Proč Evropa zaostává


Martin Shabu, EURO, 1. března 2010

Dohnat a předehnat USA – takový smělý úmysl formulovala Lisabonská strategie (LS) z roku 2000. Šlo o plán Evropské unie, jak se dostat do pozice globálního ekonomického tahouna. EU letos měla mít nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě. Tento sen se však v realitu neproměnil.

EKONOMIKA

Brusel a lídři tehdejších patnácti zemí EU tehdy věřili, že se jim podaří zajistit udržitelný růst, vytvořit více pracovních míst, a navíc zohlednit životní prostředí. Mezi nejsledovanější cíle politiků EU patřilo dosáhnout v roce 2010 70procentní zaměstnanosti, investovat tři procenta HDP na výzkum a vývoj a zajistit unii tříprocentní hospodářský růst. Ani jeden z těchto cílů však nebyl splněn.

Veřejnosti byla slibována nová a lepší pracovní místa a masivní investice do vědy a výzkumu. V roce 2008 však dosáhla míra zaměstnanosti v EU pouhých 66 procent a prostředky na výzkum a vývoj 1,9 procenta HDP. Evropská komise (EK), jež LS řídila, však navzdory tomu byla v hodnocení nenaplněných ambicí umírněná. „Hodnocení, dle něhož Lisabonská strategie ztroskotala, protože se těchto cílů nedosáhlo, by bylo zjednodušující, praví se ve zprávě EK zveřejněné letos počátkem února.

<img src="https://euroskop.cz/wp-content/uploads/sites/3/2022/01/16095-prumysl_tovarna_3.jpg" border="0" alt="Wind Power: the production of wind power towers
The series shows the production of wind power towers in a factory located in Le Creusot/Bourgogne, a traditional steel construction area. The tower interior (cable, ladders, platforms, etc.) and the segment storage are produced outside the factory.A worker in the site of production of wind power towers
CE | Le Creusot | P-015498/00-11 | 22/07/2009“ width=“480″ height=“319″>

Zajistit udržitelný růst, vytvořit více pracovních míst, a navíc zohlednit životní prostředí. Hezky to zní, hůře se to ale realizuje. Na snímku dělník v továrně na větrné elektrárny ve francouzském Le Creusot/Bourgogne. Foto EK

FRAŠKA

Zjištění, že reálné výsledky ekonomik jednotlivých členských států EU nedosahují cílů politické deklarace, bylo poprvé zveřejněno již před šesti lety. Tehdy požádal předseda EK José Manuel Barroso bývalého předsedu nizozemské vlády Wima Koka, aby určil největší slabiny LS a důvody, proč se nedaří převést její teze v život. Kok doporučil dvě úpravy – snížit počet prioritních oblastí a zefektivnit systém kontroly. Výsledkem byla obnovená LS.

Navzdory snahám o zjednodušení obšírného dokumentu členské země EU schválily 24 integrovaných cílů. Ty pokrývaly mnoho oblastí – od makroekonomické stability a soukromých investic do vědy a výzkumu přes podporu udržitelných zdrojů, prohlubování vnitřního trhu a budování evropské infrastruktury až po flexibilní trh práce a celoživotní přístup k práci. V důsledku opakování předchozích chyb se však ani obnovené LS z Evropy nejkonkurenceschopnější světovou ekonomiku učinit nepodařilo. Navíc se z naplňování cílů stala formální fraška. EK totiž nutila členské státy sepisovat programy národních reforem a každoročně zveřejňovat hodnotící zprávy, přestože bylo jasné, že vlády evropských zemí razantní reformy neprovedou.

NEPŘÍZNIVÉ OKOLNOSTI: ROZŠÍŘENÍ EU A KRIZE

Z hodnocení českých ekonomů a politiků Lisabonské strategie vyplývá, že navzdory všem nedostatkům nešlo o bezduchý bruselský elaborát. Většina z nich se shodla, že pokud má EU dominovat žebříčku nejúspěšnějších světových ekonomik, musejí být jejím ústředním zájmem znalosti, věda, výzkum a inovace. Toho se však nepodaří dosáhnout bez provázanosti s finančními prostředky, jež EU vydává na společné politiky. Dnes jich nejvíce spotřebovává zemědělská a strukturální politika EU.

Příznačné je, že jednotliví autoři oslovení týdeníkem EURO se zabývají spíše technickým pozadím LS a až na Petra Macha se snaží dokázat, že její krach jím vlastně vůbec nebyl. Zároveň obhajují nástupkyni neúspěšné LS. Nikdo se však ani náznakem – snad až na jednu větu Miloše Zemana – nezabýval současnými podmínkami v důsledku globální hospodářské krize.

V úterý 3. března zveřejní Evropská komise první návrh Strategie 2020. Ta by měla od června nahradit strategii lisabonskou. Možná bude pohrobek LS o něco promyšlenější než jeho předchůdce. Možná nebude. Mnohem důležitější je však jiná otázka. Můžeme si vůbec dovolit takové plánování důchodu na pláži těsně poté, co jsme absolvovali školu? Krize zcela obnažila nedostatky členských zemí EU. Máme podvodníky z Řecka. Hyperbankéře z Irska, přidruženého Islandu a Velké Británie, Francouze a Němce zamotané do vlastní sociální sítě. Španěly, kteří vsadili na stavební kartu svůj hop, a přišel trop. Italy, kteří se aspoň dokážou „flákat s grácií. Balkán, v němž vládne mafie. Česko na pokraji bankrotu po dvacetiletém flámu na dluh. Maďarsko za bankrotem a Pobaltí také. Krize v Evropě odhalila dlouho opomíjený fakt – každý národ má vlastní specifické problémy, a proto neexistuje jednotné rychlé řešení současného marasmu.

Kromě recese se na nesplnění snu podílí také rozšíření EU o většinou postkomunistické země s nižší produktivitou práce. Posuďte však sami, jak oslovení politici a ekonomové nahlížejí na historii a budoucnost Lisabonské strategie.

***

MANAŽERSKÁ ANKETA

Položili jsme českým manažerům, které oslovujeme v Manažerském barometru, otázku: Domníváte se, že Evropská unie může někdy v budoucnu dohnat a předehnat USA, jak stanovila Lisabonská strategie z roku 2000? Odpovědělo na ni 143 z nich – 29,4 procenta kladně, 63,6 procenta záporně a sedm procent se pro první ani druhou možnost nedokázalo rozhodnout. Některé odpovědi citujeme v modrých bublinách. Názor z ankety Evropská unie kvůli svým zbyrokratizovaným institucím nemůže USA nikdy dohnat. Naopak, přijme-li environmentální politiku prosazovanou v EU, předežene ji Čína a Indie. Již dnes se některá průmyslová odvětví přesunují do Asie.

Názor z ankety Lisabonská strategie sice vytyčuje vznešené a přitažlivé cíle, ale byrokracie a regulatorní politika, jimiž jich chce dosáhnout, jsou málo účinné a příliš nákladné.

Autor: Martin Shabu

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality