Bankovní tajemství nade vše


Kateřina Koubová, MfDnes 21. ledna 2010

Unie chce přiškrtit daňové ráje. Rakousko s Lucemburskem se brání, protože by taky dostaly oprátku.

Evropské vlády se snaží nasytit své hladové rozpočty a zkrotit daňové úniky. Na prsou si však hřejí dva tradicionalisty, kteří odmítají dát bankovní tajemství v plen. Lucembursko a Rakousko stojí proti ostatním 25 zemím a vetují už několik bankovních směrnic, jako tu o automatické výměně bankovních informací.

Ve financích a daňových záležitostech procházejí nové zákony jedině se souhlasem všech. „My ty počty vidíme jinak. Je to 1,5 země k 25,5 země, vysvětluje jeden bruselský diplomat s podmínkou anonymity. „Pokud to vzdá Lucembursko, Rakousko ustoupí bez potíží, míní. To však zná málo Rakušany. „Je to silná tradice. Můžete se zeptat kohokoliv na ulici a potvrdí vám, že bankovní tajemství se nesmí odhalit, říká rakouská ekonomická novinářka Sabine Bergerová. Politici by ústupkem jednoduše naštvali voliče.

Ale Lucembursko se nechystá k ústupu. Jeho ministr financí Luc Freiden tento týden v Bruselu čelil koalici protivníků a při obraně sáhl k těžkému kalibru – oháněl se přímo smyslem Unie. „Překvapuje mě, že si ještě někdo může myslet, že ten, kdo ukládá peníze v zahraničí, je daňový útěkář? Vždyť to je volný trh, princip existence Unie, říká ministr Luc Freiden. Míní, že klienty láká pověst kvalitních bank a jejich bezpečí.

Lucembursko ani Rakousko přitom nemlčí až za hrob. Jednak zahraničním klientům výnosy zdaňují a čtvrtinu z nich posílají do rozpočtu jejich domovské země, jednak informace o zahraničních klientech dávají těm zemím, které s nimi podepsaly dvoustrannou smlouvu a které o to pokaždé musí požádat.

„Bilaterální smlouvy stačí, proč by měla být celoevropská? Přece platí pravidlo subsidiarity, zní další argument lucemburského ministra. Odvolává se na pravidlo, že se Evropa stará o to, co nejde uzavřít na nižší mezitstátní nebo třeba regionální úrovni.

Ostatní země si chtějí vyměňovat bankovní data automaticky, a hlavně k tomu dotlačit země mimo EU – Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Monako, Andorru a San Marino. „Evropa nemůže tlačit na daňové ráje, když uvnitř má dva státy, co nechtějí dávat informace, míní bruselský diplomat. Několik zemí EU vloni kvůli krizi a nedostatku peněz v rozpočtu zostřilo stoletý boj s daňovými úniky. Německo využilo kradená data z lichtenštejnské banky LGT a zatklo vysoké manažery, o kterých zjistilo, že nedaněné peníze ukládali v evropských „rájích.

Podobně i Francie, ta má seznam tisícovek vkladatelů ve švýcarské odbočce HSBC. Francouzské ministerstvo financí nejprve zveřejnilo, že má seznam tří tisíc lidí k dispozici, a pak otevřelo na ministerstvu „zpovědnici, pro ty, kdo se chtějí přiznat. Nával v ní zatím není.
Fiskální amnestii vyhlásila i Itálie. Domů už lidé ze zahraničí přesunuli neuvěřitelných 95 miliard eur a do státní kasy dle dohody poslali pět procent z toho, kolem pěti miliard eur. Itálie amnestii prodloužila do dubna.

Autor: Kateřina Koubová

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality