Marek Hudema, Lidové noviny, 11. listopadu 2009
Neuplyne týden, abychom neslyšeli o nových obětech z řad západních vojáků nebo pracovníků mezinárodních organizací v Afghánistánu. Přitom ještě před pár lety západní vojáky i humanitární pracovníky Afghánci vítali a všichni tvrdili, že bude mír. Co se změnilo a kde Západ udělal chybu?
Při pohledu na Kábul, hlavní město Afghánistánu, je vidět oproti situaci pár let po pádu Talibanu propastný rozdíl. Zmizely kovové přepravní kontejnery, ve kterých lidé nouzově bydleli nebo měli své obchody, staví se nové domy. Ve většině města teče voda, jde elektřina a silnice jsou opravené. Fungují tu mobilní telefony a existují bankomaty. Neuvěřitelný rozdíl a výhoda pro lidi, kteří kdysi spoléhali na hrčící naftové agregáty, pokud nepracovali ve „svém městě, celé týdny neměli kontakt s rodinou a peníze museli posílat přes síť soukromých směnárníků Hawala.
„Je to pokrok, ale to vidíte vy, po letech. My tu žijeme a vidíme to jinak, vysvětloval mi jeden z Afghánců, který má rodinu v Kábulu. „Všechno bylo lepší než Taliban. Z nuly se aspoň nějaký pokrok vytvoří snadno, dodal sarkasticky západní expert pracujících pro velkou mezinárodní organizaci. Z jejich pohledu došlo jen k malým změnám a příliš pomalu. Jako když vám dva roky neteče voda, pak se vedle usadí instalatér a slíbí, že přijde za čtrnáct dní. Ale nechá vás nosit vodu z pouliční cisterny ještě dva roky. Návštěva, která u vás dva tři roky nebyla, chválí nakonec změnu, ale vy cítíte jen vztek a frustraci. Tak jsou na tom Afghánci, když je Západ zbavil vlády Talibanu a sliboval rekonstrukci země. Ale její pomalost překvapila i ty největší skeptiky.
Ozbrojenci jsou často brigádníci, kteří si přivydělávají k živnosti. Na archivním snímku z 26. října 1996 bojovníci Talibanu vyfocení 20 km severně od Kábulu. Foto čtk
Volební masový podvod
Navíc zmizela důvěra v afghánský stát. Poslední kapkou byly letošní prezidentské volby. V prvním kole se masově podvádělo. Podle velmi střízlivých odhadů bylo přes dvacet procent hlasů zfalšováno. Druhé kolo, které se mělo konat, protože v prvním nikdo nezískal více než 50 procent hlasů, vyhrál „kontumačně současný prezident Hamíd Karzáí, podporovaný Západem. Jeho protikandidát, bývalý ministr zahraničí Abdulláh Abdulláh, se odmítl druhého kola zúčastnit, protože nebyli vyměněni členové hlavní volební komise, kteří nezabránili předchozímu falšování. Prostí Afghánci to teď berou jako něco, co jen potvrzuje nepoctivost politiků a rozšířené úplatkářství. „Když chceš něco na úřadě nebo u soudu, musíš zaplatit, vysvětlují, „a nahoře je to ještě horší.
Karzáí a jeho rodina jsou prý sami úplatní a jeho bratr Ahmed Walí je údajně největším obchodníkem s opiem v Afghánistánu. Není to nic neuvěřitelného. Když bylo před několika lety u jednoho z guvernérů provincií nalezeno několik tun opia, Karzáí ho „tvrdě potrestal: zabránil policii v dalším vyšetřování a guvernéra přesunul na stejný post do jiné provincie. Úředníci se navíc chovají jako malí diktátoři. Nedávno například jeden z guvernérů chtěl, aby se jeho příbuzný dostal na stáž na Západ, i když neznal cizí jazyk. Západní organizátoři to odmítli. Guvernér k nim poslal svého pomocníka, aby je přemluvil. Když pomocník neuspěl, prostě ho vsadil do vězení.
Z chování takovýchhle politiků teď obviňují Afghánci Západ a není lehké to změnit, protože na jakýkoliv veřejný nátlak jsou Afghánci velmi citliví.
Před pár dny představitelé OSN veřejně vyzvali Karzáího, aby vymýtil korupci ve státní správě. Američané mu zase poradili, aby zavřel aspoň pár známých narkobaronů a vrahů. Podle listu The New York Times jde třeba o maršála Fahímova, obchodujícího s opiem, či o bývalého generála Rašída Dostúma, který kdysi zavíral zajatce do železných kontejnerů a vyvážel je do pouště, kde se „upekli zaživa. Jenže Afghánci si teď stěžují, že „politika už není v rukou Afghánců.
Ze všeobecné nedůvěry a frustrace pak roste počet „povstalců bojujících proti vládě a západním vojákům. Podle CIA je jich teď 25 tisíc, to je čtyřnásobek toho, co před třemi lety.
Většina z nich ale nejsou skalní talibanci a islamisté, spíš „brigádníci. Lidé, kteří normálně pracují na poli nebo v dílně, ale za pár dolarů jsou ochotni někam položit bombu nebo střílet na západní vojáky. O to ochotněji, protože vědí, že se jim spíše vyplatí spolupracovat s povstalci než s vládou.
Ta, ani západní vojáci, je totiž před útoky povstalců neochrání a v životě jim pomohou jen málo. Naopak talibanci byli schopni aspoň v některých vesnicích, které obsadili, vytvořit něco jako soudy a zjednat rychlou, byť krutou spravedlnost. Bojovat také není tak nebezpečné, jak se zdá. Povstalcům totiž jde hlavně o vyvolání dojmu vlastní síly a nepouští se do riskantních akcí. „Většinou je nedaleko místa útoku někdo s kamerou nebo fotoaparátem, nafilmují výbuch, pak to dají na internet a chlubí se, kolik zabili lidí, i když se třeba nikomu nic nestalo, vysvětloval mi nedávno v Afghánistánu Paul Walker, velitel americké patroly, který sám zažil pět takových útoků.
Co může způsobit prohra
Daří se jim to. Afghánistán začíná být v amerických médiích porovnáván s Vietnamem, americká vláda váhá s vysláním posil, někteří západní spojenci uvažují o stažení svých vojáků, afghánská vláda raději s povstalci vyjednává. Západ se totiž bojí lidských obětí a následné ztráty podpory západní veřejnosti pro válku v Afghánistánu, a navíc vsadil na špatné koně mezi afghánskými politiky. To se musí změnit. Nový velitel mezinárodních vojsk v Afghánistánu generál McChrystal chce více chránit civilní obyvatelstvo, aktivně vystupovat proti Talibanu a západní politici uvažují o opatřeních, která mají zabránit rozkrádání mezinárodní pomoci a potlačit korupci v Afghánistánu. Pokud se to nepovede, Západ v Afghánistánu prohraje. A to bude znamenat, že tvrdé jádro islamistů, které je tam nyní zaměstnáno, se přesune na Západ – do USA a do Evropy.
Autor: Marek Hudema