Mariana Pítrová, Euroskop, 7.11. 2013
Závěr října byl v Bruselu ve znamení snahy uzavřít dohodu o kohezní politice pro následující roky. Výsledkem je kompromis, na který zatím neformálně přistoupil Evropský parlament a na jehož sjednání se podílelo od roku 2011 celkem pět předsednictví. Jak vypadá budoucnost politiky soudržnosti, kterou odsouhlasil Výbor stálých zástupců (COREPER) a pro niž je v příštích sedmi letech vyhrazeno 325 miliard euro?
Souhlas nad podobou kohezní politiky pro roky 2014-2020 je klíčový, protože snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů je vedle zemědělské politiky nejvýznamnější součástí unijního rozpočtu a tvoří přibližně jeho třetinu. Zároveň se jedná o aplikaci natolik specifických mechanismů, že jejich podobu ladila Rada a Evropský parlament o rok déle, než bylo při předložení návrhu předpokládáno.
Spornou oblastí mezi Radou a bruselskými zákonodárci byla v první řadě pravidla pro podmíněné vyplácení evropských peněz. Jedná se o makroekonomické kondicionality, respektive možnost zamítnout státu přístup k čerpání, pokud nedodrží stanovené makroekonomické ukazatele, nebo pokud neplní doporučení Rady směřující k reformování problémových politik v rámci takzvaného Evropského semestru. Mechanismus funguje tak, že Komise může požádat stát, který získal evropské peníze, aby změnil své investiční priority a efektivněji tak využil prostředky z Bruselu. Pokud stát na návrh nereaguje, může Komise navrhnout, že pozastaví možnost čerpání peněz. Takový postup je označován jako preventivní opatření. V případě, že přes předchozí upozornění Komise členský stát neplní správu svých ekonomických záležitostí tak, jak má, přichází na řadu náprava, která spočívá v tom, že Komise musí navrhnout pozastavení čerpání, což podléhá schválení Rady.
Spor o pozastavení bruselských peněz
Parlament zprvu trval na zrušení tohoto mechanismu, ovšem poté, co se ukázalo, že především čistí plátci na takovou cestu nepřistoupí, požadoval jeho významné změkčení a podílet se chtěl také na konkrétním rozhodování. Spor nakonec vyústil v řešení, které Evropskému parlamentu přiznává do záležitosti zasáhnout „pouze“ prostřednictvím strukturovaného dialogu. To v praxi znamená, že Parlament bude součástí procedury, ve které se bude rozhodovat, zda se čerpání členského státu pozastaví, ale nebude mít možnost blokovat rozdílná rozhodnutí. Nicméně v otázce vyplácení evropských peněz si přece jen EP vydobyl určitou úlitbu. Částka peněz, která bude v případě provinění státu pozastavena, se poměrně přizpůsobí hospodářským a sociálním podmínkám dotčené země. V úvahu se tak bude muset vzít míra nezaměstnanosti, podíl osob žijících v chudobě a míra recese. Z celkové částky, kterou členský stát čerpá na základě kohezní politiky, bude možné pozastavit maximálně 50 procent.
Předmětem debaty byla také výše tzv. výkonnostní rezervy. Jak popisuje deník Europolitics, rezerva se tvoří tak, že státy vyčlení část svých alokovaných prostředků a tento objem se pak v roce 2019 použije na programy, které nejlépe splní cíle definované Komisí a členskými státy. Zároveň, pokud by tyto cíle nebyly plněny v žádném z programů, může členský stát o tyto zdroje přijít zcela. Rada požadovala, aby výkonnostní rezervu tvořilo 7 % členských alokovaných prostředků, Parlament prosazoval 5 %. Z dohody nakonec musely slevit obě strany a výkonnostní rezerva zakotvila na hodnotě 6 %. Parlament byl zároveň ujištěn, že se nesplní jeho negativní očekávání, kdy by peníze putovaly jen k nejlepším projektům, ale získají je všichni uchazeči, kteří objektivně splní stanovené podmínky.
Výhodná pozice Česka
Jak podotýká bruselský deník, Parlament musel u řady ožehavých témat krotit své původní požadavky a napětí nad podobou kohezní politiky bude pravděpodobně trvat až do poslední chvíle, tedy do 20. listopadu, kdy se uskuteční hlasování v rámci plenárky. Lakmusovým papírkem ale může být vyjádření Výboru pro regionální rozvoj.
V období 2007 -2013 měla ČR možnost čerpat v rámci kohezní politiky 26,7 miliard euro, v následujících sedmi letech to bude 20,6 miliard euro. Pro Česko je to úspěch, protože rozpočet pro kohezní politiku se snížil a řada prostředků směřovala do nových členských států ke zmírňování hospodářských nerovností. Dokládá to vypovídající ukazatel alokace na jednoho obyvatele, podle kterého získává Česká republika čtvrtou nejvyšší alokaci, což je vzhledem k její relativní vyspělosti v rámci EU solidní výsledek.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop