The Economist: Radost na Východě


Respekt, 22. – 28. března 2010

Postkomunistické země, s nimiž to před rokem vypadalo nahnutě, odvrátily katastrofu – ale za vodou ještě nejsou, píše ve svém posledním vydání prestižní britský týdeník The Economist

Jestli věříte novinovým titulkům, pak je zdaleka největší evropskou starostí Řecko, fiskálně nezodpovědné a společensky výbušné. Pokud nedojde ke krokům na jeho záchranu, jeho problémy by mohly ohrozit další středomořské země jako Španělsko, Portugalsko a dokonce i Itálii. V sázce je budoucnost eura a hodnověrnost Evropské unie. A tak dále.

Minulý týden ministři financí EU debatovali o možnosti bilaterálních půjček na záchranu Řecka, aby jeho vládu odměnili za nový úsporný program – ovšem podrobnosti nápadně chyběly. Historie nás ale učí, jak rychle dokáže příliv starostí ustoupit. Před dvanácti měsíci byly za největší problém pokládány postkomunistické země jako Maďarsko, Lotyšsko, Ukrajina a další. Hrozil pád bank i měn, což by jen vystupňovalo ohromná rizika nejen pro tento region. Po roce se jejich problémy jeví jako všední, nikoli děsivé.

Necivilizovaný Východ

Obavy byly zčásti nafouknuté. Představa jednotného „postkomunistického regionu jménem východní Evropa neobstojí. Co má vzkvétající Slovinsko, které je bohatší než Portugalsko, společného s Moldavskem, nejchudší zemí Evropy? Země jako Maďarsko se vyznačovaly velkými, předluženými státními financemi, sužovanými bezhlavým životem na úvěr a rozhazovačnými spotřebiteli. Ale v České republice byly banky solidní a návyky šetrné. Polskou ekonomiku, která je v regionu vůbec největší, celá katastrofa vůbec nepostihla, takže polské HDP v roce 2009 vzrostlo, což pomohlo všem obchodním partnerům Polska.

Kdo je dole a kdo nahoře? Ruské kolo ve vídeňském Prátru. Foto Euroskop

Dobrý příklad toho, jak se lidé zvenčí mýlili, byl trh s CDS (swapy úvěrového selhání) na estonský dluh. Byla to v zásadě šance obchodovat se sázkami na smrt neexistujícího koně, neboť Estonsko nemá žádné veřejně obchodované vládní obligace. Stísněnou atmosféru ještě prohloubily nesprávné údaje, zejména mylný výklad některých údajů z Banky pro mezinárodní platby nadsadil úroveň angažovanosti zahraničních bank.

Taková nervozita se ovšem nedá vysvětlit pouhou nevědomostí. Dalším faktorem mohlo být prospěchářství. Vysocí představitelé temně naznačují, že někteří bankéři pomocí obchodní taktiky, tzv. short celling, nejprve spekulovali proti některým měnám a akciím bank, v nichž předpovídali bankrot nebo devalvaci. Další mají za to, že Západoevropané chtěli hodit vinu za recesi nejdřív na Wall Street, a pak na necivilizovaný Východ. Polský ministr financí Jacek Rostowski tvrdí, že ho „překvapila celá ta „hysterie. Podle něj za to může „hluboká psychologická potřeba označit za původce krize všechny ostatní, jen ne nás.

Tvrdá opatření

Kontrast mezi zarputilou trpělivostí postkomunistických voličů, s níž snášejí propad životní úrovně a strmý nárůst nezaměstnanosti, a pouličními nepokoji v Řecku skutečně bije do očí. „Institucionální křehkost, o niž si dělají starosti někteří západoevropští politici, je možná skutečný problém – ovšem v eurozóně, nikoli ve východní Evropě.

Politici na Východě, kteří čelili těm nejhorším vyhlídkám, v loňském roce většinou přijali chvályhodně tvrdá opatření (výjimkou byla Ukrajina ochromená vnitropolitickými spory: zůstala nad vodou jen díky štědrosti cizích). Ukázalo se, že strašidlo populismu je jen fata morgána. Na první pohled slabým koaličním vládám se celkem dařilo protlačit reformy. V nejhůře postižených zemích, Lotyšsku a Maďarsku, popularita vlády při bolestných opatřeních dokonce vzrostla (ačkoli 17. března ztratila lotyšská koaliční vláda parlamentní většinu, když z ní odešla velká strana).

Cizinci zase prokázali trpělivost a důvtip. Málo se ví o důležité „Vídeňské iniciativě vyjednané Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Na sklonku roku 2008 si její hlavní ekonom Erik Berglof povšiml nebezpečí politiky založené na čistě národním zájmu. Rakouská vláda právě prohlásila, že podpoří ohroženou Erste Bank, pouze pokud peníze půjdou do půjček v rámci Rakouska. Tímto přístupem riskovala divoký úprk příliš exponovaných zahraničních bank z východní Evropy, kde v letech spekulativní konjunktury nemoudře poskytovaly úvěry, často ještě v cizích měnách.

Šlo o klasický problém kolektivní akce: v individuálním zájmu každé banky by bylo snížit angažovanost, tedy vypovědět půjčky a rozprodat aktiva za dumpingové ceny, ovšem kdyby se všechny zachovaly stejně, utrpěli by všichni. Mezinárodní reakce slavila úspěch. Evropská centrální banka poskytla likviditu zahraničním bankám, čímž je podpořila ve financování poboček mimo eurozónu. MMF a další věřitelé pomohli hostitelským zemím zůstat nad vodou -a poskytnout likviditu bankám bez ohledu na majitele. Regulátoři pomohli bankám tím, že zmírnili pravidla na kapitálovou přiměřenost.

Z regionu se nestáhla žádná banka se zahraničními vlastníky. Zbankrotovalo celkem 17 systémově důležitých místních bank (většinou v Rusku, na Ukrajině a tak podobně). Ale v rámci EU musela vláda a EBRD zachránit jen jednu banku, lotyšský bankovní dům Parex. To je mnohem méně, než mnozí očekávali – a je to mnohem lepší výsledek než za asijské finanční krize v letech 1997-98.

Dohoní zpoždění?

Pomohly i další zahraniční iniciativy. Šrotovné nastartovalo země s velkým podílem automobilového průmyslu, například Slovensko. Příliv peněz EU na modernizaci infrastruktury ztlumil dopady nedostatku peněz na trhu v zemích, které si urychleně musely dát do pořádku veřejné finance. Země, které mohly devalvovat měnu, tak učinily a ponechaly si uvolněnou měnovou politiku. Státy se zavěšeným kurzem – baltská trojka a Bulharsko – započaly díky pružným trhům práce a produktů s „vnitřní devalvací. Velkým problémem zůstává udržitelnost. Převis dluhu soukromého sektoru v regionu hrozí útlumem růstu na mnoho let dopředu. Rozdělení břemene vyrovnání mezi věřiteli, dlužníky a daňovými poplatníky při spořádané restrukturalizaci sotva začalo. Jak tvrdí poradenská firma Capital Economics, banky zůstávají zranitelné, hrozí další krize jejich úvěruschopnosti a růst exportu nejspíš zůstane slabý. Východní Evropa s trochou štěstí, zdravého rozumu a přátelské pomoci odvrátila katastrofu. Ovšem dohonit zpoždění, které region nabral za želenou oponou, zůstává titánským úkolem.

Autor: Respekt

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality