Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Bavorská CSU: byly volby, bude sjezd...

Jan Šícha, psáno pro Euroskop, 6. října 2008

Pětadvacátého října 2008 se bude konat mimořádný sjezd bavorské CSU. Byly volby, bude sjezd. Všemi českými médii proběhla zpráva, že křesťanští sociálové v Bavorsku ztratili absolutní většinu, na kterou byli dlouho zvyklí. Předseda CSU Erwin Huber k datu sjezdu ohlásil svůj odchod z funkce a bavorský premiér Günther Beckstein zde nebude znovu kandidovat. Čím dál častěji nyní padá jméno spolkového ministra zemědělství Horsta Seehofera (ročník 1949) jako kandidáta vhodného pro oba úřady.

V sousedním Bavorsku řada občanů, včetně těch politicky aktivních, mluví o tom, že výsledek voleb znamená něco převratného. Když se ale ptáte dál, jako někdo, kdo v Bavorsku nežije, ale tamější situaci trochu zná, odpovědi by se daly shrnout do pozoruhodných protimluvů. Proběhlo zemětřesení, ale nespadl při něm jediný dům. Již řadu dní soptí vulkán, ale nikdo neutíká, protože se ukázalo, že nedochází k úniku škodlivých látek.

Němečtí konzervativní politici žijící mimo Bavorsko výsledek voleb komentovali pouze konstatováním, že občanský tábor získal více než šedesát procent hlasů. Může toto být příčina podivného průběhu zemětřesení a zvláště mile se chovající sopky?

Svobodní voliči

Do občanského tábora v bavorském případě patří kromě CSU ještě liberálové (FDP) a volební uskupení FW (Freie Wähler), což bychom možná měli překládat jako volní voliči, aby nevznikla ani vzdálená podobnost s jistou stranou v Rakousku. V českém prostředí ale zdomácňuje pojem Svobodní voliči. Tato strana v bavorském zemském sněmu předběhla liberály i zelené, přestože se v zemském parlamentu objevuje poprvé.

Jsou tedy Svobodní voliči klíčem k tomu, co se děje v bavorském občanském táboře? Pokud si odpovíme ano, měli bychom hned s důvěrou a nadšením dodat, že Svobodní voliči si svůj volební triumf vysloužili letitou prací na úrovni místních zastupitelstev, starostů a politiků na úrovni okresů. Chtělo by se říci, že na okresní politické úrovni se zásluhou Svobodných voličů objevují lidé, kteří netrpí okresním osobním formátem.

Volební program Svobodných voličů vyznává umírněné konzervativní hodnoty, klade důraz na kvalitu života v místě, a používá na první i druhý pohled zdravý rozum. Svobodní voliči mají na prvním místě v programu vzdělání, chtějí, aby ve třídě sedělo do pětadvaceti žáků, usilují o to, aby školy, lékaři i zemědělci prodávající přímo své produkty byli co nejblíže bydlišti.

V Badensku-Württembersku jsou Svobodní voliči se 44 procenty nejsilnějí stranou v místních zastupitelstvech. Kandidátka svobodných voličů obvykle vzniká ze zástupců místních spolků, sportovních oddílů, hasičů či místní dechovky. Kdo se v obci angažuje jakýmkoli způsobem, měl by se umět angažovat i politicky. Stranická struktura jako taková se v případě Svobodných voličů teprve buduje, úspěch v bavorských zemských volbách jistě urychlí snahy v tomto směru.

Černá kontra žlutá?

Liberálové šli do voleb v Bavorsku s heslem, že největším kontrastem k černé (CSU) je žlutá. Liberálové se na trochu moci už těšili, v bohatém Bavorsku se strana pro bohaté lidi nyní může hodit. Liberálové se svým důrazem na soutěž a vlastní odpovědnost určitě pomohou udržet sebevědomí těm manažerům, kteří přežijí čím dál častější propouštění. Liberálové mohou pomoci mj. tomu, aby se ti, kdo zůstanou, cítili jako ti, kdo po právu zvítězili jako ti nejlepší.

Než se vrátíme k nadcházejícímu sjezdu CSU, podívejme se i do jiného než občanského tábora. Největší ze socialistů, sociální demokraté, skončili v Bavorsku bídně. Levicová strana minula parlament o pár desetin a bude se pokoušet tyto desetiny získat u nejméně spokojených voličů. Zelení si polepšili a mají již dost parlamentních zkušeností na to, aby lepšího volebního výsledku dokázali využít.

Česká média psala o volbách v Bavorsku i Rakousku jako o propadu velkých stran. To je samozřejmě pravda, ale volební výsledek se dá přečíst i tak, že vítězí strany, které dlouhodobě a tvrdě pracují na místní úrovni a stále oslovují občany. Časový souběh rakouských a bavorských voleb navíc nechává vyniknout rozdíly mezi bavorskou a rakouskou společností. To je ale jiná otázka, s mimořádným sjezdem CSU nesouvisející, i když možná jedna z nejzajímavějších ve střední Evropě.

Sjezd CSU - konec intermezza

Horst Seehofer, jak už bylo řečeno, je favoritem sjezdu. Odstupující Ervin Huber ho před rokem porazil, když v kandidatuře na předsedu CSU získal 58%, zatímco Seehofer 39% hlasů. Na Huberův návrh se Seehofer vzápětí s 91 % hlasů stal místopředsedou. Svou roli tehdy hrály dvě okolnosti. Pevně dojednaný tandem Huber Beckstein a kampaň proti Seehoferovi v bulvárním tisku, protože si tento podruhé ženatý katolík pořídil nemanželské dítě. Tandem je pryč a kampaň odezněla. Zůstává profil ministra Seehofera jako mimořádně oblíbeného politika, který pravidelně získává přímý mandát do Spolkového sněmu. V této disciplině umožněné poněkud složitým volebním systémem byl dokonce při posledních volbách druhý nejlepší v celé Spolkové republice.

CSU nepochybně vyčerpala jeden model vládnutí a jeden model komunikace s voliči. Tečkou za starým vládnutím byl už odchod Edmunda Stoibera, roční Becksteinova éra se jeví jako intermezzo. Značná část těch, kdo už nevolili CSU, jako důvod uváděla, že dvojice Huber-Beckstein není věrohodná. Premiér Stoiber padl po aféře s fotogenickou Gabrielou Pauli. Ta vystoupila z CSU, vstoupila ke Svobodným voličům a je nyní poprvé v zemském sněmu. Zvolena byla se slušným osobním výsledkem, ale nevalným výkonem ve srovnání s průměrem strany. Proto můžeme říci, že Stoiber padl únavou systému, nikoli zásluhou schopností své stranické protivnice. Tu prý nechal sledovat a ona si to určitě nenechala líbit. Gabriela Pauli není překážkou ve volební koalici se Svobodnými voliči, jako je jí třeba Oscar Lafontaine v případě možných koalic německé sociální demokracie s Levicovou stranou.

Tečkou za určitým způsobem komunikace s voliči byla letní kampaň Léto, Slunce, CSU. Do banality a nepříjemnosti se v očích voličů posunula letitá schopnost CSU přivlastňovat si tu kroje, tu pivo, tu počítače, tu Alpy jako něco, zač politicky ručí. Lidé si chtěli slunce a léto ponechat a CSU nechali sedět. Voliči tedy jen projevili normální instinkt, který si i český pozorovatel může ověřit malým testem. Edmunt Stoiber kandidoval na spolkového kancléře. Umí si někdo totéž představit u Günthera Becksteina?

CSU tedy může jít do koalice s FDP a sázet na politickou zkušenost, která funguje nejen na spolkové úrovni. Pokud by se liberálové více profilovali, mohlo by to nepřímo zapříčinit úspěch krajní levice v příštích volbách. Koalice se Svobodnými voliči by znamenala sázku na nevyzkoušené. CSU by ale mohla těžit z výhody zorganizované strany oproti straně, která se teprve rodí a programově není až tak vzdálená. A CSU zůstává dobře zorganizovanou stranou. Možní kandidáti na vysoké posty jsou stále ti, kdo si svou případnou kandidaturu ve straně odpracovali. Raketový nástup někoho neznámého je prakticky vyloučený.     

Pro české politické prostředí najdeme tedy na celém příběhu zemětřesení u sousedů jen jedno zobecnitelné poučení. Ve volbách bodovali ti, kdo dlouhodobě nepodceňovali takzvané malé lidi a pracovali s nimi. Vyčerpání jednoho modelu vládnutí a jednoho modelu komunikace s voliči u nás paralelu nemá, protože kdybychom tato pozorování chtěli přenést třeba na naši ODS, museli bychom konstatovat, že ODS je stále mnohotvárnější, živější a stále méně vyzpytatelná, než tomu bylo u sousedů po celá desetiletí.

Autor: Jan Šícha, publicista

Další články v rubrice

5 důvodů, proč Brusel čeká horký podzim

Marie Bydžovská, Euroskop, 31.8. 2015

Příběh francouzských Mistralů. Koupí je Egypt?

Ladislav Havelka, Euroskop, 27.8. 2015

Jeremy Corbyn: změní se postoj labouristů k EU?

Lucie Priknerová, Euroskop, 26.8. 2015