Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Hlasování o Palestině: postoj Francie a Německa

Lucie Priknerová, Euroskop, 13.12.2012
Izrael vlajka
Vzhledem k tomu, že všichni členové Evropské unie (kromě České republiky) hlasovali buď pro povýšení role Palestiny v mezinárodní komunitě, nebo se alespoň zdrželi hlasování, pevné spojenectví některých západoevropských států k Izraeli tímto postojem utrpělo.

Ve Valném shromáždění OSN se hlasovalo o převedení Palestiny ze statusu „pozorovatelské entity" na „nečlenský stát", čímž měla být fakticky potvrzena existence tohoto arabského celku jako nezávislého státu. Nejzářnějším příkladem země, která by svoje další kroky ráda vedla podle zákonitostí dvojí diplomacie, je Německo. Tím, že se odmítlo přiklonit na stranu tradičního spojence - židovského státu, izraelského premiéra nepříjemně překvapilo. V následném Netanjahuově turné po Evropě se tak Berlín stal důležitou zastávkou. Předseda izraelské vlády se netajil zklamáním z nečekaného postoje Německa.

Nečekaně zdrženlivý Berlín


Německo nemělo potřebu svůj postoj dlouze obhajovat, což dokazuje zajímavá taktika Angely Merkelové, která o vztazích s židovským státem hovořila, jako by se na půdě OSN nic nestalo:"Německo bude vždy stát na straně Izraele v otázce izraelské bezpečnosti." Motivů Německa k nečekaně vlažnému postoji k Izraeli v OSN je více.

Za prvé, vláda doufá, že se židovský stát vydá umírněnější cestou a bude ochotný udělat v otázce palestinského státu, stavění osad a hraniční linie ústupky. Za druhé, Merkelovou a Netanjahua nepojí zrovna přátelské vztahy. Mnohem více s německou představou o nastolení míru mezi Izraelci a Palestinci korespondovala politika bývalé administrativy Ehuda Olmerta a Cipi Livniové, kteří si díky tomu vydobyli v Německu větší popularitu než stávající vedení. Olmert je dokonce mnohem více nakloněn snaze palestinského představitele Mahmúda Abbáse zajistit svému lidu státnost než současná izraelská vláda.

Za třetí, Německo tentokrát neočekávaně nepotvrdilo svou loajalitu Izraeli, protože podle Davida Kianiho z Tehran Times podlehlo tzv. bandwaggon efektu, tedy snaze přiklonit se na stranu většiny, z důvodu obavy ze ztráty vlivu v Evropské unii. Do stejné skupiny států, které se spíše přiklánějí na stranu židovského státu, Kiani pak řadí také méně významné aktéry, jakými jsou např. Itálie nebo Nizozemí.

Přestože Německo je spojencem židovského státu léta, idylické diplomatické vztahy už v minulosti dostaly trhliny. Až do sankcí, které státy EU uvalily letos na jaře na Irán, Němci hojně s Peršany obchodovali. Např. jen v roce 2011 se do kasiček německých firem dostaly 3,08 miliardy eur právě z exportu do Iránu. Izraeli ale i některým západoevropským státům např. Francii nebo Velké Británii byly dobré obchodní vztahy mezi Berlínem a Teheránem trnem v oku. Dokud by se to týkalo pouze omezení iránského vývozu ropy, obchodnictví a bankovnictví, tedy oblasti zasažené sankcemi, bylo by to pro Izrael v pořádku.

Když přišel na řadu mír po německém způsobu přímo na sporných územích na izraelsko- palestinských hranicích, Netanjahu to ostře zkritizoval:" Myslím, že kancléřka Merkelová byla přesvědčená, že toto hlasování (v OSN) přinese mír. Ve skutečnosti dojde k pravému opaku." Německo váhavým postojem nastartovalo nový trend své oficiální rétoriky hlásající, že mír může přinést větší nátlaková politika vůči Izraeli.


Francie Palestince plně nepodpořila


Zcela na opačné straně se při rozhodování o statusu Palestiny ocitla druhá velmoc Evropské unie - Francie. Prezident Francois Hollande pokračuje ve stopách Sarkozyho, který se už loni vyslovil pro uznání státu Palestinců. Na druhou stranu Francie dostatečně nevyšla vstříc Palestincům. Výsledek hlasování nakonec umožnil Palestině získat status pozorovatelského státu, ale nedosáhla na plné členství, a to i zásluhou Hollandovy vlády, která po dlouhém váhání nad palestinským úsilím o maximální diplomatický zisk, podpořila pouze vítězný návrh. Tím sice uznala existenci státu, ale přesto úplně neotevřela náruč Paříže palestinskému vůdci Mahmúdu Abbásovi.

Palestinci by si přáli dosáhnout plnohodnotného členství v OSN, což jim francouzský hlas neumožnil, ale zároveň jakékoliv gesto v rámci této mezinárodní organizace nezaručuje Palestině explicitní uznání. To může přijít jedině prostřednictvím dohody na mezistátní úrovni. Zdálo by se, že šlo pouze o marginální úpravu ve vztazích mezi Palestinou a některými významnými státy OSN, ale ve skutečnosti výsledek hlasování přinesl Palestině nejen velké symbolické vítězství, ale také faktickou možnost stát se členem Mezinárodního trestního soudu, a zažalovat tak Izrael za zločiny proti lidskosti.



Jak členské státy EU hlasovaly v roce 2011 o členství Palestiny v UNESCO a letos o změně statusu Palestiny v OSN na nečlenský stát? Více v tabulce.

 země EU
členství v UNESCO
status nečlenského státu
Belgie
ANO
ANO
Bulharsko
zdrželo se
zdrželo se
Česká republika
NE
NE
Dánsko
zdrželo se
ANO
Estonsko
zdrželo sezdrželo se
Finsko
ANO
ANO
Francie
ANO ANO
Irsko
ANO
ANO
Itálie
zdržela se
ANO
Kypr
ANO
ANO
Litva
NE
zdržela se
Lotyšsko zdrželo se
zdrželo se
Lucembursko
ANO
ANO
Maďarsko
zdrželo se
zdrželo se
Malta
ANO
ANO
Německo
NE
zdrželo se
Nizozemsko
NE
zdrželo se
Polsko
zdrželo se
zdrželo se
Portugalsko
zdrželo se
ANO
Rakousko
ANO
ANO
Rumunsko
zdrželo se
zdrželo se
Řecko
ANO
ANO
Slovensko
zdrželo se
zdrželo se
Slovinsko
ANO
zdrželo se
Španělsko
ANO
ANO
Švédsko
NE
ANO
Velká Británie
zdržela se
zdržela se

 zdroj: Washington Post

Autor: Lucie Priknerová, psáno pro Euroskop

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015