Luba Azarchová, Hospodářské noviny, 30. listopadu 2009
Evropa je největším světovým dovozcem zemního plynu a ropy. Lze tedy uvítat, že Brusel usiluje o rozvoj partnerství se zeměmi, které se v produkci energetických surovin řadí na čelná místa. A v oblasti vývozu zemního plynu a ropy hraje vedle Ruska, severní Afriky a Blízkého východu stále významnější roli také Střední Asie. Ta má obrovské zásoby zemního plynu, ale řadí se také mezi nejchudší, nejvíce autoritářské a zkorumpované regiony na světě.
Obtíže však začínají hned u nás. Největší z nich je skutečnost, že EU nepostupuje jednotně v projektu Nabucco, jehož hodnota se odhaduje na 7,9 miliardy eur a který by se měl stát hlavní tepnou pro přepravu plynu ze Střední Asie do Evropy. Francie, Německo, Řecko ani Itálie nejsou přesvědčeny o jeho nezbytnosti a odmítají projekt financovat z veřejných prostředků EU.
Situaci komplikuje i fakt, že Evropská unie nenabízí pro investice do projektu dostatečné ekonomické pobídky. Celkový rozpočet EU pro středoasijský energetický sektor v období 2007 – 2010 dosáhl výše pouhých 22 milionů eur. A s ohledem na politickou nestabilitu oblasti, která plyne z nedefinovaného statutu Kaspického moře, „zamrzlého konfliktu v Náhorním Karabachu i nedávného konfliktu mezi Ruskem a Gruzií, zůstává velmi spornou otázkou, zda evropské úvěrové instituce jsou vůbec ochotny poskytovat pro tento region své prostředky.
Jak dostat ropu ze Střední Asie do Evropy? Na snímku ropná věž v Kaspickém moři u azerbajdžánského Baku. Foto čtk
Navzdory nedostatku finančních prostředků i pobídek Brusel ovšem nadále trvá na tom, aby se vlády ve Střední Asii politicky restrukturalizovaly a aby dodržovaly západní ekologické a technické normy -jinými slovy se EU snaží prosazovat podmínky, které se neshodují se zájmy těch, kdo v regionu vládnou. Reforma jejich státních institucí by totiž pro místní elity znamenala ztrátu moci. Proto také většinu v současné době dostupných ložisek plynu smluvně obsadily Rusko a Čína, přičemž obě tyto země zastávají zásadu nevměšovat se do domácích záležitostí jiných zemí.
Shrneme-li situaci, zájmy EU a Střední Asie se z velké části neshodují. Středoasijské státy očekávají investice v miliardách eur a politickou neutralitu. Unie může stěží nabídnout nějaké finance, a to málo, co nabízí, doprovází nevítanými politickými podmínkami. Evropa je navíc nedůvěryhodným partnerem, neboť se nedokáže shodnout o projektu Nabucco, tudíž není jasné, co vlastně chce. Takže jakákoli větší spolupráce je zde pochybná, nebo spíše nemožná.
Evropa není důvěryhodným partnerem, neboť se nedokáže shodnout o projektu Nabucco, tudíž není jasné, co vlastně chce.
Autor: Luba Azarchová