Petr Placák, EUROSKOP, 17. září 2012
Minulou středu zaútočil v Libyi dav na americkou ambasádu a zabil amerického velvyslance. Stalo se to ve východolibyjském Benghází, druhdy prozápadním centru odporu proti Kaddáfímu režimu. Měla to být „odveta“ za videonahrávku zesměšňující proroka Mohameda, kterou měl kdosi, snad Američané původem z Egypta, „pověsit“ na internet.
Libyjci nezůstali ve věku sociálních sítí v protestech proti Americe osamoceni. Davy se snažily napadnout americké ambasády rovněž v Súdánu, Maroku, Iráku či Íránu. V Tunisu demonstrovali radikální vykladači koránu salafisté, kteří jsou známí násilnými útoky na sekulární instituce. V Jemenu radikálové poničili ambasádu. Ačkoli vládnoucí islamistické Muslimské bratrstvo v Egyptě plánovalo „miliónový protestní pochod, na protestech se nakonec sešlo jen několik set radikálů. Ve většinově muslimské Malajsii protestovaly proti filmu dvě desítky islamistů.
Ve zpravodajských relacích světových médií, kde se demonstrace islamistů staly zpravodajskou událostí číslo jedna, to ovšem vypadalo, že celý arabský svět povstal k obraně své víry jako jeden muž (či jedna žena). Ve skutečnosti ovšem v jednotlivých muslimských zemích demonstrovalo několik set (nanejvýš pár tisíc) radikálů, kteří se organizují a popichují napříč hranicemi pomocí internetu.
Radikální islamisté ohrožují především samotný islám a jeho kulturu. Na snímku ze srpna 2010 mešita v pakistánském Karáčí během svatého měsíce Ramadánu. Foto čtk
To jistě neznamená, že by se měly tyto síly podceňovat. Nejde ani tak o to, že by militantní islamisté představovali nějakou hrozbu pro Západ. To jsou jen tehdy, kdy se dokáží chopit v nějaké zemi moci. I v tom případě se ovšem stanou hrozbou především pro jejich bezprostřední sousedy, a to na prvním místě pro muslimské země a režimy.
Spektakulární násilné akce islámských militantů nemají také za primární cíl Západ, ale většinovou umírněnou islámskou společnost. Snaží těžit z rozvratu a chaosu, který sami podporují či vyvolávají, protože jinak nemají šanci se dostat k moci. Islám v tom hraje roli jen jako užitečný nástroj.
Hitler a spol. německý národ rovněž použili a zneužili k získání vlastní moci. Když se nakonec ukázalo, že s Němci Hitler válku nevyhraje, byl ochoten hodit celý národ přes palubu, zničit celé Německo. Ačkoli Hitler německý národ vzýval dennodenně, ve skutečnosti nebyl v dějinách větší zhoubce němectví a Německa než právě tento zhrzený válečný veterán.
A stejně jako tomu bylo s němectvím a s Hitlerem, má se to i s islámem a s radikálními islamisty. Dokud si to ovšem umírněná muslimská společnost neuvědomí a lidé v arabských a jiných muslimských zemích nezačnou veřejně protestovat proti radikálům, bude islám, jako prastará kultura a pozoruhodné náboženství v trvalém ohrožení.
Autor: Petr Placák