Kateřina Koubová, MfDnes 11. ledna 2010
Bývalý ministr Füle má dostat od EU klíče pro další země. Čekají ho cesty zejména na Balkán
Topolánkova vláda bažila po místě eurokomisaře přes energetiku nebo něco ekonomického. Pak padla a pro Čechy je tu na pět let křeslo eurokomisaře pro rozšíření. Zklamání? Pro ty, kdo vidí Unii jen jako ekonomického obra, možná ano.
Ve skutečnosti je to prestižní politické místo. U unijního prahu přešlapuje na devět zemí, jen Chorvatsko a Island už sahají na kliku. Pro miliony lidí bažících po vstupu do EU se český eurokomisař Štefan Füle stane „panem Evropou s evropskými klíči, kterými bude odemykat nové kapitoly přístupových jednání, ale taky kritizovat: nedodržujete právo, diskriminujete, zbavte se korupce.
Češi už na ten pocit zapomněli, v klubu jsme už šest let – ale měli jste vidět oslavy Černohorců, Makedonců a Srbů ke konci roku, kdy jim Unie oznámila, že ruší víza, která tížila země 18 let od války v regionu.
Eurokomisař pro rozšíření je prestižní politické místo. Na snímku bývalý ministr pro evropské záležitosti Štefan Fülle. Foto Euroskop
Makedonský prezident (mimo EU) jel na krátkou na návštěvu Bulharska (uvnitř EU) jako prominentní první návštěvník bez víza v pasu. A srbská vláda zaplatila výlet po Evropě jako vyznamenání padesáti Srbům, kteří dosud nikdy nebyli v Bruselu, Paříži nebo Londýně.
Většina lidí i u nás si pamatuje na to, že nám z Bruselu udílel rady Němec Günter Verheugen, který byl komisař pro rozšíření před naším vstupem do EU. Vláda visela na jeho odulých rtech a očích za kulatými brýlemi, když hodnotil, o kolik jsme se přiblížili Západu a kde to naopak drhne.
Nejviditelnější politika EU
Unie má velkou sílu tam, kde po ní baží. Kde si investoři podávají dveře, protože levná země se stává „seriózní, kde se dovoláte práva a kde korupce začíná být aspoň neslušné slovo. Jen za slib členství dokáže Unie přinutit k pracným reformám, i když je doma sama nezvládá.
Füle tedy povede (pokud získá souhlas europarlamentu) politiku, která patří v EU k nejúspěšnějším a nejviditelnějším. Povede ji do nových časů. Unie už má 27 členů a nadšení přibírat další upadá. Eurokomisař se bude držet připraveného seznamu potenciálních kandidátů schválených Komisí a členskými státy.
Nové časy přinesla Lisabonská smlouva. Füle má dostat na starost nejen země, které chtějí vstoupit, ale i ty, které jen stojí opodál. Bude to nový pokus o evropskou zahraniční politiku. Tu nejbližší, sousedskou, povede Füle s úplně první šéfkou evropské diplomacie, britskou baronkou Catherine Ashtonovou. I on tak bude u zrodu evropské diplomacie.
Kdo přistoupí?
Island, který je po bankrotu státních financí, spatřil v EU a v euru novou budoucnost. Je to jediná západní země, která se hodlá přidat k Unii. Vše dosud vypadalo, že půjde jako po másle – země má jen 300 tisíc obyvatel, západní demokracii a dokonce je v Schengenu, jenže najednou tamní prezident zatrhl vyplácení peněz investorům z Británie a Nizozemska a vstup se komplikuje.
Idylka to nebude ani s Chorvatskem, jehož vstup je na spadnutí. Češi vidí v Chorvatsku jen své moře, ale chorvatský novinář Goran Flaunder říká: Itálie je stát s mafií, Chorvatsko je mafie se státem.
Nový eurokomisař se bude vydávat hlavně na tuto balkánskou stezku. A jeho role bude diplomatická, mírně odtažitá a nikoliv radostně vítající (až na dvě zmíněné výjimky). Unie se v minulosti neopatrností spálila. Dosluhující eurokomisař pro rozšíření Olli Rehn připustil, že přijetí Rumunska a Bulharska v roce 2007 bylo uspíšené, že země nebyly připravené. Ta věta přinesla poprask ve stylu „my jsme to říkali, znásobený tím, že EU zastavila kvůli mafii finanční kohoutky do Bulharska.
Evropa se nechávala naivně ukolébat sliby, že nedodělané reformy se rychle dokončí po vstupu. Unáhlená byla i při nabírání Kypru v roce 2004. Kypr si dával práci s řešením rozdělení severní části ostrova mezi Řeckem a Tureckem, ale po vstupu ztratil nadšení.
Byla Unie hodná, nebo hloupá? Spíše chyběla odvaha. Žádné zemi se nechtělo do otevřeného střetu bez silného důvodu. Do toho, že by vetovala rozšíření demokratického a obchodního prostoru jen pro svůj špatný pocit a nedokázané případy korupce.
Vetovat při pádném důvodu země jinak umějí. Nyní to Slovinci ukázali s Chorvaty, Řekové a Kypřané mávají vetem před Turky a Řecko brání ve vstupu Makedonii, dokud si nezmění název. Balkánská stezka je horkou půdou pro zkušeného diplomata, jakým Füle je, i z jiných důvodů. Interpol na ní mapuje cesty nelegálního obchodu s lidmi, zbraněmi i drogami z Asie do Evropy.
Věčný čekatel, Turecko
Füleho čekají patové diplomatické chvíle a taky schizofrenní postoje – to když pojede do Turecka. Tento spojenec USA stojí u bran evropského společenství už čtyři desítky let. O jeho členství se mluví od roku 1967. Jeden turecký generál si proto počátkem devadesátých let v žertu povzdechl, že by možná bylo bývalo lepší, kdyby se Turecko ty desítky let připsalo k Varšavské smlouvě a netvrdlo v NATO, když mu to stejně nepomáhá ke vstupu do Unie. Třeba by se jako postsocialistická země Turecko svezlo na vlně porevoluční vstupní euforie.
Füleho předchůdce, Fin Olli Rehn, působil na Turky také jako morální autorita. Když tamní soud odsoudil majitele mediálního impéria kritického k vládě k pokutě o výši ročního obratu, ozval se komisař, že to vypadá spíše na „politickou sankci než na finanční nedoplatky.
Bude umět i diplomat Füle vysílat tyto ostré vzkazy? Pokud ano, bude si z nich Turecko ještě něco dělat? Nový eurokomisař bude muset udržet nadšení těch, kdo do EU chtějí, a přesvědčovat je, že také Unie je chce, ale až budou jaksi dost „západní. Protože už tak má svých problémů dost.
Autor: Kateřina Koubová