Německý soud se vypořádal s cudností muslimek


Mariana Pítrová, Euroskop, 15. září 2013

V sousedním Německu žije více než čtyři miliony muslimů. Islám je zde po křesťanství druhým nejrozšířenějším náboženstvím a vyznává ho zhruba pět procent obyvatel. Ačkoliv je Německo příkladem země úspěšné v procesu integrace, stále se objevují třecí plochy mezi dvěma vzdálenými kulturami, které musí řešit justice. Minulý týden se na přetřes dostaly hodiny plavání na střední škole ve Frankfurtu, o kterých rozhodoval Spolkový správní soud v Lipsku.

Německý časopis Spiegel upozornil na případ třináctileté dívky, která je vzornou studentkou a v zemi žije od svých osmi let. Rodiče dívky pochází z Maroka a rodina patří mezi ty, které politici jmenují jako výsledek úspěšné snahy o asimilaci muslimů v Německu. Přesto teď vyvstal problém, který spočívá v tak prosté věci, jako jsou hodiny plavání v německých školách. Rodina dva roky bojuje za to, aby dívka nemusela chodit na plavání společně se spolužáky z řad hochů. Pohled na obnažená chlapecká těla je totiž v rozporu s cudností, kterou vyznává její víra.

Škola požadavek rodičů na uvolnění dcery ze smíšených hodin plavání odmítla a premiantka v ostatních předmětech v pololetí dokonce kvůli svým absencím v tělesné výchově propadla. Vedení školy nicméně dívce nabídlo, aby svůj problém řešila stejně jako řada dalších muslimských dívek v německých školách – speciálními plavkami, kterým se říká burkini. Ty zahalují muslimské ženy i na koupalištích a sestávají z dlouhých kalhot, trička s rukávy a šátku. „Dívka burkini označuje za ošklivý plastový pytel, který vede k posměchu a izolaci,“ vzkázal vedení školy i soudy právník rodiny s tím, že problém není v obnaženosti jeho klientky, ale v tom, že se cítí „hluboce trapně a rozechvěle, když vidí chlapce vysvlečené do půl těla.“

Plavky
Koupací kostýmy (ilustrační foto), zdroj: Wikipedia

Celý případ tak skončil u soudu, jenž rozhodl, že muslimka musí smíšené hodiny navštěvovat a vytvořil tak precedent ve sporu mezi náboženstvím a vzdělávací povinností státu. „Ústavní právo na svobodu vyznání nezaručuje, že ten, kdo se ho domáhá, nebude konfrontován se zvyky třetích osob, a to i co se týká otázky oblékání,“ stojí v rozsudku lipského správního soudu, který požadavek muslimské rodiny odmítl a dal za pravdu vedení frankfurtské školy. Rozsudek je přelomový, neboť přesně před dvaceti lety rozhodla spolková justice opačně, když ze smíšeného tělocviku uvolnila tehdy dvanáctiletou dívku vyznávající islám.

Změnu v rozhodování vítá odborník na islámské právo Mathias Rohe s tím, že před lety v Německu žilo relativně málo muslimů a bylo možné činit výjimky z obecných pravidel, „ale dnes se stal islám součástí Německa, se všemi právy a povinnostmi, které k takovému propojení náleží,“ cituje Spiegel právníka.

Muslimové nejsou jedinou skupinou, jež se dostává s Německem do konfliktu v otázce vzdělávací povinnosti a svobody vyznání. Předmětem soudního sporu se stal i případ chlapec, jehož rodičům jehovistům vadí, že syn musel ve škole zhlédnout film pro děti, který se zmínil o černé magii.

Autor: Mariana Pítrová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality