Jiří Sobota, Respekt, 25. – 31. října 2010
Zadlužená Velká Británie dramaticky škrtá a ztrácí na váze
V roce 2016 vypluje z loděnic ve skotském Firth of Forth zbrusu nová britská letadlová loď HMS Queen Elizabeth. Bude stát zhruba dvě a půl miliardy liber (asi 73 miliard Kč). Odstrašující vojenské plavidlo dlouhé 284 metrů a schopné pojmout na palubu čtyřicet nejmodernějších stíhaček před sebou ale nemá právě zářnou kariéru.
Nejdříve mu na lesku ubere skutečnost, že na jeho palubě žádné stíhačky nebudou, maximálně vrtulníky. O tři roky později bude i po této „slávě – HMS Queen Elizabeth odstavena z provozu a zakonzervována nebo prodána. Na její místo nastoupí její „dvojče, stejně drahá a stejně nová letadlová loď HMS Prince of Wales, na jejíž palubě také nebudou žádná britská letadla, bude ale aspoň vybavena tak, aby mohla hostit stíhačky Spojených států nebo Francie.
Pokud se marně snažíte dopátrat skryté logiky vyzbrojování britského námořnictva, neplýtvejte energií. Popsaná situace, v deníku Financial Times označená za „britskou Potěmkinovu vesnici, je neplánovaným výsledkem největší vlny rozpočtových škrtů ve Velké Británii od druhé světové války.
Do propasti
Britská koaliční vláda konzervativců a liberálů hledí do propasti 11procentního deficitu státního rozpočtu, do níž zemi dostala kombinace velkorysého vládnutí labouristů a světové finanční krize následované recesí. Vláda se rozhodla dostat státní finance pod kontrolu během jediného volebního období, což znamená ušetřit 83 miliard liber. Ministr financí George Osborne představil úsporný program oficiálně minulou středu, již předtím ale postupně pronikaly do médií dílčí informace – částečně jako součást boje jednotlivých politiků a zájmových skupin o peníze, částečně proto, aby byla veřejnost na drtivá úsporná opatření připravena. Je jistě úspěchem chytré komunikační strategie, že nakonec škrty vypadají o něco vlídněji, než jak se mohlo z líčení médií v týdnech před jejich oficiálním zveřejněním zdát.
Bude díky škrtům britská armáda pro parádu? Na snímku pochodují vojáci welšské gardy 9. května 2010 na Ruém náměstí v Moskvě během oslav 65. výročí konce války. Foto AP
Příběh letadlových lodí bez letadel tak probleskoval v novinách už minimálně týden předem jako příklad šíleností, které Británii čekají. Věc ale má své vysvětlení, utratit zbytečně pět miliard za plovoucí obry bez výzbroje se během škrtání ukázalo být stále levnější než zakázku úplně zrušit a zaplatit ohromné penále. Poloprázdná plavidla jsou zároveň názorným příkladem toho, jak se chudnoucí britská kasa promítá do celkového postavení země. Letadlové lodi vybavené speciálně zkonstruovanými stíhačkami Harrier s velmi krátkým startem bývaly symbolem britské vojenské síly a schopnosti země zasáhnout kdekoli na světě. Právě díky nim například Margaret Thatcherová dokázala v 80. letech rychle dobýt zpět Falklandské ostrovy v jižním Atlantiku poté, co je obsadila skomírající argentinská vojenská junta. Harriery ale z finančních důvodů v armádě končí a stejně tak nejsou peníze na nákup amerických strojů s kolmým startem F-35, jež by je mohly nahradit. Vojenští analytici tak minulý týden jenom konstatovali, že na akce typu znovudobytí Falkland už Britové v nadcházejících letech nebudou mít technické prostředky.
Nedotknutelní
Přesto je potřeba říct, že jiné sektory britské společnosti by daly ledacos za to, aby na tom byly tak „špatně jako armáda. Ta se musí vypořádat se snížením rozpočtu o 8 %, což v praxi znamená odchod sedmi tisíc vojáků pozemního vojska, pěti tisíc námořníků a stejného počtu letců. Ze samotného ministerstva bude propuštěno pětadvacet tisíc civilistů, Británie stáhne svá vojska z Německa, dokonce o tři až pět let odloží dvacetimiliardovou generálku svých ponorek Vanguard, jež slouží jako nosiče raket s jadernými hlavicemi Trident. Tento tah podle domácích kritiků přímo ohrožuje britskou schopnost jaderného odstrašení – ponorky jsou zastaralé a může se stát, že nebude možné udržet stav, kdy je v každém okamžiku v pohotovosti alespoň jedna z nich.
Obavy z britských armádních škrtů dala už předminulý týden veřejně najevo i americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová a premiér David Cameron den před jejich oficiálním zveřejněním raději osobně telefonoval prezidentu Baracku Obamovi, aby ho ujistil, že „Spojené království zůstává prvotřídní vojenskou silou a pevným spojencem Spojených států. Doma se premiér s kritikou vypořádává jednoduše konstatováním, že jiná možnost vzhledem ke stavu financí neexistuje – v tomto rozpočtovém roce jenom úroky státního dluhu překročí celý armádní rozpočet. Tak či onak, úspory budou bolet – komentář The Wall Street Journal stejně jako další zdroje zdůrazňuje, že na operace, jako byla válka v Iráku, k níž bylo potřeba nasazení 45 000 britských vojáků, může Británie napříště zapomenout.
Vláda samozřejmě mohla škrty rozložit jinak a být třeba právě k obraně shovívavější, britský konsenzus ale jako nedotknutelný rezort nejvyššího zájmu staví státní zdravotnictví, jehož se úsporná opatření nedotknou vůbec. Kromě státní zdravotní péče zůstane ještě beze šrámů zahraniční rozvojová pomoc, její výše však není v celkovém britském rozpočtu příliš významná.
Jinak se bude škrtat všude a výčet tvrdých opatření by si vyžádal samostatné vydání Respektu. V každém případě podle samotných vládních odhadů přijde v následujících pěti letech o práci téměř půl milionu státních zaměstnanců. Průměrné škrty v jednotlivých rezortech dosahují 19 %, byť britská vláda neškrtá úplně mechanicky. I v armádě jsou oblasti jako oddělení pro kybernetickou válku nebo speciální jednotky, které si příjmy udrží, nebo dokonce dostanou přidáno. Podobně vláda zachází s vědou a výzkumem a snaží se udržet rozpočty v základním a středním školství. Univerzity přijdou o 40 % prostředků určených na výuku, všechno ale zároveň nasvědčuje tomu, že bude naopak prolomen strop určující maximální výši školného – pouhých šest let poté, co vláda Tonyho Blaira zavedla školné na vysokých školách s tím, že školy nesmí vybírat více než 3290 liber ročně, tedy přichází školné bez omezení.
Odvážní punkeři
Reakce na drastické omezení státních výdajů se samozřejmě různí, reforma je mnohem radikálnější, než co Británie zažila s příchodem Margaret Thatcherové. The Economist již letos v srpnu s potěšením kvitoval, že se Británie opět stává revoluční zemí, která je o krok před ostatními (a vyobrazil za to Davida Camerona na obálce jako radikálního politika – punkera). Škrty jsou razantní, je z nich cítit odvaha i odhodlání využít krátkého období po zvolení nové vlády k prosazení nepopulárních kroků. Na stranu vlády se také jednoznačně postavil soukromý podnikatelský sektor. Přes třicet jeho klíčových představitelů zaslalo předminulý týden otevřený dopis deníku The Daily Telegraph, v němž upozorňují, že jakýkoli další odklad by situaci jenom zhoršil a řešení by pak bylo v budoucnosti ještě dražší.
Dosti odlišně to samozřejmě vidí opozice. V Británii není spor o to, zda je potřeba s dramatickým schodkem rozpočtu něco dělat, rozdíl je ale v načasování a struktuře záchranných opatření. Obavou odpůrců radikálního řezu jsou vedle tvrdých sociálních dopadů a popsaného oslabení britské armády především důsledky pro celou ekonomiku. Podle tohoto pohledu by se Británie snadno mohla sesunout do smrtonosné spirály, kdy úsporná opatření vrátí zemi do recese, ta dále sníží příjmy státní pokladny, jež se tak propadne do dalšího schodku, a tak stále dokola. V médiích se objevovala kritika upozorňující na to, že vláda ignoruje širší kontext, a tím je riziko, že světová ekonomika vstupuje do období obchodních válek. Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou se zhoršují prakticky den ode dne, naplno běží spory o hodnotu čínské měny, rétorickou palbu proti Číně zahájila nedávno také Evropa a Washington podle všeho chystá konkrétní odvetná opatření. Pokud by se ale skutečně rozhořela naplno obchodní válka provázená nastolením tarifů a dalšími obchodními omezeními, je udržení mizivého britského růstu dosti nepravděpodobné a série úsporných opatření může skončit katastrofou.
Britská vláda se naopak snaží udržet v zemi optimismus. Soukromý sektor veřejně přislíbil, že dokáže v rozumném časovém horizontu plně nahradit ztracená místa ve státní sféře. To jistě nebude jednoduché, po mírnějších řezech baronky Thatcherové před třiceti lety zůstaly celé oblasti Británie na dlouhá léta v depresi a v částech třeba severní Anglie je dodnes stát zcela klíčovým zaměstnavatelem. David Cameron a jeho lidé mezitím alespoň zdůrazňují, že škrty jsou spravedlivé a na srovnání britské pokladny se rovnou měrou podílí celá společnost. Spor o to, jestli je to pravda a zda nejsou nejvíce postiženi právě nejchudší nebo jinak sociálně zranitelné skupiny, se rozhořel okamžitě po zveřejnění plánu minulou středu, dopady ale začnou být dobře viditelné teprve časem. Vláda také tvrdí, že kromě škrtů má rovněž představu o budoucím rozvoji země a snaží se cíleně investovat do oborů, jež by měly po nezbytném bolestivém období zemi zase vytáhnout k prosperitě. Třeba právě v choulostivé severovýchodní Anglii míří investice do rozvoje alternativní energetiky, po celé zemi pak vláda chystá investice do infrastruktury.
V následujících měsících však zemi nepochybně čeká nesnadné vyrovnávání se s chudší realitou. První doušek ochutnal David Cameron hned minulý týden, když se na něj během návštěvy vojenského velitelství obrátil zasloužilý pilot čerstvě vyřazených stíhaček Harrier. „Mám za sebou zhruba 140 letových operací v Afghánistánu a teď mi hrozí nezaměstnanost. Prosím, jaký z toho mám mít pocit, pane? zeptal se voják. Britský premiér chvíli mlčel a potom mnoha slovy muži v uniformě poděkoval. Zpravodaj deníku The Wall Street Journal Iain Martin tvrdí, že Davida Camerona málokdy viděl tak rozhozeného.
Autor: Jiří Sobota