Euroskeptici v Evropském parlamentu. Kdo uspěl?


Lucie Priknerová, Euroskop, 27.5.2014

Volby do Evropského parlamentu potvrdily očekávaný vzestup euroskeptických a krajně pravicových uskupení. Hvězdou letošních voleb se stala Marine Le Penová, která získala 25,40% hlasů a s přehledem ovládla francouzské volby. UKIP Nigela Farage pak s 26,77% ovládl nejvíce euroskeptický členský stát- Velkou Británii. Evropská politická scéna čeká, jak euroskeptici ovlivní další směřování evropské integrace.

„Nepopiratelně jde o historický moment, jedna z náhlých změn ve francouzské historii, která vyjadřuje vůli lidu osvobodit se ze jha“, okomentovala Le Penová svoje vítězství pro list Le Figaro. Ačkoliv volební výsledky ukazují, že euroskeptici se stanou významnou silou, jejich praktické fungování na evropské úrovni nemusí být vůbec jednoduché. Evropskému parlamentu totiž hrozí roztříštěnost frakcí. Le Penová i Farage chtějí mít každý svou vlastní. Takový luxus si ovšem mohou na půdě Evropského parlamentu dovolit pouze v tom případě, že získají minimálně 25 poslanců ze sedmi různých členských států.

Nigel Farage
Nigel Farage může být spokojený se svým úspěchem. Není ale jediným politikem, který chce vlastní euroskeptickou frakci. (foto: čtk)

Wilders jako spojník euroskeptiků?

I když Farage dosud v Evropském parlamentu vlastní frakci měl, teď se mu formuje konkurenční blok vedený Marine Le Penovou. Oba vítězové francouzských i britských voleb si nemohou přijít na jméno, protože Farage před volbami označil francouzskou Národní frontu za antisemitskou a odmítl s Le Penovou spolupracovat. Národní fronta už na podzim 2013 představila projekt euroskeptické aliance, která by měla do jedné frakce sdružit lepenovce, nizozemskou Stranu pro svobodu Geerta Wilderse, Švédské demokraty, belgický Vlámský blok a rakouské Svobodné. To, že by se na spolupráci domlouvala také s řeckým extremistickým Zlatým úsvitem, Le Penová popřela. Podporu může mít Národní fronta skutečně silnou hlavně díky svému rakouskému spojenci, který letos získal 19,50% a čtyři europoslance, zatímco před pěti lety to bylo pouhých 7,9%.

Wilders, po šéfce Národní fronty největší eso v tomto bloku, si (podle listu The Guardian) v tomto žonglování mezi různými zájmy antievropských politických sil připsal roli vyjednávače a snaží se přimět UKIP k povolební spolupráci s Národní frontou. Atmosféra ale dál zůstává napjatá, protože Farage nechce do frakce s Národní frontou jít. Ve hře je nejen osobní rivalita, ale také absolutně rozdílný postoj k ekonomice. Zatímco Farage je horlivým zastáncem volného trhu a nízkých korporátních daní, Le Penová by nejraději z Francie udělala protekcionistickou zemi, ve které bude vzdělání, bankovní sektor a energetická bezpečnost pod státní kontrolou. Obě strany ovšem zvažují vzájemnou podporu aspoň při blokování evropské legislativy. Největší zájem budou mít na restrikci imigrace a větší kontrolu hranic. Dalším tmelícím prvkem je jejich odpor k euru.

Na pravici začíná být těsno

Faragova dosavadní frakce Evropa pro svobodu a demokracii (EDF) se opírala o europoslance např. z italské Ligy severu, Dánské lidové strany nebo litevského Práva a pořádku. Ačkoliv Dánská lidová strana ve své zemi volby vyhrála a se ziskem 26,6% a do Evropského parlamentu pošle čtyři zástupce, italská Liga severu naopak o pět europoslanců přijde, stejně tak frakci letos už nepodpoří zástupce Slovenské národní strany, která se do Evropského parlamentu vůbec nedostala. Farage teď bude horlivě své podporovatele sbírat a velkou konkurencí jsou pro něj jeho britští konzervativní kolegové. List The Independent totiž upozorňuje na to, že frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR), jejímž základem jsou právě členové Cameronovy strany, v květnu 2014 jednala o možné povolební spolupráci právě s Dánskou lidovou stranou a s Pravými Finy, tedy s uskupeními, na která Farage spoléhal.

ECR se snaží udržet si svoji existenci po pěti letech svého fungování. V roce 2009 dala sbohem nejsilnější Evropské lidové straně (EPP) a vydala se vlastní cestou. Do této frakce se přidali europoslanci za ODS, která ovšem v letošních volbách přišla o pět europoslanců, a ECR tak posílí pouze Jan Zahradil a Evžen Tošenovský. Novým českým subjektem, který se může etablovat v euroskeptických kruzích Evropského parlamentu je Petr Mach ze strany Svobodných, jehož spolupráce s Faragovou EDF není úplně vyloučena.

Přehled euroskeptických stran v Evropském parlamentu

Členský stát

Politická strana

Zisk procent

Počet mandátů

Belgie

Vlámský blok

4,16%

1

Česká republika

Svobodní

5,24%

1

Dánsko

Dánská lidová strana

26,60%

4

Finsko

Praví Finové

12,90%

2

Francie

Národní fronta

25,40%

24

Chorvatsko

Chorvatská strana práv (v koalici)

6,99%

1

Itálie

Liga severu

6,19%

5

Litva

Právo a pořádek

14,27%

2

Maďarsko

Jobbik

14,68%

3

Německo

Národně demokratická strana

1%

1

Alternativa pro Německo

7%

7

Nizozemí

Strana pro svobodu

13,35%

4

Polsko

Kongres nové pravice

7,06%

4

Rakousko

Svobodní

19,50%

4

Řecko

Zlatý úsvit

9,39%

2

Spojené království

UKIP

26,77%

24

Švédsko

Švédští demokraté

9,70%

2

zdroj: Euroskop.

Do přehledu jsme zahrnuli všechny známější strany, které lze zařadit jako kritiky současného směru evropské integrace. I mezi nimi však existují značné rozdíly. Neonacisté z Národně demokratické strany nejsou totožní třeba s UKIP apod. Předpokládáme, že se rozdíly projeví právě při vytváření frakcí v EP (poznámka Euroskopu)

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality