Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

EU a krach jednání o liberalizaci světového obchodu v Ženevě

Marie Bydžovská, Euroskop, 6.8.2008

Nedávno skončená konference Světové obchodní organizace v Ženevě, od které si mnozí slibovali ukončení sedm let trvajícího vyjednávání o liberalizaci světového obchodu, skončila bez výsledku.

Konference byla součástí tzv. katarského kola jednání Světové obchodní organizace (WTO), které začalo na Ministerské konferenci  v roce 2001. Původně měla jednání skončit v roce 2004. O čtyři roky později ale není vůbec jisté, že bude možné katarské kolo úspěšně uzavřít.

Pokud se podíváme do historie, nebyla ani předcházející kola multilaterálních obchodních jednání jednoduchá a přímočará. Například Tokijské kolo zahájené roku 1973 trvalo šest let a Uruguayské kolo (zahájené roku 1986) více než sedm let.

Dohoda ve WTO je stále obtížnější

Výsledek jednání WTO musí být přijat jako jednotný závazek. Žádná část dohody nevstoupí v platnost, pokud nedojde k dohodě ve všech oblastech. Na jednáních proto dochází k propojení témat a ústupky v jedné oblasti kompenzují zisky v jiných. Dosáhnout dohody v tolika oblastech a mezi tolika aktéry je stále složitější.

V 50. letech probíhala obchodní jednání Obecné dohody o obchodu a clech (předchůdce WTO) mezi 23 účastníky. Na závěr Tokijského kola v roce 1979 jednalo již 102 členských zemí a na závěr Uruguayského kola 123 zemí. Při zahájení  rozvojového kola z Dohá bylo členy WTO již 149 zemí. Dnes má Světová obchodní organizace 153 států a další mají o členství zájem. Z této perspektivy není sedmiletý cyklus jednacího kola z Dohá příliš překvapivý.

Za hlavní důvod neúspěchu červencové ženevské konference aktéři jednání považovali nenalezení dohody o zemědělském obchodu. Ten je při jednání o liberalizaci světového obchodu jednou z nejkomplikovanějších agend. Musíme si tedy položit otázku, jakou úlohu v ženevských jednáních hrála Evropská unie, která kvůli společné zemědělské politice čelí časté kritice.

EU není jediná, která své zemědělce podporuje a chrání před zahraniční konkurencí. Vzhledem k rozsahu evropského zemědělského trhu je však vliv společné zemědělské politiky na světový trh výraznější než v případě Švýcarska nebo Japonska. Kritice za příliš vysoké dotace domácím zemědělcům čelí i Spojené státy. Jejich nejnovější návrh na snížení maximálního stropu zemědělských dotací na 15 miliard dolarů rozvojové země příliš neuspokojil.

Jednání v oblasti zemědělského obchodu vycházela z návrhu, který v květnu 2008 představila skupina WTO pro zemědělství pod vedením Crawforda Falconera. Pro Evropskou unii byl podle Evropského komisaře pro obchod Petera Mandelsona návrh relativně přijatelný, za dobrý základ pro další jednání ho považovala i Evropská komise. Na druhé straně velký počet členských států EU se proti návrhům na dohodu o zemědělském i nezemědělském obchodu postavil. Podle nich se Evropská komise v zemědělské oblasti pohybuje na samé hranici svého mandátu.

Health check zemědělské politiky 

Ve stejnou dobu, kdy Crawford Falconer představil návrh na dohodu o zemědělském obchodu, přišla Evropská komise s důležitými legislativními návrhy pro oblast zemědělství. Návrhy vyšly z tzv. „prohlídky zdravotního stavu společné zemědělské politiky" známé pod anglickým termínem „health check", která započala v listopadu 2007. Komisařka pro zemědělství tehdy vydala prohlášení „Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky", po kterém následovaly rozsáhlé konzultace.

Kromě konzultací se do výsledných legislativních návrhů promítly i reakce na nově vzniklou situaci na světovém trhu se zemědělskými produkty, především na rostoucí ceny základních potravin a stoupající poptávku po potravinách v hospodářsky rostoucích rozvojových zemí jako např. v Číně a v Indii.

Cílem „Zdravotní prohlídky SZP" není radikální přeměna společné zemědělské politiky, ani snížení dotací do zemědělství. Jejím úkolem je přezkoumat mechanismy a navrhnout úpravy pro období po roce 2013, kdy končí sedmiletá finanční perspektiva Evropského společenství. Do té doby není radikální změna ve výši výdajů na zemědělství možná.

Návrhy na změny ve vyplácení přímých plateb v rámci „prohlídky zdravotního stavu" společné zemědělské politiky směřují k většímu souladu s požadavky WTO. Komise navrhla zvýšit podíl finančních prostředků na rozvoj venkova, která na rozdíl od plateb na podporu zemědělské produkce nenarušuje působení tržních signálů. V rámci WTO je zařazena do tzv. zelené skupiny povolených podpor. Evropská komise také navrhla převést do režimu jednotné platby další sektory a oddělit tak co největší část přímých podpor pro zemědělce od produkce.

Rostoucí ceny potravin - nový hráč na scéně 

Nové karty do hry o liberalizaci zemědělského obchodu přinesl v posledních měsících nečekaný nárůst cen potravin. Po třiceti letech pozvolného poklesu cen zemědělských produktů došlo v roce 2006 ke zlomu. Mezi zářím 2006 a únorem 2008 vzrostly světové ceny komodit o 70 %. Obzvláště výrazný byl nárůst cen pšenice (nárůst mezi únorem 2007 a 2008 v USA +113 % a v EU +93 %), ale také např. sóji, rýže, kukuřice, či kuřecího masa nebo rostlinných olejů.

Za příčiny rostoucích cen byly považovány především zvýšená poptávka po potravinách v Číně a podpora pěstování plodin pro biopaliva. Nečekaně tak došlo k situaci, kdy jako odezvu na nastalou situaci zvolily některé země dokonce dočasný zákaz vývozu určitých zemědělských produktů. Například Indie vyhlásila úplný zákaz vývozů, Vietnam a Thajsko zakázaly vývoz rýže, Indonésie zase vývoz palmového oleje. V případě Kazachstánu se omezení dotklo pšenice.

Nárůst cen potravin umožnil, aby Evropská unie přišla s dosud nejvstřícnější nabídkou zvýšení přístupu na své zemědělské trhy. Evropský komisař pro obchod Peter Mandelson nabídl 60 % snížení cel na dovoz zemědělských produktů do EU. Neměl ale plnou podporu všech členských států. Podle nespokojených zemí by EU ohrozila své zemědělce a nezískala na oplátku dostatečné zlepšení přístupu na trhy s nezemědělskými produkty. Francouzský ministr zemědělství Michel Barnier uvedl, že „ústupky, které Evropská unie nabídla v rámci vyjednávání na půdě WTO, naši partneři vždycky přijali, ale nenabídli nám žádnou kompenzaci".

Pokud srovnáme současnou nabídku EU na 60% snížení dovozních cel na zemědělské produkty s předešlými návrhy, je zjevné, že nabídka nemá obdoby. Závěrečná dohoda Uruguayského kola stanovila průměrné snížení cel zemědělských produktů pro vyspělé země na 36%, přičemž každé clo muselo být sníženo alespoň o 15 %. V červnu 2007 Mandelson nabízel na schůzce ministrů G-4 (EU, USA, Brazílie, Indie), že EU omezí cla na dovoz zemědělské produkce až o 51%. Již proti tomuto návrhu se postavil tehdejší francouzský president Jacques Chirac, který trval na tom, aby se EU držela původního návrhu snížit cla maximálně o 39%.

Evropská komise se tak v oblasti zemědělství dostala na samotný kraj možných nabídek, které ji mandátem pro jednání členské státy povolily. EU nyní požaduje, aby ostatní státy na oplátku za vstřícnost v otevírání evropského zemědělského trhu, více otevřely trhy pro nezemědělské produkty a služby. Míč je tak nyní na straně tzv. nově nastupujících ekonomik jako Čína, Indie nebo Brazílie, které zažívají ekonomický růst a stávají se důležitými hráči ve světovém hospodářství.

Světová banka: dohoda je v zájmu všech

Kdo tedy bude vítězem a kdo poraženým, pokud nedojde v rámci rozvojového kola z Dohá k dohodě? Podle studie Světové banky z roku 2005 by liberalizace zemědělského obchodu prospěla hlavně rozvojovým zemím. Studie uvádí, že rozvojové země, stanovené definicí WTO, mohou díky ziskům z liberalizace získat 45 % globálních zisků se zbožím, tedy více, než je jejich podíl na světovém hrubém domácím produktu.

Ačkoliv se zemědělský obchod podílí na světovém obchodu pouze 10 % a na světovém hrubém domácím produktu jen 4 %, zisk z liberalizace zemědělského obchodu může tvořit 60 % zisků z liberalizace světového obchodu.

Liberalizace zemědělského obchodu může podle Světové banky prospět i snížení nerovností mezi chudými a bohatými, protože nejvíce chudých pracuje v zemědělství. Nicméně největší zisk z liberalizace obchodu by kvůli jejich vysokému podílu na světové produkci přesto měly rozvinuté země. Nalezení dohody o liberalizaci světového obchodu je proto  podle Světové banky v  zájmu obou skupin.

Neuzavření nové multilaterální obchodní dohody není tragédií. Státy a regionální uskupení budou pokračovat v nastartovaném směru uzavírání bilaterálních a regionálních dohod. Směru, kterým se vydala i Evropská unie. Ta sice stále považuje uzavření dohody ve WTO za hlavní cíl společné obchodní politiky. Paralelně se ale snaží uzavírat dohody o volném obchodu se strategickými partnery EU, které zlepšují přístupy na trh pro evropské vývozce. WTO bude nadále fungovat podle dohody ze závěru Uruguayského kola a plnit důležitou úlohu při řešení obchodních sporů.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015