Jakub Janda, 15.4. 2013, psáno pro Euroskop
Země severní Afriky, v nichž byly před dvěma lety svrženy autokratické režimy, bojují s nástupem islamistů. Pro budoucnost regionu je klíčové vybudování funkčního systému politických stran, čemuž však brání politická nekompetentnost nových liberálních lídrů. Možnosti probírala platforma think-tanků Evropské lidové strany na expertní konferenci v Madridu. Kromě předních evropských expertů se jí zúčastnil také španělský expremiér José Maria Aznar a bývalý prezident Libanonu Amine Gemayel.
Viditelným problémem Egypta, Libye i Tuniska je nízký počet nových politických elit a nedostatečně politicky vzdělaná společnost. V době silných očekávání od nového režimu po prvních svobodných volbách přirozeně přichází porovnávání nových vůdců země se starým establishmentem, z něhož mladí a nezkušení vůdci vycházejí nelichotivě díky neznalosti základů politického řemesla.
Příčiny neúspěchů
Pestrost politické nabídky je však základním předpokladem pro uspokojení poptávky po autentickém vedení země v tak heterogenních společnostech, po dlouhá léta svázaných pevným režimem. Jak dosvědčil Mario David, místopředseda aktuálně nejsilnější Evropské lidové strany: „Lidé, kteří kandidují a tvoří nové egyptské strany, téměř nemají tušení, kde programově stojí. Když se jich zeptáme, všichni se označují za liberály, ale jejich politická ideologie, v pozitivním slova smyslu, je pro ně naprosto cizí slovo. Když nevíte, za co se perete, snad kromě Koránu v případě Muslimského bratrstva, je těžké přesvědčit voliče.“
Rozporuplné zkušenosti s kompetencí postrevolučních lídrů má i Anna Matušková z think-tanku Evropské hodnoty: „V říjnu nás oslovil Mezinárodní republikánský institut (IRI), abychom připravili intenzivní několikadenní trénink pro mladé členy nově vzniklých liberálně orientovaných stran v Egyptě. Největší problém spočíval v tom, že se všechny strany vymezovaly jako „liberální“ a naše dotazy, jak se budou vzájemně vymezovat reagovaly vlastně podrážděně. Chybělo jakékoli pochopení, že musí oslovovat různé skupiny voličů, zároveň se ukázalo, že pojmy jako demokracie, sekularismus, či právní stát mají pro Egypťany odlišný obsah.“
Snaha evropského společenství však naráží nejen na kulturní bariéry. Zvláštní velvyslanec Španělska pro Středomoří poukázal na fakt, že mezinárodní komunita nijak zásadně nepomohla tvořícím se politickým silám neradikálního zaměření. Silné evropské nadace, podporující rozvoj politických stran, nepřinesly zejména díky neznalosti prostředí žádné citelné výsledky, byť v zemích severní Afriky v posledních dvou letech utrácejí dost peněz.
Nelze se tak podivovat úspěchům konzervativně fundamentalistického Muslimského bratrstva, které má svůj program integrálně argumentačně propojen s politickou interpretací Koránu. V zemích s většinou muslimů se nelze divit, že alternativní politické proudy nemají bez propracovaných liberálních argumentů v ústech vyspělých politických osobností šanci.
Klíč k úspěchu tak po dvou letech vytrvalé snahy o tvorbu institucí západních střihu tkví ve změně přístupu. Bývalá španělská ministryně zahraničí Ana Palacio je přesvědčena, že tranziční pomoc ze strany EU musí být soustředěna na rozvíjení politických orgánů země, nikoliv pouze na vytvoření institucí a ústavně-právních konstrukcí podle západního modelu. „Musíme Egypťany naučit životu v politických stranách i v zapomenutých částech země, kde nikdy politika nebyla. Funkční strany přinášejí zemím dlouhodobou stabilitu, jako jsme poznali po frankistickém režimu v silně roztříštené španělské společnosti.“
Jiný pohled aktérů
Pozvaní severoafričtí hosté oponovali tezím o slabosti místních politických hráčů zejména vysokou účastí v prvních volbách, a také časovým obdobím teprve dvou let od pádu diktátorů. Jak zástupci alžírských neziskových organizací (Ressemblement National Democratique), tak Amira Khalita z egyptského vládního Information and Decision Support Centre (IDSC), i zástupce Jordánské společnosti mladých ekonomů Samer Kawar opakovali hesla o boji za demokracii a svobodu, ale na konkrétní dotazy odborného publika ohledně rolí liberálních politických subjektů nebyli schopni přesně reagovat.
Mimo mikrofony evropští diplomaté a experti přiznávají, že stejná prohlášení slýchávají z úst vládních i nevládních lídrů už dva roky a pořád mají pocit, že si místní nenechávají téměř v ničem poradit, protože „je to přeci jejich revoluce“.
Načrtnout ústavu a základní ústavně-právní pořádek země lze s pomocí západních expertů poměrně rychle, naplnit skořápky jednotlivých institucí neposkvrněnými a zároveň kompetentními lidmi lze po desetiletích diktatury těžko. Země severní Afriky, postrávající oproti Evropě tradici osvícenství, reálnou odluku církví od moci od řízení státu i elementární tradice politické kultury, čekají dlouhá léta učení se praktické demokracii.
Autor: Jakub Janda, manažer projektů a komunikace think-tanku Evropské hodnoty