Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Normálka se strýčkem Samem

Co přinesla do vztahů Česka a USA pražská návštěva Obamova viceprezidenta

Silvie Lauder, Respekt, 26. 10. - 1. 11. 2009

Člověk by doma už skoro podlehl dojmu, že základním kamenem ve vztahu Česka a Spojených států byl radar. A že po jeho uvolnění se stavba hroutí. Blesková návštěva amerického viceprezidenta Joea Bidena i české reakce ale spíše potvrzují, že jsme svědky zrodu běžných vztahů, neokořeněných dosavadní exkluzivitou, mezi obrem a malou středoevropskou zemí.

Jako vzor

Šestašedesát by mu člověk nehádal. Klidnou mluvou a umírněnými gesty nepůsobí - navzdory perfektnímu obleku, vlaječce s hvězdami a pruhy v klopě a pověsti prostořekého řečníka - nijak zvlášť „americky". A ani to, co Joe Biden minulý pátek po setkání s premiérem Janem Fischerem říkal, nezapadlo do projevů amerických státníků, jak jsme je slýchali v posledních letech. Jestli se dal z šestiminutové řeči vyčíst nějaký vzkaz, tak to bylo místo obligátního „nikdy vás nezradíme" připomenutí „jste dospělí a máte vlastní odpovědnost". Host hned zkraje připomněl, že Česko je už dvacet let svobodné, dekádu členem NATO, kde „splnilo všechna očekávání", jak řekl Biden, a pět let v Evropské unii. „Vůbec si neuvědomujete, jak inspirujete jiné země," řekl v pátek viceprezident a dodal: „Na Ukrajině či v Gruzii jste modelem a vzorem pro demokracii právě vy." Řeč byla o očekávané agendě - o novém plánu na protiraketový systém v Evropě, u něhož by byl Biden rád, kdyby měl „český přízvuk", a úřednický premiér mu český zájem o účast na projektu hned přislíbil. Mluvilo se rovněž o energetické bezpečnosti a případných amerických investicích do jaderné energetiky (prohlášení byla pouze obecná, ve hře je, jak známo, zájem americké firmy Westinghouse o zakázku na dostavbu Temelína).

Vláda USA - nová ministryně zahraničních věcí USA - jmenování. Na sn. Nově jmenovaná ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová a prezident USA Bill Clinton během tiskovky v Bílém domě. 5.12.1996 

Výjimečné vztahy se Spojenými státy - jako za časů "české" mynistryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightové a jejího přítele, v Americe respektovaného českého prezidenta Václava Havla - jsou pryč. Na snímku tisková konference v Bílém domě 5. prosince 1996, na které bylo oznámeno jmenování Madeleine Albrightové do funkce. Vzadu tehdejší prezident USA Bill Clinton. Foto čtk

 

Byť Biden (který do Prahy zavítal po návštěvě Polska a Rumunska) připomněl odkaz Madeleine Albrightové, když zavtipkoval o českém přízvuku v její angličtině, bylo vcelku jasné, že časy speciálních vztahů z dob Billa Clintona jsou pryč. Tak to nakonec vnímají i američtí novináři. „Prezident má jednoduše jiné starosti," shrnuje změnu vztahů korespondent New York Times v Bílém domě Peter Baker. „Přednost má řešení ekonomické krize, Írán, Irák či Afghánistán." A je třeba připomenout fakt, že i pro George Bushe byla střední a východní Evropa - kde jeho otec asistoval zhroucení komunismu - srdeční záležitostí, a proto byl jeho vztah k nám rovněž exkluzivní.

Nic se neděje

Při zemi se drží i Češi. Navzdory rozšířenému přání, že Bidenova návštěva byla „usmiřovací" za to, že země zásadně trpí změnou radarových plánů. „Nelze urovnávat něco, co nebylo narušené," shrnuje to šéf zelených Ondřej Liška. To není překvapení, protože zelení či sociální demokraté měli vždy proti stavbě radaru výhrady. Ale klidní jsou i diplomaté či politici, kteří začlenění Česka do protiraketové obrany prosazovali. „Vztahy nevybočují z normálu," říká předseda lidovců Cyril Svoboda. Ani podle bývalého prezidenta Václava Havla, který byl před časem jedním ze signatářů dopisu celebrit střední a východní Evropy vyzývajícího Baracka Obamu, aby nepouštěl region ze zřetele, není k omluvám důvod. „Pokud mají Američané pocit, že se nás dotklo, že se plánu radaru vzdali, pak myslím, že tento pocit je neopodstatněný," řekl Havel v rozhovoru pro Rádio Česko.

Spíše platí, že šéf ODS Mirek Topolánek byl se svým očekáváním, že se Biden v Praze „omluví" a „zahladí pachuť" za odpískání radaru, osamocen. V čem naopak osamocen není (souhlasí s ním republikáni za mořem i jejich tuzemské protějšky), je názor, že oslabení amerického vlivu ve střední a východní Evropě může mít fatální důsledky. A že vše jednoduše zachází příliš daleko.

Projevuje se to prý nejen na odpískání radaru v plánované podobě, ale i na jiných detailech: Barack Obama volá českému a polskému premiérovi novinu o odložení výstavby protiraketového systému o půlnoci evropského času nebo fakt, že změnu plánu Američané evropským spojencům prostě oznámili, nekonzultovali to předem, jak bývá diplomatickým zvykem. Odložení štítu navíc podle jeho zastánců symbolicky posiluje vliv Ruska nejen ve střední, ale i východní Evropě.

Stejné vášně vyvolává skutečnost, že velvyslanecké křeslo v malostranské vile americké ambasády zeje prázdnotou už od půlky ledna. Výběr ambasadora může mít symbolický význam - fakt, že všichni američtí prezidenti v polistopadové éře do Prahy posílali spíše politiky než kariérní diplomaty a navíc vždy politiky sobě blízké, byl všeobecně chápán jako vyjádření speciálních vztahů.

Tento fakt ale nemusí být zas až tak tragický. Podobné, až šestiměsíční zdržení bývá u výběru velvyslanců nového prezidentského týmu běžné a tolerované. Nakonec i na zástupce republikánské administrativy jsme po prvním zvolení George Bushe čekali více než půl roku, noví zástupci USA v některých klíčových zemích byli rovněž potvrzeni teprve nedávno (v Kanadě před měsícem, v Číně a Indii v srpnu). A další evropské země velikostí podobné Česku (Slovensko, Maďarsko či Portugalsko) na nového velvyslance čekají stejně jako my. „Probíhá normální proces výběru, mluvilo se už o několika nominacích, které se nenaplnily," říká ministr zahraničí Kohout. „I když bychom samozřejmě byli raději, kdyby tu už velvyslanec byl."

A ještě něco. Nová americká vláda se možná při oznamování změn chovala jako slon v porcelánu, ale jiné ukazatele, jimiž se měří kvalita vztahu dvou zemí, tak jednoznačné nejsou. Signatáři dopisu Obamovi kupříkladu říkají, že se „stahování" Američanů z regionu projevuje třeba menšími investicemi do vzdělání či rozvoje občanské společnosti. Jenže třeba českých studentů odcházejících na zkušenou do Ameriky díky Fulbrightově komisi naopak přibývá a loni jich bylo nejvíc v polistopadové historii. „Objem českých studentů roste díky silnému kurzu koruny," říká šéfka Fulbrightovy komise Hana Ripková. Joe Biden se v pátek navíc s Fischerem dohodl, že platí původní plán Bushovy vlády investovat do české vědy a výzkumu. Počátkem listopadu do Česka kvůli tomu dorazí expertní tým a v budoucnu by měla pro tento účel vzniknout speciální agentura. Ani v ekonomice se nic dramatického neděje, právě naopak. Objem vzájemného obchodu roste a celkový obrat byl loni nejvyšší od roku 1989 - v celkové výši pěti miliard dolarů.

Autor: Silvie Lauder

Další články v rubrice

Vše o evropské demografii nově najdete na jednom místě!

Evropská komise, Euroskop, 07.05.2021

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015