Do středu, pravá!


Hana Chuka, EUROSKOP, 19. listopadu 2009

Krajní pravice nejmladších evropských demokracií se dala na ústup, tedy alespoň pokud lze takto vnímat její posun z extrémního křídla do pravého středu politického spektra. Co za tím stojí? Podle týdeníku The Economist z 12. listopadu je na vině politická úzkost živená korupcí, slabými demokratickými institucemi a zdiskreditovanými mainstreamovými stranami.

Uherská osa zla

Ačkoli pravicový extremismus ve střední Evropě s pádem železné opony relativně zdomácněl, kýžené pozornosti se mu dostalo až s letošním triumfem radikálního maďarského Jobbiku, který ve volbách do Evropského parlamentu získal celých 15 procent hlasů voličů. Ačkoli se svou antiromskou, antisemitskou a homofobní rétorikou Jobbik nijak nevybočuje z regionálních řad, jeho henleinovské pojetí nacionalismu je ve srovnání s ostatními stranami daleko více znepokojující, stejně jako perspektiva, podle které by se měl po jarních volbách stát třetí největší stranou v zemi. Jak píše The Economist, tento mor našel ekvivalent jak u maďarských severních sousedů, kde je Slotova anti-maďarská Slovenská národní strana (SNS) od roku 2006 členem vlády, tak na jihu, kde bulharská Ataka čile dostává svému názvu skrze útoky na tureckou menšinu i volební preference, od roku 2005 udržované na stabilních 10 procentech.

Members of the controversial new extreme-right

Politická i společenská legitimisace extrémní pravice je na vzestupu. Na snímku z 25. srpna 2007 pochodují členové nedávno soudem rozpuštěné Maďarské gardy, kterou založila strana Jobbik.

Jak se dělá ultrapravicová sebedestrukce

Jakkoli jsou zprávy z Uher znepokojivé, všeobecný středoevropský trend velí k ústupu krajní pravice, alespoň té neskrývané. Liga polských rodin, známá pro svůj antisemitismus a otevřenou homofobii, byla roku 2007 vypuzena z parlamentu, stejně jako iredentistická Strana velkého Rumunska, která před rokem přišla o všechna parlamentní křesla. Vyvrcholení pak představovala sebedestrukce pravicového křídla Evropského parlamentu rozpoutaná italskými extremisty, kteří své rumunské spolustraníky označili za „Cikány. Ani postavení české ultrapravice není tak silné, jak se na základě domácích mediálních kauz jeví a stejně je tomu i v případě baltských států, píše The Economist.

Náš extremismus očima Západu

Ve srovnání se svým západoevropským, převážně anti-emigračním ekvivalentem, popisuje týdeník středoevropský extremismus jako atavistický, tedy zaměřený především proti odvěkým etnickým menšinám a prastarým územním roztržkám. Stejně jako ve třicátých letech se také hbitě naučil využívat ekonomickou úzkost, směřovanou podle situace proti židovským finančníkům nebo romským žadatelům o sociální dávky. K životu se probouzí rovněž jeho socialistická varianta, způsobená hlavně steskem po větší státní moci, která kdysi chránila před chudobou i odpovědností.

Kde jsou náckova slabá místa?

Jak ilustruje The Economist na případu Slovenska, kde se tři ze Slotových ministrů dočkali vyhazovu, dostane-li se extrémní pravice k moci, většinou velmi brzo pochytí manýry zkorumpovaných, inkompetentních establishmentů, které kdysi přísahala nahradit. Týdeník poznamenává, že SNS za své tři roky u kormidla dosáhla pouze krajního vyhrocení už dříve značně napjatých slovensko-maďarských vztahů, zatímco po rumunských nacionalistech zůstaly jen podstatně neškodnější parkové lavičky v barvách národní trikolóry.

Konzervativní mimikry extremismu

The Economist si všímá, že právě oslabení ultrapravicových stran stojí za zdomácněním extremistických idejí v politickém středu. Někdy je na vině i jejich absence, jako v případě baltských států, kde se početné extremistické strany jednoduše nevyskytují a jsou proto vykompenzovány tvrdším charakterem mainstreamových partají, které v Lotyšsku i Litvě zakázaly například registrované partnerství. Rovněž polská strana Právo a spravedlnost je podstatně pravicovější, než většina evropských partají, které samy sebe označují jako konzervativní. Extrémní je pak případ bulharské střední pravice, jejíž premiér Bojko Borisov označil „lidský materiál své země pro přemíru Romů, Turků a překvapivě i důchodců za nekvalitní. Jak uzavírá The Economist, inkompetence krajní pravice představuje její nejlepší zkázu, která bohužel nevylučuje přežití extremistických idejí pod rouškou konzervativních mimikrů.

Autor: Hana Chuka, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality