Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Nezapomínejme na Ukrajinu!

Milan Slezák, Hospodářské noviny, 18. 9. 2008

Západ má mnoho dobrých důvodů, aby si přál mít Ukrajinu ve sféře svého vlivu. Nemusí přitom mluvit jen o rozšiřování zóny stability a demokracie. S padesáti miliony obyvatel je Ukrajina také velkým odbytištěm. Je zásobárnou pracovních sil, kterých už teď máme zapotřebí. Jsou to navíc lidé z našeho civilizačního okruhu. Při využití moderních agrotechnických metod se také Ukrajina se svými černozemními velkolány může znovu stát tím, čím byla před sovětskou érou: obilnicí Evropy. A navíc: Přes ukrajinské území proudí na západ ropa a plyn - a některé evropské země jsou na této trase beznadějně závislé.

Už to samo o sobě by mělo být pro Západ dostatečným důvodem k tomu, aby se o Ukrajinu intenzivně zajímal. Dokážeme ale zabránit tomu, aby Ukrajina nesklouzla zpět do ruské sféry vlivu?

Na západ i východ od ráje

Během aktuální návštěvy premiéra Topolánka v Kyjevě se zas jednou rozpadla vládní demokratická koalice. Prezident Juščenko a předsedkyně vlády Tymošenková se už opět rozhořčeně přou, kdo z nich škodí národním zájmům. Politické bloky a voliči, které za nimi stojí, mají západní aspirace - jenže když se demokratičtí předáci neshodnou (a oni to zjevně nedokážou, byť si to Západ přeje), vliv této části Ukrajiny poklesne. A zesílí vliv proruské opozice, která jen o vlas prohrála poslední volby.

Zde je první ukrajinský problém Západu: není zřejmé, kdo vlastně může za Ukrajinu mluvit. Jsou mluvčími země rozhádaní, demokraté (pravda, se sklony k autokratismu) ze západu země, kteří chtějí do NATO a unie? Anebo jsou to ruskojazyční voliči z průmyslového východu? Tedy ti, kteří tíhnou k Moskvě. Jejich hlas neradno ignorovat. Za prvé proto, že Strana regionů, kterou volili do parlamentu, zůstává narozdíl od demokratických partají jednotná. A možná se dokonce, na pozvání Tymošenkové, dostane do vlády.

A jednak je není rozumné ignorovat také proto, že dvoje volby za poslední dva roky ukázaly, co by jistě potvrdily i nové volby předčasné. Totiž, že Ukrajina je rozpolcena na dva zhruba stejně silné tábory. Na to by byla krátká i případná explicitní nabídka členství v NATO.

Moskva by se proti přechodu Ukrajiny do západní sféry stavěla, i kdyby západní aspirace měla většina Ukrajinců. Vnitřní ukrajinské rozdělení jí ale dává trumf. Rusko má stěží v úmyslu vzdát se své námořní základny na ukrajinském Krymu k roku 2017, jak mu to předpisuje platná smlouva. A možná je odhodláno domáhat se Krymu celého. Území ostatně bývalo, než ho Nikita Chruščov velkopansky daroval Ukrajině, ruské.

Navíc: Ukrajina, která by byla součástí NATO či Evropské unie, by Rusko blokově odřízla od Podněstří, odpadlické části Moldavska, s níž má Rusko své plány.

Evropský boj o Ukrajinu by tedy zcela jistě znamenal mimořádně tvrdý boj s Moskvou. Je na takovou konfrontaci s atmosférou studené války Západ připraven? Nejspíš ne, a to je jeho ukrajinský problém číslo dvě. Asi by zvolil stejně opatrnou, nevýraznou taktiku, k jaké se uchýlil v případě gruzínské krize. Je to sice pochopitelné -ve vztahu ke Gruzii, Ukrajině a Rusku je Západ rozdělen bezmála tak osudově, jako ukrajinští voliči - jenže vyhlídky na integraci Ukrajiny tím značně blednou.

Evropská hra o čas

Co může Západ pro začlenění Ukrajiny do sféry svého vlivu udělat rychle? Timothy Garton Ash navrhl vyslání unijních pozorovatelů, úředníků, policejních poradců a rozvojových pracovníků. Mohli by vylepšit ukrajinské poměry, nasměrovat zemi k právnímu státu (nedostatek právních jistot je třetím ukrajinským problémem Západu) s nezávislou justicí a policií. Hlavně by však demonstrovali, že Západu na Ukrajině záleží. To už tu ovšem bylo. Západní poradci před čtyřmi lety uspěli, pomohli zvítězit vůdcům »oranžové revoluce« Juščenkovi a Tymošenkové. Nyní musejí mít pocit zmarněné práce.

Zbývá vůbec něco? Jistě, například něco tak typicky evropského jako hra o čas. Ukrajina má na příští rok od unie přislíbenu asociační dohodu. Tutéž dohodu podepsalo před pětačtyřiceti lety Turecko - a dnes má do unie stejně daleko jako v roce 1963.

Autor: Milan Slezák, komentátor Českého rozhlasu 1

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015