Nezapomínejme na Ukrajinu!


Milan Slezák, Hospodářské noviny, 18. 9. 2008

Západ má mnoho dobrých důvodů, aby si přál mít Ukrajinu ve sféře svého vlivu. Nemusí přitom mluvit jen o rozšiřování zóny stability a demokracie. S padesáti miliony obyvatel je Ukrajina také velkým odbytištěm. Je zásobárnou pracovních sil, kterých už teď máme zapotřebí. Jsou to navíc lidé z našeho civilizačního okruhu. Při využití moderních agrotechnických metod se také Ukrajina se svými černozemními velkolány může znovu stát tím, čím byla před sovětskou érou: obilnicí Evropy. A navíc: Přes ukrajinské území proudí na západ ropa a plyn – a některé evropské země jsou na této trase beznadějně závislé.

Už to samo o sobě by mělo být pro Západ dostatečným důvodem k tomu, aby se o Ukrajinu intenzivně zajímal. Dokážeme ale zabránit tomu, aby Ukrajina nesklouzla zpět do ruské sféry vlivu?

Na západ i východ od ráje

Během aktuální návštěvy premiéra Topolánka v Kyjevě se zas jednou rozpadla vládní demokratická koalice. Prezident Juščenko a předsedkyně vlády Tymošenková se už opět rozhořčeně přou, kdo z nich škodí národním zájmům. Politické bloky a voliči, které za nimi stojí, mají západní aspirace – jenže když se demokratičtí předáci neshodnou (a oni to zjevně nedokážou, byť si to Západ přeje), vliv této části Ukrajiny poklesne. A zesílí vliv proruské opozice, která jen o vlas prohrála poslední volby.

Zde je první ukrajinský problém Západu: není zřejmé, kdo vlastně může za Ukrajinu mluvit. Jsou mluvčími země rozhádaní, demokraté (pravda, se sklony k autokratismu) ze západu země, kteří chtějí do NATO a unie? Anebo jsou to ruskojazyční voliči z průmyslového východu? Tedy ti, kteří tíhnou k Moskvě. Jejich hlas neradno ignorovat. Za prvé proto, že Strana regionů, kterou volili do parlamentu, zůstává narozdíl od demokratických partají jednotná. A možná se dokonce, na pozvání Tymošenkové, dostane do vlády.

A jednak je není rozumné ignorovat také proto, že dvoje volby za poslední dva roky ukázaly, co by jistě potvrdily i nové volby předčasné. Totiž, že Ukrajina je rozpolcena na dva zhruba stejně silné tábory. Na to by byla krátká i případná explicitní nabídka členství v NATO.

Moskva by se proti přechodu Ukrajiny do západní sféry stavěla, i kdyby západní aspirace měla většina Ukrajinců. Vnitřní ukrajinské rozdělení jí ale dává trumf. Rusko má stěží v úmyslu vzdát se své námořní základny na ukrajinském Krymu k roku 2017, jak mu to předpisuje platná smlouva. A možná je odhodláno domáhat se Krymu celého. Území ostatně bývalo, než ho Nikita Chruščov velkopansky daroval Ukrajině, ruské.

Navíc: Ukrajina, která by byla součástí NATO či Evropské unie, by Rusko blokově odřízla od Podněstří, odpadlické části Moldavska, s níž má Rusko své plány.

Evropský boj o Ukrajinu by tedy zcela jistě znamenal mimořádně tvrdý boj s Moskvou. Je na takovou konfrontaci s atmosférou studené války Západ připraven? Nejspíš ne, a to je jeho ukrajinský problém číslo dvě. Asi by zvolil stejně opatrnou, nevýraznou taktiku, k jaké se uchýlil v případě gruzínské krize. Je to sice pochopitelné -ve vztahu ke Gruzii, Ukrajině a Rusku je Západ rozdělen bezmála tak osudově, jako ukrajinští voliči – jenže vyhlídky na integraci Ukrajiny tím značně blednou.

Evropská hra o čas

Co může Západ pro začlenění Ukrajiny do sféry svého vlivu udělat rychle? Timothy Garton Ash navrhl vyslání unijních pozorovatelů, úředníků, policejních poradců a rozvojových pracovníků. Mohli by vylepšit ukrajinské poměry, nasměrovat zemi k právnímu státu (nedostatek právních jistot je třetím ukrajinským problémem Západu) s nezávislou justicí a policií. Hlavně by však demonstrovali, že Západu na Ukrajině záleží. To už tu ovšem bylo. Západní poradci před čtyřmi lety uspěli, pomohli zvítězit vůdcům »oranžové revoluce« Juščenkovi a Tymošenkové. Nyní musejí mít pocit zmarněné práce.

Zbývá vůbec něco? Jistě, například něco tak typicky evropského jako hra o čas. Ukrajina má na příští rok od unie přislíbenu asociační dohodu. Tutéž dohodu podepsalo před pětačtyřiceti lety Turecko – a dnes má do unie stejně daleko jako v roce 1963.

Autor: Milan Slezák, komentátor Českého rozhlasu 1

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality