Polský instalatér je minulostí


Hana Chuka, EUROSKOP, 8. února 2010

Pokud stále ještě vnímáte Polsko jako velkou, chudou zemi s mizernou infrastrukturou, kde vlády po většinu volebního období fungují vzhůru nohama, své stereotypy rychle přehodnoťte, neboť skutečnost je výrazně jiná. Týdeník The Economist se ve svém poslední čísle zamýšlí, proč je dnešní Polsko politicky stabilnější, bohatší a bezpečnější, než kdy v posledních jedenadvaceti letech bylo.

Země která vzkvétá

Jak polský ministr financí Jacek Rostowski rád a často zmiňuje, v rámci Evropské unie vykázalo Polsko za minulý rok jako jediný členský stát hospodářský růst, a to v kladné bilanci 1,2%. Rekordním tempem vrostl i HDP na hlavu, když se ve stejném čase vyšplhal ze slabých 50% na 56% evropského průměru. Jak píše The Economist, lichotivé ukazatele, které viditelně navýšily národní kupní sílu, tak umístily Polsko v žebříčku největších evropských ekonomik na šestou příčku.

Také zahraniční investoři si spokojeně mnou ruce. Zatímco jiné, podle tradiční terminologie „západoevropské země se hroutí, což lze nejlépe pozorovat na příkladu Řecka, exkomunistické Polsko chytře využívá nízkých úrokových sazeb. Už v loňském roce se ukázalo, že tato taktika se vyplácí a díky důvěře a štědrosti věřitelů si mohla vláda dovolit rozpočtový schodek ve výši 7% HDP. Podle týdeníku však za tyto výsledky Polsko vděčí do velké míry štěstí. Jeho těžkopádné banky se k devizovým půjčkám, které tolik uškodily Lotyšsku a Maďarsku, dostaly příliš pozdě na to, aby jejich chyby opakovaly. Rovněž profitovalo z velikosti svého trhu, která zmírnila poptávku, i ze stimulačních opatření v sousedním Německu, která ho ovlivnila.

Polish Foreign Minister Radek Sikorski speaks during an interview with the Associated Press, Tuesday, Nov. 3, 2009, in Washington. (AP Photo/Manuel Balce Ceneta)

Příští polský prezident? Ministr zahraničí Radek Sikorski mluví na tiskové konferenci ve Washingtonu 3. listopadu 2009. Foto AP

Pusťte Tuska k dílu

Za ekonomickým úspěchem stojí v neposlední řadě i politické faktory, v tomto případě stabilní středo-pravicová vláda s parlamentní většinou, což v současnosti v regionu střední a východní Evropy představuje menší raritu. Tuskovi lidé se vrhli do řešení nejpalčivějších problémů, které po sobě zanechala předcházející administrativa, a dosáhli nejen zoufale nutné penzijní reformy, ale i modernizace značně zastaralé infrastruktury. Kabinet se nezastavil ani před obávanou národní byrokracií. Poslední studie světové banky udělila v žebříčku business-friendly států polskému daňovému systému až 151. z celkem 183 míst. Na nelichotivé umístění však Poláci reagovali vytvořením online daňového systému a liberalizací bytového trhu, který nyní dovoluje dříve nemyslitelné krátkodobé nájemní smlouvy a podporuje tak pracovní mobilitu. Jak poznamenává The Economist, vnitrostátní migrace je nepochybně výhodnější, než masové vystěhovalectví do Británie, které donedávna platilo za nejjednodušší řešení domácích hospodářských problémů.

Svět miluje Polsko

Varšava se ale nepyšní jen ekonomickými úspěchy a po sérii diplomatických faux pas bratrů Kaczynských se konečně vzmáhá i zahraniční politika. Pod vedením ministra zahraničí Radka Sikorského Polsko postupně napravilo pošramocené vztahy se sousedními státy a vyjednalo velmi výhodné podmínky systému protiraketové obrany s Američany, podle kterého obdrží jeho první zásilky už příští měsíc. Jak je vidět, své východní sousedy si hýčká i Německo, když tamní šéf diplomacie, Guido Westerwelle nejenže přirovnal důležitost bilaterálních vztahů k francouzsko-německým vazbám, ale nadto si Varšavu vybral jako místo své první zahraniční návštěvy.

Expatriot prezidentem?

Právě s ohledem na diplomatické schopnosti současného ministra se stále častěji objevují úvahy, že právě on by mohl letos na podzim v roli hlavy státu nahradit Lecha Kaczynského. Velmi pravděpodobně by tak uštědřil fatální ránu nyní opoziční straně Právo a spravedlnost, kterou vede jeho předchůdce a prezidentův bratr Jaroslaw Kaczynský. Jedním z důvodů je jistě i extrémní popularita šéfa diplomacie, který díky oxfordskému diplomu a americké manželce působí na polské politické scéně tak trochu jako outsider. Jak uzavírá The Economist, pro boření zažitých polský stereotypů má ideální předpoklady.

Autor: Hana Chuka, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality