18.07.2008
Ekonom, 17. 7. 2008
Ruská ropná společnost Tatněfť udělala – nebo se pokusila udělat – tečku za spekulacemi, co asi vězí za snížením dodávek této strategické suroviny do České republiky. Podnik, který dodal od ledna do června ropovodem Družba 617 tisíc tun ropy, prozradil agentuře Reuters, že přesměroval české toky do turecké rafinerie Tupras. »Jsou tam lepší marže,« konstatoval náměstek ředitele firmy Narislam Subajev. O jak velké množství ropy šlo, odmítl uvést. Ubezpečil pouze, že se přepravované objemy pro Česko brzy vrátí na obvyklou úroveň.
Zvrat v podobě přiznání Tatněfti nastal po čtyřech dnech spekulací, zda výpadek zapříčinily technické problémy na ruské straně, nebo politická odplata za čerstvě podepsanou rámcovou smlouvu se Spojenými státy za radarovou základnu v Brdech.
NIC NÁM NEŘEKLI
Pro česká oficiální místa stejně jako pro veřejnost je bohorovné sdělení ruské firmy nemalým překvapením. Až do odhalení nebylo v Česku obecně známo, že Tatněfť patří mezi dva hlavní dodavatele ruské ropy. Na tuto skutečnost upozornil v pondělí ruský státní kolos Transněfť. Ten bez upřesnění, o koho jde, oznámil, že dva menší ruské ropné podniky, jejichž surovinu republika odebírá, přešly na jiný výrobní postup a zahájily zpracovávání ropy za výhodnějších podmínek. Druhým subjektem je Bašněfť, která přivedla v prvních pěti měsících do republiky 1,4 milionu tun ropy.
A za druhé, Tatněfť před kontaktem s Reuters českou stranu oficiálně neinformovala. Potvrdil to mluvčí resortu průmyslu a obchodu Tomáš Bartovský. Otázka tedy zní: končí dohady, nebo začínají nové?
PRAVDA NEBO TAKTIKA?
Do ruské hlavy nikdo nevidí, praví jedno vžité moudro. Počínání Transněfti, které ukázalo na oba viníky, nebylo nezištné. V rozhovoru, který dal ruské agentuře Interfax viceprezident Michail Barkov, koncern patřičně zdůraznil, že nemá s »českým případem« nic společného.
Nezapomněl zároveň ujistit, že Česko může být v klidu. »Existuje podnik, který má zájem výpadek kompenzovat,« naznačil v Moskvě bez dalších podrobností Barkov.
Jména Bašněfť a Tatněfť se zákonitě vynořila o chvíli později. Záhadný »náhradník« je stále tajemný. S ohledem na tento »sebeočistný« postup Transněfti existují dva výklady i pro zveřejnění tureckého kroku z centrály Tatněfti.
Střízlivá verze může brát její počínání za promyšlenou snahu stopnout dohady a diskuse, co za čím je. A to bez ohledu na možné sankce ze strany velkých petrochemických hráčů, kteří mají s ruskými protějšky sjednané objemy dodávek. Stát působí v tomto byznysu jako »návrhář« hrubých ročních objemů.
»K záležitosti s Tureckem se nehodláme vyjadřovat,« zdůraznila Dana Dvořáková, mluvčí společnosti Unipetrol. Ta je součástí skupiny PKN Orlen a spoluvlastní Českou rafinérskou. Právo uzavírat kontrakty s dodavateli, jako je Tatněfť, má pouze polská matka.
Jiná, odvážnější optika může vidět za zpovědí Tatněfti úsilí o utnutí rozpravy na něčí povel. Jinými slovy, firma mohla dostat pokyn, aby nabídla věrohodné vylíčení vlastních »materiálních« pohnutek.
Jak to doopravdy bylo, ví jen »ruská hlava«.
PROPAD NA POLOVINU
Přísun ropy do České republiky, ať už kvůli tureckému dobrodružství či z jiných motivů, polevil v uplynulém týdnu. »Snížení dodávek se týká všech tří subjektů, které ruskou ropu odebírají – Unipetrolu, Agip-Eni a Shellu. Z celkového závazku 520 milionů tun na červenec nebylo k pondělí 14. července dopraveno asi 70 tisíc tun, tedy patnáct procent,« vypočítává mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Bartovský.
Jana Šmejdská ze společnosti Mero, která provozuje českou část ropovodu Družba a ropovodu IKL, upřesnila, že místo 16,5 tisíce tun denně dostává republika v posledních dnech asi deset tisíc tun.
Omezení dodávek, které tečou ropovodem Družba, má pokračovat celý červenec. Odběr má spadnout o 250 tisíc tun na méně než 300 tisíc tun. Česko s roční spotřebou 7,7 milionu tun bere z Ruska 5,5 milionu tun. Zbytek pochází z jižní a západní Evropy. Úbytek ruské ropy nahrazuje republika »sáhnutím« do státních hmotných rezerv a navýšením přísunu z ropovodu Transalpine Ölleitung a Inglostadt-Kralupy-Litvínov (TAL-IKL). »Situaci máme pod kontrolou,« konstatuje Ivan Ottis, člen představenstva Unipetrolu.
Šok pro spotřebitele se nechystá. »Ceny nafty a benzinu v naší prodejní síti Benzina zdražovat nebudeme. Ovšem zhruba čtyřicet procent pohonných hmot se dováží, zejména z bratislavské rafinerie Slovnaft,« naznačila možnost cenových změn mluvčí Dvořáková.
CHCEME VYSVĚTLENÍ
České ministerstvo zahraničních věcí zaslalo partnerskému ruskému resortu a ministerstvu energetiky do Moskvy v pátek 11. července dvě nóty se žádostmi o vysvětlení. Šlo o běžný kurýrní postup, upřesnil zastupitelský úřad v Moskvě. Jeho součástí nebylo fyzické předání dopisu přes českého velvyslance v hostitelské zemi.
Rusko má na odpověď obvyklou lhůtu 30 dní bez ohledu na oznámení Tatněfti. V ruských médiích panovalo v uplynulých dnech spíše ticho po pěšině. Deník Kommersant ujistil, že mezi ztenčením dodávek a vybudováním radarové základny v Brdech, který podepsali v Praze Condoleezza Riceová a Karel Schwarzenberg, není žádná spojitost.
»S plnou odpovědností prohlašuji, že obchod s Českou republikou či jinými tradičními partnery není v žádném případě svázán s řešením problému rozmístění amerického systému protiraketové obrany v Evropě,« zdůraznil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Kisljak.
SLOŽITÝ BYZNYS
Technicko-organizační problémy, jimiž se od začátku Rusové oháněli (aniž by je vysvětlili) a jimž se snažila věřit i česká vláda spolu s představiteli domácí petrochemie, nejsou v ropném průmyslu se spoustou hráčů ničím neobvyklým.
Modelové situace jsou tři. První spočívá ve skutečnosti, že v obchodování s ropou figurují pro různé státy různí dodavatelé. Takto je možné, že zatímco někteří těží a přepravují ropu hladce, jiní mohou mít těžkosti třeba na ropných polích. To by vysvětlovalo, že například do Česka teče ropy méně, kdežto Slovensko a Maďarsko jsou v pohodě.
Druhý typ svízele může přivodit vnitropodnikové dění v ropných podnicích. Právě na něj se odvolával Transněfť s poukazem na anonymní dodavatele, z nichž se vyklubaly Bašněfť a Tatněfť. Transněfť uvedl »nové a lepší podmínky« pro zpracování suroviny na domácí půdě, Tatněfť »přerozdělení objemů«. Pravdou je, že bývá zvykem oznámit novinky tohoto rázu předem. To se nestalo.
Varování zato dostali v rafinerii PCK v německém Schwedtu, kde také pocítili určitý pokles. Nepřišlo z Ruska, nýbrž od konsorcia BP, Shell, Agip-Eni a Total, které PCK ovládá.
Třetí vysvětlení může být v tom, že se v ropném byznysu »něco zadrhlo« mezi prostředníky, kteří ropu nakupují nebo sjednávají kontrakty. Do hypotéz se nikdo pouštět nechce. Není bez zajímavosti, že jde o střet dvou světů – státních, lépe kontrolovaných ropných firem a prostředníků, kteří jsou soukromými subjekty.
ROPA JAKO PŘEDEHRA?
Politickou motivaci pro český »ropný půst« naznačovala především tvrdošíjnost, s jakým se dosud Moskva odmítala s radarem v Česku a zamýšlenými antiraketami v Polsku smířit. Nikdy se nespokojila s ubezpečováním Pentagonu, že hrozbou, proti níž by měly být antirakety v Polsku a radary v Česku namířeny, jsou Írán či Severní Korea. Vždy kontrovala, že tyto zbraně a obrana jsou zacíleny na Rusko.
Proti teorii odvety mluvila hlavně skutečnost, že by šlo o příliš průhledný manévr bez praktického dopadu: při odlivu ropy z Družby si může Česko pomoci potrubím z jižní a západní Evropy. Roční kapacita každého z obou ropovodů, Družby a TAL-IKL, může činit až deset milionů tun, což bohatě pokryje českou potřebu.
Existuje však obava, zda nejde o bojové cvičení na téma energetická bezpečnost České republiky. Kdyby Rusko podobně jako v minulosti v Bělorusku a na Ukrajině zvolilo jako páku na prosazení svých politických cílů zemní plyn, bylo by Česko rázem u zdi. A s ními Evropská unie. »Nikdo neví, co by následovalo, podobný případ se členské zemi ještě nikdy nestal,« připomíná zvláštní velvyslanec Václav Bartuška, který má českou strategii energetické bezpečnosti na starosti.
Autor: Igor Záruba, Petr Korbel