Zamrzlé diplomatické vody mezi Londýnem a Moskvou


Hana Chuka, EUROSKOP, 13. listopadu 2009

S příchodem Baracka Obamy nastolila americká diplomacie vůči Kremlu novou strategii ve stylu „co jsme si, to jsme si“ a otočila list. Ne tak Británie. Její vztahy s Ruskem se nacházejí na bodu mrazu od doby, kdy Moskva odmítla vydat do Londýna Andreje Lugovoje, druhdy důstojníka KGB, podezřelého z londýnské vraždy svého bývalého kolegy a britského občana Alexandra Litviněnka v roce 2006. Následovalo odvolání diplomatů, zavedení víz a vyostření vztahů mezi tajnými službami. Jak ale píše The Economist ze 7. listopadu pro „obyčejné Rusy“ z řad oligarchů zůstává metropole nad Temží i nadále atraktivní.

Můžeme spolu mluvit, ale ne o problémech

První krok ke zlepšení diplomatických vztahů učinil Londýn, když šéf britské diplomacie David Miliband nastoupil 1. listopadu do letadla směr Moskva, aby se tu setkal se svým protějškem, Sergejem Lavrovem. Ministři zahraničí podepsali smlouvy o Afghánistánu, Středním východě, i o zákazu šíření jaderných zbraní, ale sporných otázek se nedotkli. Miliband spíše ze setrvačnosti zopakoval britský požadavek na vydání Lugovoje, na který Lavrov odpověděl starou písničkou o rozporu jeho případné extradice s ruskou ústavou, která, jak se zdá, je svatá ve všech případech s výjimkou délky prezidentského mandátu.

Pod rouškou ostrých slov vzkvétá obchodní spolupráce

Londýnská politika vůči Kremlu vyniká alespoň na evropském poli svou asertivitou, přímo úměrnou nízké závislosti Británie na ruském plynu. Zatímco Francie s Itálií sklaply podpatky a Německo se prostřednictví Schröderova angažmá v Gazpromu pasovalo do role ruského lobbisty, Británie dnes čelí Rusku sama. Jak připomíná The Economist, i v době rusko-gruzínské války byly britské hlasy kritičtější i o poznání hlasitější, než připouštějí dobré kontinentální mravy – alespoň z kremelského pohledu. Nejen skrze padesáti procentní podíl British Petrol v ruské rafinérské společnosti TNK se ale ukazuje, že ostrá diplomatická rétorika obchodní vztahy neohrozila.

dpa) - A picture shows the view over the river Themse at the Houses of Parliament at Westminster Palace and clock tower Big Ben (R) in London, England, 7 April 2005.

Čím víc se Londýn s Moskvou hádají, tím je asyl v britské metropoli pro Rusy atraktivnější. Na snímku ze 7. dubna 2005 je britský parlament ve Westminsterském paláci, kterému vévodí věž Big Ben.

Hlavní město ruské elity? Londýn!

Nejen olejáři, stejně tak i ruští oligarchové nedají na metropoli nad Temží dopustit, zejména pokud jde o drahé reality a exkluzivní školy. Jak ale uvažuje The Economist, ta největší lákadla, která do britského hlavního města přivábila ruské elity, jsou přesně ty samé hodnoty, kvůli kterým leží Británie Rusku v žaludku – tedy právo a svoboda. S nadsázkou můžeme říci, že jakmile se k ruským obchodníkům dostane první závan kremelského hněvu, rezervují si hbitě letenku směr Heathrow. Londýn je tak paradoxně plný jak ruských disidentů, tak potomků tamní politické elity. Jak uzavírá The Economist, napjaté mezistátní vztahy nemají ani na jednu skupinu žádný vliv. Naopak se zdá, že čím menší je frekvence kontaktů mezi ruskými a britskými tajnými službami, tím je pro Rusy anglická metropole atraktivnější.

Autor: Hana Chuka, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality