Pan prezident tančí


Vojtěch Novotný, Hospodářské noviny, 21. října 2009

Papua-Nová Guinea vyhlásila samostatnost uprostřed všeobecných obav a četných proroctví, předpovídajících zemi chaotickou a krátkou budoucnost. Dokonce i ti cizinci, kteří zemi znali a fandili jí, si neuměli představit, jak bude nadále spravována domorodci, většinově ještě oblékajícími trávové sukénky a zdobícími se klektáky divokých prasat a papouščím peřím.

Rozpad státu se ovšem nedostavil a zemi se – přinejmenším ve srovnání s postkoloniálními státy Afriky – nedaří vůbec špatně. Australané v jedné chvíli zvažovali, zda území Papui a Nové Guineje, svěřené jim po válce do správy Spojenými národy, nezařadit jako další stát do své federace. Nebylo pochyb o tom, že Novoguinejci by souhlasili, neboť kromě úzké politické elity o úplnou nezávislost stejně nestáli. Nakonec ale k referendu nedošlo. Experiment s přijetím tak zjevně odlišné a nespoutané země do své federace se zdál Austrálii přece jen příliš odvážným, takže ji nakonec raději připravili na riskantní nezávislost.

The undated picture shows three dancing, naked mudmen, wearing clay masks and bows and arrows in Papua New Guinea. The population of Papua New Guinea, consisting mainly of Papuas, is very diverse. The Papuas are hunters, collectors and cultivate crops such as yam, manioc and bananas. Bow and arrow are still in use as are stone axes and digging sticks. Pigs are very important as domesticated animals. Ever since proselytisation started around the turn of the century their culture and customs have come under severe pressure, yet people in the rural areas still wear their cloths made from natural material, use body paint and adorn themselves with the plums of birds for the old cult dance sing-sing. Photo: Werner Backhaus

Že by jednou z masek byl český prezident? Na nedatovaném snímku předvádí papaunští lovci rituální tanec. Foto čtk

Evropská unie začíná teprve v posledních dnech chápat, že ona si své Papuánce do svých řad již přijala, i když tak učinila nevědomky. Evropští politici byli nejspíš ukolébáni na první pohled evropským stylem oblékání místního obyvatelstva. Jeho první náčelník měl v tomto ohledu sice ještě jisté nedostatky, nicméně jeho nástupce si dal na kamufláži opravdu záležet, takže jeho kravaty jsou téměř úplně evropského střihu a vzoru. Pokud ovšem chtějí analytici této antropologicky unikátní zemi lépe porozumět, je třeba si evropské mimikry odmyslet a představit si jejího hlavního šamana, kterak tančí v trávové sukénce záhadné rituální tance, aby uklidnil duchy předků. Zejména ducha Benešova, jehož „dekrety patří k úhelným kamenům mytologie místní populace. Ve chvílích vypjatého transu se zdá, že Benešův duch skutečně vstupuje do části obyvatelstva, včetně hlavního šamana, aby je vedl k bezpečné budoucnosti, již on sám této zemi již jednou v minulosti tak pěkně zařídil.

O tom, jak bychom se měli chovat ke kmenům, zakládajícím si na své kulturní jinakosti, se vede diskuse již od dob kolonialismu. V Evropské unii dnes převládá osvícený názor, že bychom měli tyto idiosynkratické kultury ponechat na pokoji jejich, jakkoliv z našeho pohledu podivnému, vývoji. A tak se není nutno obávat, že by se zvláštní zvyky naší země rozpustily jako kostka cukru v evropské kávě. Unie jistě najde způsoby, jak tuto unikátní kulturu izolovat od rušivých civilizačních vlivů a zachránit ji tak pro potěšení budoucích generací. Úplně osamocena ostatně nezůstane, neboť přesvědčení o právu kulturně svébytných národů na nerušenou existenci zastávají právě jen evropští liberálové s baťůžky. Přátelé z východu naopak pevně věří ve svoji historickou úlohu takové kultury civilizovat. Samozřejmě, že k obrazu svému.

Autor: Vojtěch Novotný

je entomolog, střídavě pracuje v České republice a na Papui-Nové Guineji

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality