V režii Ruska. Nebo jen dojem?

V únoru loňského roku, krátce poté, co se prezidentského úřadu v USA ujal Barack Obama, odjel tehdejší český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg do Washingtonu sondovat, jaké vyhlídky mají Češi a s nimi Poláci na to, že Američané realizují plán George W. Bushe na výstavbu protiraketového štítu.

Nová americká vláda couvla. Oznámila, že bude zahraniční politiku dělat jinak než ta předchozí, a za své priority označila vylepšit vztahy s Ruskem a s Íránem. Největší překážkou byl právě protiraketový štít, jehož součástí se měl stát radar v českých Brdech. Štít měl být obranou proti případnému raketovému útoku z Íránu, ale Rusové jej vnímali jinak. Tak, že by se v jejich těsném sousedství, v zemích, které stále ještě považují za sféru svého vlivu, usadili Američané. Barack Obama obětoval plány svého předchůdce na štít nejen proto, že představovaly velká vydání, a navíc do technologie, která – jak zdůrazňovali jeho lidé – dosud nebyla pořádně odzkoušená, ale hlavně proto, že se potřeboval dohodnout s Rusy.

Koncem roku totiž měla vypršet platnost dohody START 1 z roku 1991 o jaderném odzbrojení, a to pro Ameriku představovalo jednu velkou hrozbu. V Rusku se totiž stále ještě „povaluje spousta mizerně zabezpečeného jaderného materiálu a techniky, které je nutné zničit dřív, než se k nim dostanou překupníci se zbraněmi typu Viktora Buta. Ve Spojených státech panuje přesvědčení – mimochodem nejen podle zpráv rozvědek nijak vzdálené pravdě -, že se pak jaderná technologie může dostat kamkoliv, do komunistické Severní Koreje, i do rukou teroristů.

Na nové dohodě, která by nahradila START 1, ale měli zájem i Rusové. Jejich vliv ve světě v posledních letech zeslábl. Armáda se scvrkla a hlavně se takřka přestalo zbrojit. Co se nukleárního arzenálu týče, je Rusko stále ještě druhou nejmocnější zemí na světě, nemá ale na to, aby jej dál rozšiřovalo. Proto je pro něj lepší dohodnout se, že jej bude naopak dál seškrtávat.

Zprávy, které překvapily

Loni v dubnu představil Obama v Praze svou vizi světa bez jaderných zbraní. Proč si tehdy vybral právě Prahu, není vlastně dodnes jasné, snad proto, že tehdy Češi předsedali Evropské unii (mluvilo se i o tom, že potřeboval efektní kulisu pro svůj projev, kterou Praha je). Měsíc poté začala jednání o nové odzbrojovací smlouvě. Zajímavé je, jak velkou roli si v nich přisvojili Rusové. A jak velkou věc dokázali udělat z už zmiňovaného protiraketového štítu.

Obamovi mohlo o ruské taktice leccos napovědět už březnové faux pas s dopisem prezidentovi Dmitriji Medveděvovi. K jeho obsahu se dostala ruská média, a tak se provalilo, že americký prezident štít v Česku a v Polsku odepsal. Vzhledem k množství médií, ke kterým se v Rusku informace dostala, bylo už tehdy možné dešifrovat, že jde o cílený únik.

K podobným situacím pak k velké nelibosti Američanů došlo ještě několikrát. Že by jasné poselství typu „Jsme to my, kdo určuje pravidla my, kdo má nad vším kontrolu? K podobnému závěru prý dospěli i američtí vyjednavači. Deníku The Washington Post to řekl jim blízký lobbista, který zastupuje zájmy zbrojařů.

„Chtějí mít situaci pod kontrolou, citoval jej list. „A daří se jim to. Proto pak dochází k tomu, že ruský diplomat promluví o den dřív, než by měl, narazil na fakt, který Američany rozladil nejvíc, a to když koncem roku ruská strana nečekaně rychle přispěchala s oznámením, že se prosincový termín podpisu nové smlouvy definitivně ruší. Totéž se v podstatě zopakovalo tento týden. Byla to ruská strana, kdo zveřejnil, že je dohoda hotová.

Podobně na to Rusové šli i s Prahou coby dějištěm podpisu smlouvy. Moskva Prahu systematicky protlačovala už od prosince – spekulace se objevovaly tu v těch novinách, tu v tamtěch, ale pokaždé za nimi stál ruský zdroj. Protlačovaly právě tu Prahu, kterou ministr zahraničí Sergej Lavrov loni v souvislosti se štítem zařadil do „východní, nikoliv do střední Evropy.