Kdo bude další? Ochrání nás EU a NATO před Ruskem?


Bohumil Doležal, Reflex, 11. 9. 2008

Rusko oslavuje v gruzínském konfliktu po dlouhé době první politické vítězství nad Západem. Povstalo jako Fénix z vlastního popela a ruské vedení si to jak se patří vychutnává. Dalo se to čekat. Počínaje dobou perestrojky, projevily politické elity v Rusku dobrou vůli, snahu poučit se z minulosti a „polepšit se“. Bylo to překvapivé a svým způsobem impozantní. Teď je zjevné, že se to nepovedlo.

V chaotickém procesu přeměn se země dostala na pokraj územní dezintegrace a hrozilo jí, že bude rozchvácena průmyslovými oligarchy. V krizové situaci si nakonec vybrala návrat k domácím tradicím, k těm, které měla v době SSSR i před ním. V Rusku se vždycky uplatňovala snaha řešit vnitřní problémy rozpínáním a anexí. Rozpínání a anexe přinášejí další problémy, a ty pak zase slouží jako argumenty pro upevňování kázně uvnitř země.

Toto pozoruhodné perpetuum mobile přitom velmi často nemusí být veřejnosti násilím vnucováno, tvoří integrální součást ruského vlastenectví. V současné době je situace komplikovaná ještě tím, že se Rusko po ztrátě vnějších kolonií, k nimž jsme patřili i my, a po rozpadu SSSR muselo hodně uskromnit. Že to ruská politika i ruská veřejnost považují za nespravedlivost, je svým způsobem pochopitelné.

Perestrojka skončila, zapomeňte.

Základní otázka pro nás v ČR teď není, jak Rusku pomoci, aby se změnilo k lepšímu – jednak to není náš problém, jednak je to nad naše síly. Nýbrž jak to zařídit, abychom se nedostali zpátky tam, odkud jsme v roce 1989 se štěstím vyklouzli.

Taková starost se může zdát předčasná, jsme přece integrováni v EU a v NATO a Rusko je od nás daleko. S jakousi nepřiznanou tichou škodolibostí si můžeme namlouvat, že dřív je na řadě Ukrajina a pobaltské státy. Jenže tento kalkul může být docela mylný. EU a NATO se v gruzínském konfl iktu příliš neosvědčily. EU předvedla svou bezmocnost a NATO projevilo už v Bukurešti neochotu vzít Gruzii jednoznačně pod ochranná křídla. Tím nejspíš budoucí konfl ikt podstatně ovlivnilo.

Pokud jde o Ukrajinu, nachází se v hluboké politické krizi. Tápavě hledá svou identitu, chybí jí zkušenosti s praktickou politikou. Není vyloučeno, že její „neutralizace bude pro Rusy ještě menší problém než ten, co měli v Gruzii.

Pak je tu Ficovo Slovensko. Už dnes je to bohužel ruský trojský kůň ve střední Evropě. Zatím spící. Až se podaří pacifi kovat Ukrajinu, probudí se k životu.

A konečně Česká republika. Sovětské Rusko ji čtyřicet let okupovalo (zpočátku k tomu ani nepotřebovalo vojáky). Přesto větší část populace nenávidí hlavně Američany. Prozápadně orientovaná vláda je slabá a vratká, její pád bude znamenat i změnu zahraničněpolitické orientace. Jak daleko půjde, se v tuto chvíli těžko odhaduje. Zdá se, že Litva, Estonsko a Lotyšsko mohou být klidné. Další na řadě můžeme být docela dobře my.

Autor: Bohumil Doležal, politolog

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality