Nad Tatrou sa blýská, čili o velikosti ega


Martin Ehl, Hospodářské noviny, 2. února 2010

Robert Fico útočí na Mikuláše Dzurindu, ten se překvapivě nebrání, Vladimír Mečiar a Ján Slota mlčí, nová tvář Richard Sulík se usmívá a sbírá body. Slovenský předvolební sprint začal s novým rokem pěkně zostra. Potvrdil, že politické strany jsou závislé na dvou věcech: lídrech, jejichž charisma může být i prokletím, a sponzorech, jejichž tajemnost soupeří s hradem, který zkoumal hrabě Teleke z Tölökö.

Avšak předčasný start volební kampaně nemůže být jediným vysvětlením toho, co se nyní ve slovenské politice děje. Všichni jdou po krku všem, ale vrátka k vytvoření jakékoliv koalice si zabouchnout nechtějí. Vypadá to, jako by kdokoli byl schopen vydírat kohokoli, ovšem současně se s ním kvůli udržení moci i kamarádit.

Po volbách 12. června se může slovenský politický systém značně proměnit: kromě Směru – sociální demokracie nemá žádná strana jistotu, že překročí pětiprocentní hranici stanovenou pro vstup do parlamentu. Pravice už je rozdrobená tradičně a nespokojené voliče začala sbírat zbrusu nová Solidarita a svoboda Richarda Sulíka. O ní se zatím ví velmi, velmi málo, podobně jako o jejím zakladateli a sponzorech (což není mezi slovenskými stranami nic neobvyklého).

Warszawa, 12.10.2003 r. Zdj¸cia z okazji 25. rocznicy pontyfikatu papieża Jana Pawľa II. Zdj¸cie archiwalne z 1997 r. - Ojciec Świ¸ty na Kasprowym Wierchu. (ko) PAP/Radek Pietruszka

Na snímku se nad Tatrami neblýská, ale vznáší se nad nimi hůl pontifika Jana Pavla II., i když by to měl být spíš otazník – i taková na první pohled tradiční věc, jako je katolictví, není na Slovensku vůbec jasná. Foto čtk

Katolické Slovensko nemusí mít v parlamentu tradiční křesťanské demokraty. Poprvé od roku 1993 se může stát, že maďarská menšina nebude mít v parlamentu své zástupce, její politické síly se rozštěpily na dvě strany. Anebo tam mohou být obě, ale nemusí se tam dostat Slota.

Dokáže pravicová opozice držet pohromadě i navzdory přerostlým egům svých vůdců? Koho si Robert Fico vybere za koaličního partnera? Otázek je pro slovenského voliče možná až příliš a pokládají se opravdu dlouho před volbami. Předsedové klíčových stran nejsou odvolatelní demokratickými procedurami, jak o tom svědčí třeba případ expremiéra Mikuláše Dzurindy. Toho nejsou schopni podržet ani členové vedení partaje a jeho charisma reformátora se pomalu, ale jistě topí v bažině zapomnění a staronových obvinění o podivném financování strany.

Podivné ticho panuje kolem Vladimíra Mečiara a Jána Sloty. Mečiar je prý ochoten spojit se s kýmkoliv, aby si zajistil další příjmy a imunitu. Na Slotovy nacionalistické voliče cílí Ficův Směr. Křesťanští demokraté byli jako jediní schopní demokraticky a kompletně vyměnit své vedení po dlouhodobé krizi. Těžko však říci, zda se předsedovi strany a bývalému eurokomisaři Jánu Fígeľovi podaří prosadit se mezi „nadsamci z ostatních stran. Osud Ivety Radičové, která prohrála prezidentské volby a jejíž relativně vysokou podporu nedokázal Dzurinda zúročit k podpoře vlastní strany, mu budiž varováním.

Slováci jsou přece jen emotivněji ladění než Češi a charisma vůdců rozhoduje spíše než programy. Při všech nejasnostech lze říci: slovenská opozice není schopna postavit nikoho, kdo by se vyrovnal Ficovi a svedl s ním souboj jako rovný s rovným. Fígeľ je na to příliš evropský a Sulík příliš neznámý. Na Dzurindu zapomeňte.

Autor: Martin Ehl

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality