Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Čiperná Evropa

Tomáš Lindner, Respekt č. 37

Evropanů bude v roce 2050 bez příchodu nových přistěhovalců o padesát milionů méně než dnes. To ale nemusí znamenat pohromu. Evropa se naopak může stát modelem přechodu ke staršímu a méně početnému lidstvu, který postupně čeká celou planetu. „Málo dětí, málo zbraní, málo spojenců. Jsme poraženi," vyhlásil do francouzského rozhlasu v červnu roku 1940 maršál Petain, když vysvětloval příčiny francouzské kapitulace. Stejný argument použili francouzští politici po druhé světové válce, když přijali strategické rozhodnutí - zavedli politiku, která měla rodinám umožnit vychovat dost dětí, aby Francii už nikdy nemohly převálcovat miliony sousedních Němců.

V integrované Evropě jsou už Němci s Francouzi přáteli, ale francouzská rodinná politika se osvědčila. Němkám se dnes narodí v průměru 1,32 potomka, zatímco Francouzkám dvě děti, po Islanďankách nejvíce v Evropě. Němců je dnes ještě o dvacet milionů více než Francouzů, v roce 2050 už to ale platit nebude - Francouzů i díky přistěhovalectví bude o deset milionů více než dnes, naopak Němců ubude o osm až dvanáct milionů.

Plodná emancipace

„Není to způsobené tradicí, ale cílenou politikou. Rodiny se třemi a více dětmi ve Francii neplatí prakticky žádné daně z příjmu, rodiče můžou děti starší tří let posílat do kvalitních a bezplatných celodenních školek a 99 procent z nich tu možnost využívá. V Německu se za školky musí platit ,a navíc nejsou otevřené po celý den. Ukazuje to, že se počet obyvatel neřídí žádnými neovlivnitelnými přírodními zákony, ale zůstává v rukou politiků a jejich rozhodnutí," říká berlínský demograf Reiner Klingholz.

Nejlepší ukázkou toho, jak mohou vlády ovlivňovat vývoj svých zemí, je v jeho očích právě politika podpory rodin. V Německu nebo v Itálii miliony žen po druhé světové válce získaly vydemografie sokoškolské diplomy. Měly tak všechny předpoklady pro skvělou kariéru, jenže už nezbýval čas na spojení náročného zaměstnání s výchovou dětí. V těchto zemích totiž přežil tradiční model rodiny, ve kterém se o výchovu potomků starají především ženy. „Vzdělané ženy zde byly postaveny před dilema - buď dát přednost seberealizaci a budování kariéry, anebo se doma věnovat dětem. Většina z nich se rozhodla pro práci," říká Klingholz.

Odlišný model se naopak prosadil ve Francii a ve Skandinávii. Snažil se kariérní sny a mateřské poslání usmířit - daňovou politikou a budováním dostupných celodenních jeslí, školek a škol. Výsledkem je současný zdánlivý paradox. Nejvíce dětí se rodí ve Francii a ve Skandinávii, kde jsou ženy zároveň nejvzdělanější a také v největším měřítku zaměstnané. Právě v těchto zemích se díky emancipaci žen více než polovina dětí rodí mimo manželské svazky. Málo dětí oproti tomu přivádějí na svět třeba v tradičnějších společnostech žijící Italky, Němky nebo Polky.

Vítězové a poražení

Reiner Klingholz je šéfem vědeckého týmu Berlínského institutu pro populaci a rozvoj, který předminulý týden vydal studii o demografické budoucnosti Evropy. Podle ní Evropa bez nových přistěhovalců k roku 2050 přijde o padesát milionů obyvatel, desetinu dnešního počtu. Evropané budou také v průměru o deset let starší než dnes, každý třetí z nás bude mít víc než 65 let.

Demografové Evropu rozdělili do 285 regionů a podle 24 různých indikátorů zkoumali, nakolik jsou jednotlivé oblasti připravené výzvu stárnutí populace a poklesu porodnosti zvládnout. Nejlépe ve srovnání dopadly ty, kterým se už dnes hospodářsky daří. První místo v žebříčku obsadil Island, prý „nejmodernější země světa", za ním se umístily švédské, norské, dánské a švýcarské regiony. Dobře si vedou také státy Beneluxu, Velká Británie, Irsko, Francie, západ Německa, Rakousko, sever Španělska, sever Itálie a také země, které podle výzkumníků nejlépe zvládly přechod z plánovaného hospodářství na tržní - Slovinsko a části České republiky (především Praha a střední Čechy, ale také severovýchodní a jižní Čechy).

Horší vyhlídky má většina postkomunistických zemí, nejnižší patra tabulky obsazují bulharské, rumunské, polské a východoněmecké regiony, kde je pokles porodnosti nejdramatičtější a odkud velká část mladých odchází do zahraničí nebo do metropolitních regionů.

Rozhodující ale je, že s výjimkou Islandu se nikde v Evropě nerodí tolik dětí, aby populace alespoň mírně neklesala. Demografický pokles je proto nezastavitelný - už kvůli tomu, že dnešní generace rodičů je v průměru o čtvrtinu méně početná, než bývala generace jejich matek a otců. Výzvou pro všechny země je tedy především nalezení způsobu, jak přizpůsobit ekonomiku a sociální systémy úbytku obyvatel v produktivním věku a přírůstku lidí starších 65 let. Jednou z cest může být právě následování francouzské a skandinávské rodinné politiky, díky níž obě země dokázaly pokles obyvatelstva alespoň výrazně zpomalit. Chybějící pracovníky tam snadno nahradí přistěhovalci, v Německu nebo v Itálii ale populační mezeru nezaplní ani oni.

Žádné drama

„Z globálního pohledu je vlastně dobře, že ubývá obyvatel rozvinutých zemí, které spotřebovávají velké množství přírodních zdrojů," píše se ve studii. Pokles porodnosti a stárnutí podle autorů nemusejí znamenat žádné drama. „V některých částech Evropy už fungují odpovědi na všechny současné problémy. Evropští politici se jen musejí naučit kopírovat úspěšné modely a přenášet je do svých zemí," říká Reiner Klingholz.

Zdůrazňuje přitom, že již popisovaná francouzská a skandinávská rodinná politika nebude stačit. Potřebné pracovní síly musejí obsadit přistěhovalci. A právě schopnost dobře je integrovat bude jedním z hlavních úkolů, které rozhodnou o budoucnosti evropských států a regionů.

Demografové tu jako vzor pro ostatní země doporučují hlavně imigrační politiku liberálních Švédů. Ve Švédsku se dnes děti přistěhovalců pyšní v průměru lepším vzděláním než jejich „domorodí" švédští vrstevníci - na rozdíl od zbytku Evropy, kde jsou dnešní i dřívější přistěhovalci a jejich děti spíše na okraji společnosti.

Řešení pro problémy zbytku Evropy podle Klingholze a jeho kolegů už vymysleli i politici v jiných státech Unie. Jsou to hlavně reformy, které zabezpečují konkurenceschopnou moderní zemi, odkud nebudou mladí a schopní lidé utíkat do zahraničí a kde výběr daní umožní financovat drahou rodinnou politiku. Finové například těží z nejlepšího vzdělávacího systému, především na nižším stupni základních škol. Pružná pravidla pracovního trhu v Dánsku, takzvaný systém flexicurity, zase zaměstnavatelům umožňují rychle najímat a propouštět zaměstnance, kteří pak ale díky vysokým dávkám po ztrátě zaměstnání nemají existenční problémy. Estonci a Irové zase dokážou nejlépe přilákat zahraniční investory, kteří zajistí dobrá pracovní místa přitažlivá pro kvalifikované zaměstnance z celé Evropy.

Úspěšné vypořádání se s poklesem porodnosti a stárnutím obyvatel by mohlo z Evropy učinit model pro zbytek světa. Podle OSN totiž podobný trend čeká i ostatní světadíly. Američané budou v roce 2050 v průměru o pět let starší, než jsou dnes, Latinoameričané dokonce o čtrnáct let, Asijci o dvanáct a Afričané o osm let. Evropa jen tento trend zažívá jako první a studie berlínských demografů namísto řečí o úpadku „starého kontinentu" končí pozitivně. „Zvyšující se ceny energií nemusejí být pohromou, mohou vést k šetření a k inovacím. Podobně je to s dnešní demografickou změnou."

Autor: Tomáš Lindner

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015