Ruský test ropou

15.07.2008
Lidové noviny, 14. 7. 2008

Rusko v průběhu minulého týdne radikálně snížilo dodávky ropy do Česka. Zároveň dostala česká strana na vědomí, že v červenci přiteče do země z nasmlouvaných 500 tisíc tun asi jen polovina. Důvody Rusové, jak jinak, nesdělili. Dodávek zemního plynu se omezení (prozatím?) netýká.

Omezení samo o sobě neznamená pro Českou republiku žádnou pohromu, protože disponuje zásobami zhruba na tři měsíce a určitou možností získat aspoň část výpadku z jiných zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu navíc sdělilo, že podobné letní výpadky tu byly už v minulosti a měly technické pozadí.

Věcně vzato je samozřejmě možné, že omezení dodávek nesouvisí s podpisem smlouvy o radaru, je to však zároveň dost nepravděpodobné, obě eventuality se navíc dají docela dobře spojit. Rusko využilo situace k obratnému a opatrnému testu, jakou formu nátlaku energetickými zdroji si do budoucna směrem na Západ může dovolit. Testuje zároveň Česko, jeho sousedy, Evropu a transatlantické společenství. Bezděčně to vypadá jako jakýsi náznak opakování berlínské blokády z roku 1948, samozřejmě v daleko mírnější podobě.

Ve výběru objektu testování měli Rusové mimořádně šťastnou ruku: malá, strategicky významná a přitom politicky dosti rozvrácená země. V otázce radarové základny je většina veřejnosti proti. V zemi existuje mohutná a politicky organizovaná proruská lobby, kterou představuje KSČM a výrazná část ČSSD. Veřejnost cítí spontánní nechuť k Američanům, nedůvěru k sjednocující se Evropě, je nevraživá vůči „západním sousedům (Německo, Rakousko). Dosavadní spojenecké vazby státu jí nejsou dost dobré.

Skoro to vypadá, jako by se přes všechny minulé zkušenosti sama nabízela k převálcování. Má aspoň elementární schopnost ruskému tlaku vzdorovat? Pokud ne, nikdo jí nepomůže.

Pokud jde o sousedy, země Visegrádu jsou vůči ropnému embargu bezbranné ještě víc než ČR. Ficovo Slovensko se chová jako spojenec Ruska, politika maďarských socialistů je obojetná, Polsko se pustilo do nedůstojného sporu s USA a snaží se Američany vydírat. Navíc to, co bychom od nich mohli očekávat, je jen verbální solidarita: v současné situaci by ovšem neznamenala málo, protože by se Rusové museli rozhodnout, zda omezí dodávky ropy i jim – a to už by pak byl mezinárodní malér dosti velkého rozsahu.

Naše vztahy s Německem jsou dobré, leč rezervované, vztahy s Rakouskem na bodu mrazu. Rakouská vláda radar energicky odmítla, německý postoj vibruje mezi odmítnutím a zdrženlivostí. Pokud by je ČR chtěla vydírat z pozice vítězů druhé světové války, vůbec to tentokrát nezabere, museli bychom přijít s prosíkem a trpělivým vysvětlováním. Příliš mnoho očekávat nemůžeme, vina českých nacionalistických politiků zprava i zleva je nepochybná.

ŠANCE PRO EVROPSKOU UNII

Evropská unie má příležitost dokázat, že kromě reglementování členských zemí je schopná se jich taky účinně zastat. Pokud ne, nemá je co reglementovat, protože je k ničemu. Stanovisko Bruselu k americkému protiraketovému štítu a k USA všeobecně je poněkud nejasné.

Evropská unie je velmi nenápadným způsobem vystavena podobné zkoušce jako Francie a Británie v roce 1938: i ty stály před rozhodnutím, zda se solidarizovat se zemí, jejíž národnostní politiku v té době už považovaly za problematickou. Je EU schopna se účinně solidarizovat s členskými zeměmi, i když třeba k problému, o nějž jde, má výhrady, ale když jsou tyto země ohroženy silným a útočným vetřelcem zvnějšku? Pokud ne, je její smysl pro nás víc než sporný.

V případě Američanů je vidět, jak je ruský test dobře načasovaný. Existuje nejistota ohledně výsledku prezidentských voleb a politiky nového prezidenta ve sporné věci. Navíc země v předvečer prezidentských voleb má omezenou schopnost reagovat na podněty zvenčí, na první pohled nevýrazné. A Američané jsou daleko, mezi nimi a námi stojí Evropa, geopoliticky a často i v přeneseném slova smyslu.

Otázka zní: zůstane česká společnost během testu v základních věcech rozdělená a rozvrácená, sousedé lhostejní nebo dokonce nepřátelští, Evropská unie neúčinná a Američané bezmocní? V tom případě je jeho výsledek jednoznačný a pro Rusko příznivý: můžeme přitvrdit. Pořádně a rychle.

Autor: Bohumil Doležal, politolog

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality