Kateřina Šafaříková, Ondřej Kundra, Respekt 16.-22. 11. 2009
ODS a ČSSD prohrály první skutečný střet s úřednickým premiérem
Sedm zajímavých adeptů na post českého eurokomisaře a stejně to nebylo dost – uspěl až ten osmý a navíc den po termínu. Nebylo odkud brát, anebo se při skvělé nabídce nedokázali politici rozhodnout pro toho nejlepšího? Ve skutečnosti ani jedno. Představitelé velkých stran se jen snažili vyřešit svůj „problém“ s premiérem.
Tak to ne
Z úředníčka Fischera se v očích Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka rodí veličina, za kterou stojí 80 % veřejnosti, zatímco oni sami jsou někde v půlce této popularity. Není divu, že v něm vidí potenciální riziko pro svůj volební úspěch. Politici mluví o chystaném scénáři, že krátce před volbami premiér oznámí svoji kandidaturu – například za TOP 09 – a přetáhne jim významnou část voličů. Fischerův odsun do Bruselu a jeho nahrazení loajálním akademikem Václavem Pačesem, navrhovaným Topolánkem a Paroubkem, jim mělo vyhladit vrásky.
Premiérská rošáda však měla hlubší rozměr. Politici původně počítali s tím, že Fischerův tým tu zůstane do října a nebude řešit nic důležitého. Zrušení předčasných voleb jim ale udělalo čáru přes rozpočet. Politická vláda vznikne nejdřív za osm měsíců a z úřednického ceremoniáře se tak rázem stal člověk, který může rozhodnout či nerozhodnout o klíčových věcech. A Fischer například nechce vynést verdikt v případě stomiliardové ekozakázky, neboť ji považuje za neprůhlednou, stejně tak odmítá prolomit těžební limity v severních Čechách a staví se proti vpuštění Rusů do půlbilionové dostavby Temelína.
Jakkoli upachtěně výběr eurokomisaře vypadal, země se tu nezachovala nijak nestandardně.
Na rychlé dokončení lukrativních plánů přitom tlačí různé firmy a lobbisté, kteří jsou v úzkém a pro veřejnost neprůhledném spojení s částí ODS i ČSSD. Jak přiznávají politici z obou stran, nahrazení Fischera Pačesem mělo zmíněné obchody uvolnit. Proto právě tady někde leží klíč k Fischerově odsunu do Bruselu. Že premiér po předběžném souhlasu, že nabídku zváží, odmítl, je dobrou zprávou pro stát.
Jakkoli upachtěně výběr eurokomisaře vypadal, země se tu nezachovala nijak nestandardně. Každá evropská vláda posílá do Bruselu svého zástupce na základě nějakého kalkulu. Jenže právě proto volba Štefana Füleho vzbuzuje otázku, co vlastně ČSSD a ODS „zobchodovaly, když výběrem nestraníka ani jedna nezískala.
Jednou z odpovědí je: plány na změnu volebního zákona. Lídři obou stran se měli shodnout na úpravě volebního systému směrem od poměrného k většinovému. Oficiálně to Paroubek ani Topolánek nepotvrdili, potichu o tom ale mluví mnozí a veřejně to řekl šéf zelených Ondřej Liška, jemuž to měl Paroubek přiznat. Logiku by to dávalo. Obě hlavní partaje mají zájem na silných, ideálně jednobarevných vládách a ČSSD po změně touží dlouho. ODS ji zatím odmítala, nicméně Topolánek mohl změnit názor.
Volební systém však stále neodpovídá na otázku, proč Füle. Nabízí se jedno vysvětlení: ODS a ČSSD neměly moc času, a tak se shodly, že neškodný Füle bude eurokomisařem tak dlouho, dokud ho bude tolerovat nová vláda. Pokud se komisař stane součástí povolebních jednání, může dojít k výměně. Füle tuto variantu sám připustil: Respektu řekl, že o svém vystřídání uprostřed mandátu „slyšel, podle svých slov tomu ale „nepřikládá váhu.
Univerzální voják
Samotný Füle si vyslechl odsudek kvůli svému angažmá v KSČ, které symbolicky dvacet let od pádu komunismu vyvolává minimálně rozpaky. Füleho kritici by však měli být upřímní: když odcházel na místo velvyslance při NATO, jeho členství v KSČ nikoho nevzrušovalo. NATO přitom, na rozdíl od EU, bylo hlavním oponentem SSSR, jehož režimu se Füle učil sloužit. V NATO se také vyžaduje bezpečnostní prověrka, jež ve Füleho případě kvůli studiu na moskevském MGIMO nebyla jednoduchá. Do institucí EU se cynicky řečeno dostane každý. I Karel Ježek, bývalý novinář, diplomat, nyní vysoký úředník Rady ministrů – a vedený agent někdejší StB. Füle je v tomto smyslu jen schopný státní zaměstnanec, který by byl schopný v každém režimu. Za totality chtěl odzbrojovat svět, demokracie z něj udělala horlivého zastánce NATO – tak horlivého, že za propagaci Aliance v Litvě dostal tamní státní vyznamenání.
V Bruselu bude nejdůležitější, jestli se prosadí mezi ostatními – zda bude schopen obhájit názory na své portfolio a bude ovlivňovat i témata druhých, protože komise rozhoduje v kolegiu. Tady nemůžeme Füleho šance soudit, protože dosud plnil víceméně jen úkoly druhých. Teď bude muset mít i vlastní názor a bude ho muset dovedně sdělovat.
Autor: Kateřina Šafaříková, Ondřej Kundra