Můra dekretů krouží nad Prahou


Jiří Leschtina, Hospodářské noviny, 27. října 2009

Na euroschůzce koncem týdne se asi pokusí státníci vyjít vstříc Václavu Klausovi, ačkoliv si o jeho obraně Benešových dekretů myslí svoje. Nad pražskou kotlinou ale zůstane jako zlověstný mrak viset otázka: Jak je možné, že skoro pětašedesát let po válce si může český prezident dovolit hru se strachem ze sudetských Němců? Že zneužívání emocí a pocitů ohrožení, k němuž se uchýlil Hrad, zabírá u nemalé části české veřejnosti?

Jedna věc je na prezidentově strašení hodná ocenění: Znovu nám připomněl, že Benešovy dekrety jsou problém, který nezmizí tím, že si poslanci odhlasují jejich nezničitelnost. Že zručný demagog může historickou můru kdykoliv využít pro svoje zájmy. A že jediný způsob, jak politikům tuhle zbraň vyrazit z rukou, je otevřená, kritická debata o problému odsunu. A to i s těmi, jimiž nás populisté straší nejvíc – se sudetskými Němci a jejich organizacemi.

Nezastavíme se před ničím

Představa, že čeští zákonodárci vedou otevřenou rozpravu na půdě českého parlamentu s mluvčím Landsmanschaftu Berndtem Posseltem, se zatím jeví jako čirá fantasmagorie. Jenže Berndt Posselt není Franz Neubauer, který ještě v roce 1991 prohlašoval: „Každý, kdo nabyde sudetský majetek, musí počítat s právními kroky původních majitelů před národními nebo mezinárodními institucemi k potvrzení jejich vlastnických práv.

Tajemník kanceláře prezidenta republiky Prokop Drtina. září 1945

Po válce se čeští nekomunističtí politici předháněli v antiněmectví. Přesvědčit veřejnost, že jsou ti praví obhájci českých národních zájmů, se jim nepovedlo. Svými šovinistickými projevy za to usnadnili cestu k moci komunistům. Na archivním snímku budoucí ministr spravedlnosti za národní socialisty Prokop Drtina ve své kanceláři v září 1945. Foto čtk.

Posselt v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny připouští, že takové žaloby nemají u evropských soudů šanci. On sám se nároků na majetek zřekl a v České televizi se omluvil za nacistické zločiny.

Proč by s ním poslanci nemohli začít vážnou debatu? Vždyť právě vědomí, že odmítáme diskutovat s démonizovaným politickým protivníkem, vede k pocitům nejistoty, ohrožení, k iracionální agresivitě.

Naši politici by si nejprve sami museli ujasnit, o čem vlastně mluví. Jiří Paroubek „žaloval čtenářům deníku Právo na Karla Schwarzenberga, že nemluví o odsunu sudetských Němců, ale o jejich „vyhnání. Ale cožpak ministr spravedlnosti Prokop Drtina v Lucerně neprohlásil – začněme s vyháněním našich Němců, před ničím se nezastavme? Nepronesl prezident Beneš neuvěřitelný výrok, že je nutné sudetské Němce „vylikvidovat? To přece byly výzvy k násilí, vytrhnutí i s kořeny, ke konečnému řešení. Jestliže takto v rozhlase promlouvali naši vrcholní státníci, šlo posvěcení zločinů mocí úřední. A moderní český politik by se měl od „mafiánské politiky svých předchůdců jasně distancovat.

S Benešem do Asie

Z naší strany pravidelně zaznívá, že vyhnání sudetských Němců bylo odvetou za jejich podporu německému nacismu. Ale tuhle zodpovědnost už německá politická elita, včetně většiny sudetských Němců, dávno přijala. Zatímco od českých politických vůdců jsme nikdy například neslyšeli, že nacistické vládě aktivně sloužila jen menší část obyvatel Sudet. A že většina se vezla, podléhala určité atmosféře, uzavřela se do soukromí. Tak, jak to dobře známe z dob komunismu.

Na přístupu našich politiků (a bohužel i většiny historiků) je deprimující jejich pojímání Benešových dekretů jen jako právního rébusu, který je třeba rozetnout. Zcela úmyslně abstrahují od toho, že dekrety způsobily nezasloužené zlo a utrpení milionům lidí. Že ve vagonech ze Sudet zahynuly tisíce dětí včetně nemluvňat.

Česká politická elita tak nese přímou odpovědnost za něco, co historička Eva Hahnová popisuje jako „překvapující absenci prostého lidského soucitu s těžkými osudy obyčejných německých lidí.

A tak dřív nebo později budeme muset veřejně připustit, že podle současných etických a právních kritérií Evropské unie se jeví Benešovy dekrety jako zlo, předurčující neméně zločinné vyvlastňování komunisty. A parlament bude muset zrušit skandální zákon o jejich trvalosti.

Než se tak stane, budeme až příliš vydáni do rukou politiků, kteří nás vypočítavou „obhajobou dekretů tlačí tam, kam šel Beneš – na východ.

Autor: Jiří Leschtina

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality