Julie Hrstková, Hospodářské noviny, 3. března 2010
Kdo by si chtěl vsadit na krach Řecka, bude muset hodně dlouho hledat sázkovou kancelář, která by takový tip přijala. Stejný postup přitom měnové trhy volí naprosto běžně. Loterie o země, v poslední době o Řecko a Dubaj, se utrhla ze řetězu a ohrožuje samotnou podstatu – cenu dluhopisů zadlužených zemí. A spolu s tím možnost, že vůbec někdy dojde k jejich splacení.
Evropa a Amerika nyní proto zvažují, jak regulovat trh, který fakticky neexistuje, v bilancích bank se neprojeví, ale má ohromný a extrémně negativní vliv na věřitele i dlužníky.
Nervózní trh bere vše
Dluhopisy zemí jsou obecně považovány za jedno z nejbezpečnějších finančních aktiv. Jenže zadlužená země jich vydává čím dál víc. Banky, pojišťovny a další finanční instituce jsou stále nervóznější z toho, že peníze vložené do těchto aktiv nikdy neuvidí. Mají dvě možnosti: buď dluhopisy se ztrátou prodají (do toho se ale nikomu nechce, banky mají dost problémů s jinými aktivy), nebo si je pojistí prostřednictvím takzvaných CDS – credit default swapů. Tento finanční instrument má ovšem ještě jednu funkci, pro spekulanty funguje jako sázkový tiket na krach dané země.
Teď, když má Dubaj problémy, Řecko není schopné vydat reálný plán stabilizace svých financí a stále není jisté, zda je Evropa zachrání, vylétl zájem o CDS do závratných výšin. A spolu s tím přirozeně i cena těchto pojistek. Jestliže podle listu Financial Times stálo v roce 2007 například pojištění desetimiliardového řeckého dluhu pět tisíc dolarů, nyní vzrostla pojistka na stejný objem aktiv téměř desetinásobně – na 425 tisíc dolarů.
To je sice pro „standardní finanční instituce čím dál dražší, ale s ohledem na možné riziko kolapsu země pořád akceptovatelné. Navíc s růstem pojistky klesá cena dluhopisů, takže jejich prodej je za takové situace prakticky vyloučený. Lákavější je však růst ceny CDS pro hedgeové fondy a další spekulanty, kteří vědí, že za této situace budou banky ochotny zaplatit za pojištění i dvojnásobek – je to pořád méně než potenciální ztráta, pokud země vyhlásí bankrot.
Trh se rozvinul do té míry, že sázkové tikety na krach jsou nejen cenově neřízené, ale nemají dokonce nic společného s objemem vydaných dluhopisů. Jde o klasický pákový obchod, jenž nepotřebuje velké množství kapitálu a slibuje vysoký výnos. Hedgeové fondy skoupily všechny pojistky v očekávání růstu ceny a zatím se jim sázka vyplácí.
Výsledkem je, že se už ani tak nespekuluje o ceně řeckých či dubajských dluhopisů, jako o ceně jejich pojistek. A ta může být nakonec v celkovém objemu na trhu daleko vyšší než objem dluhopisů.
Evropská komise vyrazila do boje
Jestliže byl loňský rok rokem uklidnění po finanční krizi, letošek lze nazvat výsledkovou sezonou státních rozpočtů.
Počínaje Řeckem to není žádná sláva. Rozbouřené měnové trhy ke stabilizaci a schopnosti splácet dluhy ovšem v žádném případě nepřispívají. Evropa i Amerika spřádají plány, jak zarazit spekulace. Nutno přiznat, že zatím ne moc úspěšně. V případě omezení CDS má plán, o němž bude jednat G20, šanci projít. Jeho podstatou je zamezit spekulativním nákupům nejlépe tak, že by s tikety mohly obchodovat pouze finanční instituce, které současně vlastní i dluhopisy ohrožené země.
Plán to není špatný a jenom jeho vyhlášení by určitě vedlo k uklidnění situace a zřejmě i k poměrně rychlé stabilizaci a následnému snížení ceny.
Problém zadlužených zemí ovšem nespočívá v tom, že proti nim sázejí spekulanti. Hrát lze o leccos, jakákoliv odchylka od normálu prostě láká. Strašidlo, jež obchází finanční svět, se ale přes všechny problémy, které s sebou nese, nejmenuje pojistka, tiket nebo derivát. Přízračné jsou státní rozpočty „hříšných zemí.
Autor: Julie Hrstková