Hana Chuka, EUROSKOP, 15. dubna 2010
Zdá se, že starý kontinent začíná pomalu dostávat své přezdívce, alespoň pokud jde o věkový průměr elektorátu. Podle aktuálních prognóz bude roku 2050 více jak třetina evropských voličů starší pětašedesáti let, tedy podle aktuálních tabulek v důchodovém věku. Týdeník The Economist se ve svém posledním čísle zamýšlí nejen nad implikacemi této skutečnosti na penzijní uspořádání, ale především nad jejími důsledky pro politický systém, ve kterém donedávna odstrkovaní senioři najednou dostanou hlavní slovo.
Důchody versus vzdělání
Podobné prognózy přirozeně vedou k obavám o budoucnost kontinentálního důchodového systému. Britský konzervativec David Willets ve své knize The Pinch (Lakota) obviňuje lidi narozené v období babyboomů mezi léty 1945-1965 z loupeže budoucnosti vlastních dětí, ať už prostřednictvím štědrých penzijních programů, do kterých mladým upírají přístup, nebo skrze anarchii v bytových cenách. Je pravděpodobné, že stárnoucí výše uvedené ročníky budou coby silná generace důchodců lobovat za vyšší penzijní a zdravotnické výdaje, zatímco minorita mladých daňových poplatníků by preferovala například investice do vzdělání.
Až budou vládnout penzisté
Může se Evropa sílícím řadám seniorů nějak bránit? V této souvislosti se objevují návrhy na snížení věku volebního práva, kde například britští labouristé propagují sladkých šestnáct let, či úvahy, zda by rodiče neměli získat extra volební hlasy podle počtu svých dětí, které dosud nejsou způsobilé volit. Jak však poznamenává The Economist, tyto a podobné snahy problém stárnoucího evropského lektorátu neřeší, ale spíše přesouvají do jiné dimenze.
The Economist: Pokud se evropská mládež těší, že s klesající porodností a zvyšujícím se počtem důchodců ubude konkurence na pracovním trhu, je na čase podobná očekávání přehodnotit.
Zatímco v prvním případě hrozí příklon prvovoličů ke krajně pravicovým stranám, jak se ukázalo v Rakousku, které snížilo v roce 2008 jako první evropská země minimální volební věk na šestnáct let, druhá varianta diskriminuje rostoucí skupinu těch, kteří žádné potomky nemají. Je jisté, že i po případném prosazení omlazujících opatření, bude vliv seniorů na volební programy i výsledky zásadní. Ekonomický pesimismus má v Evropě už teď na svědomí slabšího podnikatelského ducha a nižší mobilitu, nejen ve srovnání s Amerikou.
Stáří vpřed
Hospodářské důsledky stárnoucí populace však nejsou patrné pouze ve snížené obchodní aktivitě. Pokud se evropská mládež těší, že s klesající porodností a zvyšujícím se počtem důchodců ubude konkurence na pracovním trhu, je na čase podobná očekávání přehodnotit. Zejména státy „severu EU, jako jsou například Británie, Dánsko, Finsko, či Holandsko, zaměstnávání seniorů podporují a vynakládají na jejich opětnou integraci do pracovního procesu nemalé prostředky.
Opačná situace však panuje na evropském „jihu, kde vlády Řecka, Kypru a Itálie varují před nedostatkem práce pro mladé lidi a absolventy škol. Není bez zajímavosti, že populace těchto zemí je přitom podstatně mladší, než v případě první skupiny. Jak uzavírá The Economist, perspektiva vlády starších v sobě sice skrývá mnohá nebezpečí, ale jako v případě ostatních politik, i tady je klíčem tolik omílaná spolupráce. Nepřítelem evropských důchodových reforem tak není požehnaný věk, ale především ignorance a bojácnost.
Autor: Hana Chuka, Euroskop