Marie Bydžovská, Euroskop, 19.4. 2012
Francouzi ukázali EU nepřívětivou tvář již na jaře 2005, když v referendu odmítli a tím i pohřbili Ústavní smlouvu, z níž později vzešla Lisabonská smlouva. Tu již raději francouzští politici ani občanům nepředkládali a ratifikovali ji v parlamentu.
Euroskeptické hlasy, kterými si politici chtějí získat přízeň voličů, nyní přicházejí z pravého i levého politického spektra. Nejpřátelštější k Evropě je patrně středový Francois Bayrou. „Bez silné Evropy je Francie oslabena, říká předseda Unie pro francouzskou demokracii, který se považuje za evropského federalistu. Ale ani on není typickým evropským nadšencem. Jeho vize evropské federace je decentralistická unie, která „respektuje národy a jejich svobody.
Pokud vyhraje volby, může kandidát socialistů Francois Hollande otočit kormidlo francouzské evropské politiky. Německé kancléřce Angele Merkelové se to líbit nebude. (foto: čtk)
Sarkozyho názorové obraty
Nejnevypočitatelnější postoj k Evropě ze všech kandidátů má současný prezident Nicolas Sarkozy, jehož kampaň se vyznačuje názorovými obraty, které provádí rychlostí hodnou pověstného králíčka Duracela. Ač se prezentuje jako zachránce Evropy z krize, při volební kampani se opřel i do jednoho ze základních pilířů evropské integrace – volného pohybu osob. Na volebním mítinku vyhrožoval, že pokud Evropa do roka neprovede reformu pravidel Schengenu, Francie jednostranně z dohody vystoupí.
Naposledy své politické partnery v EU Sarkozy šokoval požadavkem, aby eurozóna změnila mandát Evropské centrální banky (ECB), která by podle něj neměla sledovat pouze stabilní cenovou hladinu, ale i ekonomický růst. V postoji k Evropské centrální bance se přitom Francouzi dlouhodobě rozházejí s největší ekonomikou eurozóny – Německem. Dosud byla ale změna jejího mandátu tabuizovaným tématem.
Angela se hněvá. Víc se bojí Hollanda
Prolomením nepsané dohody francouzský prezident rozhněval německou kancléřku Angelu Merkelovou, jejíž sympatie vůči malému velkému Francouzi byly poškozeny již v počátcích francouzské kampaně. Sarkozy nejdříve přijal ochotu německé kancléřky podpořit jej ve volební kampani, když však zjistil, že mu potřebné body u voličů nepřinese, netaktně se od ní odvrátil. Z Berlína proto přišla pouze stručná, ale jasná reakce. „Postoj Německa k ECB a její nezávislé roli je znám. Je s ním obeznámena i Paříž a už dlouhou dobu se na něm nic nemění, řekl mluvčí německé vlády.
Kancléřka Merkelová se rozhodla podpořit Nicolase Sarkozyho v prezidentské kampani především proto, že se obává, že by Elysejský palác obsadil jeho hlavní soupeř a v průzkumech favorizovaný kandidát Francois Hollande. Socialistický politik svým příznivcům slíbil, že pokud ve volbách zvítězí, znovu otevře projednávání tzv. fiskálního paktu, který 25 lídrů evropských států podepsalo na březnovém summitu v Bruselu. Smlouva vznikla z iniciativy Merkelové a Sarkozyho a představuje jeden z hlavních bodů plánu německé kancléřky na záchranu eurozóny z dluhové krize.
Hollande se navíc ještě silněji vymezuje vůči roli Evropské centrální banky. Hned druhý den po Sarkozyho návrhu se vyjádřil: „Nebyli bychom v situaci, v jaké se nacházíme, kdyby Evropská centrální banka od začátku řecké krize masivně intervenovala prostřednictvím nákupu státních dluhopisů nebo ručila za státní půjčky jiným zemím.
Frankfurtská banka se návrhu, že by měla ztratit svou nezávislost a intervenovat i mimo měnovou politiku, razantně brání. Argumentuje mimo jiné tím, že to zakazuje evropské právo. Přesto od května 2010 nakupuje na sekundárním trhu státní dluhopisy, což je při striktním výkladu evropského práva velmi kontroverzní. Do současnosti nakoupila státní dluhopisy v hodnotě 214 miliard eur, především z periferních zemí eurozóny.
Palba na Brusel zleva i zprava
Vítězi v protievropských výpadech jsou nicméně kandidáti krajně pravicových a levicových politických uskupení. Zprava střílí na Brusel, z kterého by chtěla převést pravomoci zpět do Paříže, Marine Le Penová z Národní fronty. Z leva jej ostřeluje Jean-Luc Mélenchon kandidující za Levou frontu.
Le Penová označila EU za „vykořeněné a neschopné impérium, které ničí francouzskou identitu. Společná evropská měna je podle ní odsouzená ke zkáze a Francie by se měla vrátit k osvědčenému franku. Fiskální pakt považuje za „antidemokratický, antiekonomický a přijatý nařízením Německa.
Kandidát levicové fronty Jean Luc Mélenchon zase využil snížení francouzského ratingu v pátek 13. lednu, k tomu, aby na sebe vzal roli ochránce Francie proti vládě ratingových agentur. Stejně ostře odsoudil závazné limity pro rozpočtové deficity stanovené ve fiskálním paktu.
Plamenný řečník, kterému průzkumy přisuzují zisk okolo 15 procent hlasů, tvrdí, že „francouzská revoluce ještě nevydechla naposledy. „Pokud je Evropa vulkánem, Francie je kráterem všech evropských revolucí,vyjádřil se Mélenchon. Předpovídá občanskou revoluci, která změní rozdělení bohatství ve společnosti, a která se bude šířit z Francie do ostatních evropských zemí. Jeho kritici jej označují za protievropského, on tvrdí, že je proevropský, avšak odmítá Evropu ovládanou ekonomickým liberalismem a volným trhem.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop