Hana Chuka, EUROSKOP, 3.března 2010
To není George, to je Vladimír!
Ačkoli současný ruský premiér praktikuje v jistém smyslu podobné politiky a vyznává stejné neevropské hodnoty, nikomu v západní Evropě to nevadí. Zejména těm představitelům, kterým bývalý americký prezident ležel v žaludku nejdéle. Gerhard Schröder popsal Putina jako „dokonalého demokrata, zatímco Jacques Chirac ho nazval svým osobním přítelem. Nutno ovšem podotknout, že původcem kuriózních superlativů byl sám George Bush, jehož příhoda, kterak se v roce 2001 na summitu v Lublani „podíval do Putinových očí, se stala legendární. Jak poznamenává The Economist, George Bush je minulostí, Putin premiérem, ale evropské naděje na partnerství s Ruskem přesto přetrvávají.
Evropa si našla v Rusku další symbol. Splní ruský prezident Dimitrij Medveděv naděje evropských politiků na modernizaci Ruska a jeho přiblížení evropským hodnotám? (foto čtk)
Evropská unie mistrem hypokracie?
Co je příčinou dvojích standardů vůči Americe a Rusku? Z velké části jistě pokrytectví. Rusko je největším evropským obchodním partnerem a jeho trh představuje pro unijní výrobky jedno z největších odbytišť. Ačkoli se Evropa v Moskvě už tolikrát zklamala, naposledy při invazi Gruzie, ruská transformace stále zůstává snem řady jejích představitelů. Zatímco v minulosti dominovala přezdívka „strategický partner, nová eurofráze hovoří o „modernizačním partnerství. Za nepatrnou změnou stojí nynější prezident Medveděv a jeho výroky o nutnosti modernizace a respektu k právnímu řádu, které ovšem předpokládají nutnou dávku investic evropského kapitálu a technologií. Ty by v ideálním případě měly z Ruska učinit prozápadnějšího, otevřenějšího a jednoduššího partnera.
Modernizace má pro každého z partnerů jiný význam. Zatímco Unie v něm naivně spatřuje připojení Kremlu ke svým normám a hodnotám, ruská představa je poněkud konkrétnější. Moskva v ní použije své zdroje k nákupu jmění v Evropě, která nadto dodá Rusku potřebné nové technologie a knot-how. Nedorozumění možná spočívá v tom, že Rusko poněkud tápe v tom, co Evropa nazývá svými hodnotami, která ale stále zůstávají poněkud vágní, zamýšlí se The Economist.
Rozšíření EU vs. bezpečnostní pásmo
Jednou z oblastí, kde si evropská soft power vždy přišla na své, je jednoznačně rozšíření EU. Co se ale v této věci změnilo, je postoj Ruska. Expanzi „velkého třesku v roce 2004 přešla Moskva ještě s klidem a v souladu s heslem „Unie ať si roste, hlavně když se nerozšíří NATO. Současný ruský postoj je ale podstatně odmítavější, zejména pokud jde o projekt Východního partnerství, který zahrnuje Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldávii a Ukrajinu, tedy téměř celý ruský „přední dvorek. Jak se vyjádřil náměstek tamního ministra zahraničí, Alexandr Gruško, Rusko očekává, že se s ním jakékoli další sblížení mezi zeměmi jeho zájmové sféry a EU bude konzultovat. Jak uzavírá The Economist, Evropa by měla brát podobná vyjádření jako kompliment, neboť jsou jasným důkazem funkčnosti její stávající politiky.
Autor: Hana Chuka, Euroskop