Hana Chuka, EUROSKOP, 19.ledna 2010
Blair ji kdysi ochotně snědl, ale Chilcotově komisi bohužel nezachutnala. Jeden z nejvlivnějších politických poradců, Alastair Campbell, který dříve platil za pravou ruku britského premiéra, se minulý týden octl před panelem, aby byl podroben výslechu stran své role v britské invazi do Iráku. Jeho svědectví přitom není tím nejočekávanějším vystoupením, ale spíše předehrou k hlavnímu slyšení jeho bývalého zaměstnavatele. The Economist sledoval, jak se kdysi obávanému „spinn doctorovi“ podařilo zahřát už tak horké křeslo, do kterého za nedlouho usednou Tony Blair a Gordon Brown.
Ať vám to řekne Tony
Campbell ve svém výstupu prohlásil, že si stojí za každým slovem kontroverzního dokumentu, ve kterém kabinet v roce 2002 vydal své prohlášení k držení zbraní hromadného ničení Husajnovou vládou a rovněž popřel, že by tehdy vyvíjel tlak na zpravodajské úředníky, aby získanou evidenci nafoukly. Přihlížejícím se ale už bohužel nedostalo odpovědi na otázku, jak se dnes už legendární tvrzení, že existence těchto zbraní je „nade vší pochybnost, dostalo do úvodu spisu, pod kterým je oficiálně podepsán Blair. O moc sdílnější nebyl ani John Scarlett, který v době invaze působil coby předseda zpravodajské komise. Jak píše The Economist, celá kauza připomíná horký brambor a pravděpodobnost, že spadne do klína právě Blairovi je v tomto případě mnohem větší, než samotná existence zbraní hromadného ničení.
The Economist: Dalších slov už možná není třeba. Na snímku britský expremiér Tony Blair hovoří na tiskové konferenci v Downing Street 12. prosince 2006. Foto AP
Ve skutečnosti to bylo úplně jinak…
Došlo i na další notorickou lež, podle které Irák mohl zahájit útok během 45 minut, což Campbell označil za přehnané. Význam informace, za kterou kdysi stál, dále snížil prohlášením, že i přes její současnou „provařenost zdaleka nehrála hlavní roli v otázce invaze. Svou argumentaci pak triumfálně zakončil tvrzením, že kritická třičtvrtěhodinka představovala ve skutečnosti odhad umírněného křídla zpravodajské komise. Pokud jde o vlastní chybu, pozorní přítomní ji dešifrovali v doznání, ve kterém Campbell připustil, že se zmíněný časový údaj vztahoval pouze na schopnost iráckých vojsk odpalovat zbraně přímo na bojišti, což je ovšem detail, o kterém veřejnost nebyla informována.
Blair byl úplně sám, měl jenom mě.
Jak uvádí The Economist, pokud Campbellův výslech vůbec nějaké nové informace přinesl, týkají se spíše fungování Blairova kabinetu, než zpráv z Iráku. Bývalý „spinn doctor bezděčně vykreslil obraz zcela izolovaného premiéra, který byl odkázán pouze na pár věrných (hádejte koho). Clare Hortová, levicová kabinetní ministryně pro mezinárodní rozvoj, která rezignovala krátce po invazi, nebyla podle Campbella o jejím pozadí vůbec informována pro případ, že by informace prozradila tisku. To se prý týkalo i celého kabinetu, z něhož žádný ministr nevěděl o korespondenci, ve které Tony Blair informoval George W. Bushe o svém rozhodnutí americký útok podpořit. Podle týdeníku je otázka zveřejnění těchto dopisů zatím nejistá.
Na každého (jednou) dojde
Role současného britského premiéra, Gorgona Browna, je podle The Economist dosud nejasná. Válku coby tehdejší ministr financí v každém případě financoval a podle Campbella byl i přímým účastníkem diskuzí, které o invazi rozhodly. Ať už je to pravda, nebo ne, panel se v březnu rozpustí, aby neovlivňoval už tak snadno předvídatelné výsledky parlamentních voleb a Brown se před komisí objeví nejdříve letos v létě. Navíc s téměř jistou pravděpodobností změny vlády a s britskými vojsky zpět doma přestává být už předem jasný výsledek vyšetřování podstatný tím spíše, že veřejnost zajímají hlavně důsledky hospodářské krize a konflikt v Afghánistánu. Konečně i samotný Campbell, i když stále funguje jako poradce současného premiéra, je v podstatě duchem minulosti, o Blairovi nemluvě. Nakonec má snad pravdu The Economist když uzavírá, že dalších slov už možná není třeba.
Autor: Hana Chuka, Euroskop