Island utopený v dluzích


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 28.ledna 2010

Dluhy, dluhy a zase dluhy. Mnozí analytikové již nyní předpovídají, že toto slovo bude hlavním mottem nadcházejícího roku. A ČR na tom zatím ještě ve srovnání se zbytkem Evropy není nejhůř. V rámci eurozóny je nejžhavějším tématem Řecko a spekulace, zda by eurozóna zachránila svého nejslabšího člena. Mimo eurozónu je již mnoho měsíců hlavním tématem ekonomů a nejzadluženější evropskou zemí Island.

Celkový státní dluh malého ostrova dosahuje dvojnásobku ročního HDP. Pro porovnání řecký státní dluh činí přibližně 130 procent HDP, český asi 40 procent HDP. A na začátku nového roku se severoevropský ostrov opět dostal do středu pozornosti médií kvůli řešení závazků zahraničních vkladatelů islandských bank.

Poslední den roku 2009 schválil islandský parlament zákon, podle kterého má stát začít od roku 2016 vyplácet britským a nizozemským klientům internetové banky Icesave, pobočky jedné ze zkrachovalých islandských bank Landsbanki, téměř 6 miliard dolarů (3,8 Britům a 1,9 Nizozemcům). Kontroverzní zákon navrhla vláda již na podzim, v parlamentu však narazil na opozici. Vláda vyhrožovala demisí, pokud poslanci zákon nepřijmou. Vládní návrh přijali zákonodárci až po týdnech ostrých debat.

Island Iceland (Europa Europe) Grindavik: Blaa Lonio, Blue Lagoon, natuaral hot springs - 17.08.2007 *** Local Caption *** 00935058

Aspoň něco může Islanďany těšit: dosud krásná příroda. Na snímku přírodní horké prameny v Blaa Lonio (Modré laguně). Foto čtk

Všichni za jednoho?

Dluhy po Landsbanki chce vláda a parlament splatit do roku 2024 ze státního rozpočtu, tedy z peněz plátců daní. Suma odpovídá 40 procentům hrubého národní produktu země a pro zemi vzpamatovávající se z otřesu hospodářské krize znamená další tvrdou ránu. Při přepočtu na počet obyvatel malého ostrova na každého připadne částka asi 12 tisíc eur.

Během několika dnů proto téměř čtvrtina voličů podepsala proti zákonu petici, v které vyzvali prezidenta, aby zákon odmítnul. Nejčastěji argumentovali tím, že nechtějí platit za nezodpovědné chování bankéřů a selhání regulátorů. Islanďanům se také nelíbí, že musí pouze oni doplácet na pád bank vzhledem k tomu, že i Britové a Nizozemci se podíleli na riskantních investicích, když dávali své peníze na populární vysoko úročené vklady.

Tvůrce petice pobouřily i podmínky splácení a především vysoký úrok. Duchovní otec petice Johannes Skulason dokonce do zahraničí vzkázal: „Aby bylo jasno: nevystupujeme proti vrácení peněz, ale především proti bezohlednému chování Británie. Jsme hrdý národ a vzkazujeme jí: Už není doba královny Viktorie a my nejsme Indie.

Bývalý ministr zdravotnictví, který odstoupil z vlády na protest proti zákonu o Icesave, Ögmundur Jónasson označil úrok 5,5 procent, který každoročně k dluhu přibude, za nespravedlivý. Upozorňuje, že jen tento úrok odpovídá zhruba polovině ročních výdajů na zdravotnictví.

Jeden za všechny

Prezident Olafur Grimsson petici vyhověl, zákon odmítl podepsat a podle ústavy tak o splacení dluhů po zkrachovalých bankách rozhodnou nejpozději do 6. března občané.

Den po odmítnutí zákona prezident Grimsson v rozhovoru pro britskou BBC odmítnul, že by jeho země nechtěla dostát svým závazkům a slíbil, že Island Velké Británii a Nizozemsku pohledávky vrátí. Názor, že nedodržíme naše závazky, je naprosto chybný, řekl Grimsson. Podstatou zákona, který již existuje a který jsem podepsal, je prohlášení Islandu, že své závazky uznává, dodal islandský prezident.

Island již v srpnu loňského roku schválil zákon, který stanovoval, že Island své závazky Británii a Nizozemí splatí. Severská země svým věřitelům nabídla začátek splátek v roce 2017, přičemž jejich výše by se odvíjela od růstu hrubého národního důchodu vzhledem k roku 2008. Pokud by Island hospodářsky nerostl, v roce 2024 by byl dluh odepsán. Britové a Nizozemci však nabídku Islandu odmítli a požadovali nové projednání zákona a změnu podmínek.

Jak se Island do situace dostal

Není to tak dávno, co byl malý severoevropský ostrov považován za příklad ekonomického úspěchu a vzor pro následování. Jak se Island tak rychle do nezáviděníhodné situace dostal?

V roce 2005 se Islanďané rozhodli, že půjdou cestou zahraniční expanze a z Islandu se stal vychvalovaný model finančního kapitalismu. Byla to v první řadě Landsbanki, které se podařilo získat 300 tisíc klientů v Británii a dalších 120 tisíc v Nizozemí během pár let.

Na podzim 2008 ale došlo v důsledku neúměrné expanze v zahraničí k pádu největších bank Kaupthing, Landsbanki a Glitnir. Islandská koruna se zhroutila a ekonomika reagovala propadem spotřeby, sérií bankrotů a prudkým růstem nezaměstnanosti, která do té doby na Islandu téměř neexistovala.

Vklady v islandských bankách podléhaly povinnému pojištění. Jenomže islandská vláda neměla dost peněz a dluhy britských a nizozemských vkladatelů proto odškodnily jejich vlády. Islandská vláda se v kritické situaci obrátila o pomoc na Mezinárodní měnový fond (MMF) a Evropské země. Mezi podmínkami pro získání úvěrů však bylo i vyřešení závazků vůči vládám Británie a Nizozemska.

dpa) - A picture shows the view over the river Themse at the Houses of Parliament at Westminster Palace and clock tower Big Ben (R) in London, England, 7 April 2005.

Vztahy Rekjavíku s Londýnem, jsou kvůli zahraničním dluhům na bodu mrazu.

Mezinárodní situace

Možnost, že by Island britské a nizozemské dluhy nesplatil, se samozřejmě nelíbí tamním vládám. Nizozemská vláda požádala po prezidentském vetu Island o vysvětlení a britský ministr pro finanční služby Paul Myners v listu The Times Islandu pohrozil, že pokud náhradu vkladů odmítne, mohl by být zablokován jeho vstup do EU a země se ocitne ve finanční izolaci.

Vztahy Islandu s Británií se tak dostaly do bodu mrazu. Jelikož Británie byla sama hospodářskou krizí silně zasažena, dá se předpokládat, že islandský dluh se může stát důležitým tématem kampaně před parlamentními volbami, které Británii čekají na jaře.

Analytici se obávají, že neschválení zákona bude mít za následek odklad pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Měnový fond se s Islandem v srpnu, tedy téměř rok od vypuknutí finanční krize v zemi, dohodl na úvěrovém programu v částce 2,2 miliardy dolarů a v říjnu z něj začal uvolňovat peníze. Důvodem odkladů byl právě problém britských a nizozemských nároků na vrácení vkladů.

Island nedostává půjčky pouze od MMF, ten se na jeho půjčkách podílí asi jednou polovinou. Zbytek získává na bilaterální bázi od severských států nebo od EU. Finsko již se v reakci na prezidentské veto vyjádřilo, že pokud Island své závazky odmítne, vyplácení peněz pozastaví.

Vstup do EU

Ohrožen je i vstup Islandu do EU, o kterém bude s Islandem jednat, pokud Evropský parlament schválí novou Komisi, Štefan Füle. Island je spolu s Chorvatskem považován za největšího favorita pro brzký vstup a jako možné datum se udával rok 2011. Jeho přistoupení k EU usnadňuje i skutečnost, že je členem Evropského hospodářského prostoru, což znamená, že přijal většinu evropské legislativy v oblasti vnitřního trhu (přibližně 75 %).

Island se členství v Unii dlouhou dobu bránil. Jedním z hlavních důvodů byla společná politika rybolovu, jelikož rybolov představuje významný zdroj pro islandské hospodářství. Na základě společné politiky v této oblasti by ostatní evropské státy získaly přístup do islandských vod a Island by byl podroben kvótám. K rozhodnutí podat přihlášku do EU ostrov donutila právě až ekonomická krize. Pro Island by byl výhodný i vstup do eurozóny, nicméně není reálné, že by se ostrovu podařilo v blízké době splnit vstupní kritéria.

O vstup oficiálně požádala 27. července 2009 vláda premiérky Sigurdardottir a zahájení přístupových jednání bylo naplánováno na březen 2010. Před oficiálním podáním přihlášky však panovala v parlamentu silná opozice proti vstupu a nakonec žádost o vstup prošla jen slabou většinou.

Prezidentské veto podle předsedkyně vlády Sigurdardóttirové vrhlo zemi do nejistoty a hrozí jí mezinárodní izolace. Představitelé vlády proto okamžitě zahájili intenzivní diplomatická jednání, především s britskou stranou.

Ministr zahraničí Ossur Skarphedinsson jednal se svým britským protějškem Davidem Milibandem, který mu podle Reykjaviku slíbil, že Británie bude nadále podporovat islandskou kandidaturu na členství v EU. Stejný postoj potvrdil premiérce Johanně Sigurdardottir premiér Gordon Brown. A s deklarací, že problematika britských a nizozemských vkladů v Icesave neovlivní přístupová jednání s Islandem, přispěchalo i španělské předsednictví.

Paradoxně však začala klesat podpora vstupu do EU u samotných Islanďanů. Krátce po kolapsu bankovního systému měl vstup do EU mezi Islanďany vysokou podporu. Řešení sporu o vklady z internetové Icesave ale mělo za následek prudký pokles podpory vstupu do EU, kterou viní za průtahy a stranění Britům a Nizozemcům. Někteří analytikové tak mluví o možnosti „norské cesty, tedy že by sami občané vstup do Unie odmítli v referendu.

Co má Rembrandt společného s Islandem? Taky si vedl dobře, než ho skolily dluhy.

Podpora Islandu

Z různých stran se ozývají hlasy na podporu Islandu. Europoslankyně za frakci Zelených Eva Joly ostře kritizovala Londýn a Haag za zacházení s Islandem. „Nizozemí a Británie se chovají arogantně, vyjádřila se europoslankyně v rozhovoru pro holandský NRC Handelsblad. Island podle ní není schopný celou sumu splatit.

Na stranu Islandu a jeho prezidenta se postavily i významné britské a nizozemské nevládní organizace, které se normálně zajímají o zadlužené rozvojové země. Ekumenická charita sídlící v Británii Jubilee Debt Campaign, která se zaměřuje na oddlužení zemí třetího světa a holandská rozvojová organizace Both Ends obvinily Londýn s Haagem, že staví severoatlantický ostrov do stejného postavení jako mnoho afrických států donucených ke škrtům domácích sociálních výdajů, aby mohly splácet ohromné dluhy. Jmenované organizace požadují nezávislou arbitráž sporu o Icesave v OSN nebo u Stálého rozhodčího soudu v Haagu.

Organizace argumentují tím, že britská a nizozemská vláda sdílejí odpovědnost za nedostatečnou regulaci Icesave. „Na místo toho se rozhodly nechat nést běžné Islanďany všechnu zodpovědnost za chyby jejich bankéřů, tvrdí. „Island má pouze dvě možnosti: zaplatit svým věřitelům ať si určí jakékoliv podmínky, nebo zbankrotovat a sledovat, jak se jejich hospodářství dostane do rukou ekonomických institucí, které se nikomu nezodpovídají, říká ředitel britské neziskové organizace.

Co můžeme nyní očekávat?

Průzkum ze srpna 2009 ukázal, že 70 procent z 320.000 obyvatel Islandu je proti zákonu. V pozdějších průzkumech se proti zákonu vyjádřilo již méně respondentů, stále však mezi nimi převažuje nesouhlas se zákonem.

Mrazivý Island je tak nyní v nezáviděníhodné situaci. A žádná z možných cest, kterými se může dál ubírat nebude jednoduchá. Již za několik týdnů se dozvíme budoucnost zákona o splacení závazků ze zkrachovalé Icesave. Budoucnost celého ostrova bude ale nejistá i dál. Zda se mu z dluhů podaří vybřednout a zda jeho další cesta bude směřovat do Evropské unie ukáží až nadcházející roky.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality