energetický průmysl Evropy se musíme v budoucnu postarat o nové obří investice.

Toto je upravená verze textu převzatého od Radio Free Europe/ Radio Liberty (www.rfe-rl.org).

Autor: BRUCE PANNIER

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality