Martin Ehl, Hospodářské noviny, 25. února 2010
Mají gestapáci nárok na vyšší důchod než jejich oběti, protože služba v „tajné státní policii“ byla namáhává a náročná? Není známo, zda se takto ptali soudci polského ústavního soudu, když včera potvrdili snížení důchodů čtyřiceti tisícům příslušníků bývalé politické policie.
Ví se jen, že Poláci si potrpí na moralizování, ale třeba k pořádné debatě o lustracích se dostali až v roce 2005, kdy novinář Bronislaw Wildstein zveřejnil divoké seznamy spolupracovníků smíchané s oběťmi. Sáhnout na důchody tajným se však odvážila vláda Donalda Tuska až dvacet let po změně režimu. Pozdě, ale přece.
Češi jsou pragmatičtější, lustrovali divoce i oficiálně již v 90. letech, ale řadu křivd ponechali ležet netknutých, a to včetně skvělých důchodů bývalých mučitelů a živoření jejich obětí – lágr a perzekuce jaksi nebyly právě ideálními podmínkami pro vznik nároku na slušný příjem ve stáří.
Liberalismus, pro který mají etické hodnoty význam jen tehdy, dají-li se ekonomicky využít, vede často k perversi: pachatelé jsou více cenněni než jejich oběti. Na snímku z polského Gdaňsku pomníček kněze Solidarity Jerzyho Popieluszka, kterého zavraždili agenti polské StB. Foto Euroskop
Že by se ti, kdo se měli o nápravu zasadit, estébáků stále báli? Oč jednodušší to měli v Pobaltí, kde zařadili bývalé kágébáky do jedné skupiny s okupanty.
Hrdina literárního bestselleru Laskavé bohyně, jenž se podílel na vyhlazování Židů, si po válce při setkání s bývalým spolučlenem SS liboval, že domluvit se na obchodu byla maličkost. Nepřipustil si žádnou pochybnost, že by něco mohlo být špatně. Naopak, hrdina filmového hitu Životy těch druhých, východoněmecký tajný, projevil něco jako účinnou lítost. Udělal někdo z bývalých vysokých činitelů české/slovenské či polské komunistické policie něco podobného v reálném životě?
Srovnání s gestapáky a členy SS, kteří prostě „zapomněli, není rozhodně od věci, i když se to nemusí dotčeným bývalým příslušníkům líbit. Jen bychom si měli připomenout, že se bavíme o lidech, kteří v lepším případě ničili životy nevinným, v horším je i vraždili. Poslední oběť mají zdejší estébáci na svědomí v dubnu 1988, kdy ve vězení na následky mučení a neposkytnutí lékařské péče zemřel Pavel Wonka.
Rozhodování o minulé vině není jednoduché. I Poláci schválili nižší důchody jen těsně a členům vojenského výboru včetně generála Jaruzelského, jenž v roce 1981 provedl převrat, je dokonce vrátil ina původní úroveň. Právo mají možná na své straně. Spravedlnost nikoli.
Autor: Martin Ehl