Pobaltí. Ohnisko bezpečnosti EU?


Ladislav Havelka, Euroskop, 13.5. 2015

Poslední ruský voják opustil území baltských zemí v říjnu 1999. Po událostech na Ukrajině se Litva, Lotyšsko a Estonsko obávají, aby se ruská vojska nevrátila.

Kde je ruská armáda?

Příležitostí k obavám dává ruská armáda poměrně dost. V Kaliningradské oblasti, vklíněné mezi Polsko a Litvu, má Rusko necelých 15 tisíc vojáků (některé zdroje uvádí až 35 vojáků). V Kaliningradu má domovský přístav Baltská flotila.

Ruská armáda v enklávě při několika cvičeních rozmístila taktické raketové systémy středního doletu Iskander, jež mohou nést jaderné hlavice a zasáhnou Berlín nebo část České republiky. Rusko do budoucna údajně plánuje jejich trvalé umístění v Kaliningradské oblasti, která je společně s Krymem a Arktidou oblastí, kde se plánuje výstavba a modernizace bojových kapacit.

Ruští vojáci jsou dále rozmístěni na základnách v Bělorusku (Baranoviči, Vilejka, Ganceviči). V blízkosti hranic s Estonskem, nedaleko města Pskov, sídlí výsadkové a dělostřelecké jednotky i tajné vojenské zařízení, kde se údajně cvičí vojáci pro vedení hybridní války – té, kterou Rusko použilo na Krymu a východní Ukrajině.

Ruskou sílu v regionu pravidelně demonstrují lety a narušování vzdušného prostoru v Pobaltí a rozsáhlá cvičení v západním vojenském okruhu, kterých se účastní desetitisíce vojáků a tisíce kusů techniky.

Armády v Pobaltí
Lotyšský voják při cvičení (foto: NATO/Flicker)

Budování armád v Pobaltí

Když se v roce 1991 všechny tři země natrvalo vymanily ze sovětské okupace (ruská armáda je obsadila a anektovala v roce 1940 na základě paktu Molotov-Ribbentrop), musely začít z ničeho budovat svoje ozbrojené síly. Po sovětské armádě zůstala často poškozená a nepoužitelná infrastruktura. Sověti navíc stáhli veškerou použitelnou techniku. To se odráží na struktuře armád baltských zemí, které jsou lehké a pohyblivé, a dobře použitelné pro operace v zahraničí.

Neexistenci vlastního letectva řeší trojice od vstupu do NATO v roce 2004 pomocí spojenecké operace Baltic Air Policing. Úkolem, na němž se podílejí i české gripeny, je chránit jejich vzdušný prostor.

Estonské armádě, která je v regionu nejsilnější, chybí také tanky i těžké dělostřelectvo. Podobně jsou na tom i Lotyšsko a Litva, jejíž speciální síly se považují v rámci Pobaltí za nejlepší, a často se účastní zahraničních misí.

Pravidelná armáda

Domoobrana

Výdaje na obranu (HDP)

Estonsko

6 000

15 000

2,05 %

Lotyšsko

4 600

8 000

1 %

Litva

7 860

4 500

1,11%

Zdroj: Wikipedia; Ministerstva obrany Litvy, Lotyšska a Estonska

Regionální a mezinárodní spolupráce

Estonsko, Litva a Lotyšsko si nedostatky svých ozbrojených sil plně uvědomují. Proto kromě mezinárodní spolupráce rozvíjí i tu regionální. Jako první vznikl v roce 1994 společný prapor BALTBAT (Baltic Battalion), který se nyní připravuje na působení Silách rychlé reakce NATO od roku 2016.

Nejúspěšnější formou multilaterální spolupráce je Nordic-Baltic Initiative (NBI), která spojuje osm severských a pobaltských zemí (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Island). NBI je obdobou středoevropské Visegrádské čtyřky. Jedním z cílů NBI je poskytnout koordinovaný přístup k činnostem v oblasti obranné spolupráce, mezi niž patří např. reformy ozbrojených sil, společný výcvik nebo angažmá v zahraničních misích.

Za hlavní garanci bezpečnosti ale Pobaltí považuje kolektivní obranu NATOa její odstrašující účinek. Podílí se i na unijní bezpečnostní politice. Společně se severskými státy vytvořily Nordic Battle Group, která mimochodem má v tomto pololetí pohotovost. Je tvořena 2 400 vojáky ze sedmi států – Estonska, Litvy, Lotyšska, Irska, Norska, Finska a Švédska, které má velení.

Jak v EU, tak v NATO rozvíjí všechny tři státy vazby a podílí se na společných výzkumných a akvizičních programech nebo vojenských operacích. Samostatnou kapitolou jsou Centra výjimečnosti NATO určená pro školení a vzdělávání odborníků z členských a partnerských zemí Severoatlantické aliance. Přímo v Pobaltí působí tři centra spojená s aktuálními „hybridními“ hrozbami – kybernetickou bezpečností (Tallinn), propagandou (Riga) a energetickou bezpečností (Vilnius).

Gripeny
Baltic Air Policing je operace NATO, která chrání vzdušný prostor v Pobaltí. Hlídkování se pravidelně účastní i čeští vojáci (foto: Wikipedia)

Reakce na bezpečnostní hrozby

Kvůli obavám před možnými riziky navyšují Estonsko, Litva a Lotyšsko obranné rozpočty, což umožňuje zrychlit výstavbu ozbrojených sil a potřebné infrastruktury.

Estonsko nakoupí přes 120 pásových i kolových bojových vozidel pěchoty z Finska a Nizozemska včetně dalšího vybavení a zbraní, dále pak například mostní, ženijní a vyprošťovací tanky. Kromě toho posiluje Tallinn kybernetickou ochranu. Jde o největší vojenskou investici od získání nezávislosti.

Lotyšsko v posledních dvou letech nakoupilo přes 120 bojových vozidel z Velké Británie. Dále investuje například do prostředků vzdušného průzkumu, individuální protivzdušné obrany a rozvoje zpravodajských kapacit.

Litva zatím podobně rozsáhlý nákup neohlásila, ale rozhodla se obnovit povinnou vojenskou službu. Země je hodně aktivní na poli energetické bezpečnosti. V přístavu Klajpeda dokončuje LNG terminál, který Litvě a potenciálně celému Pobaltí umožní plně se vymanit ze závislosti na ruském plynu. Dále země buduje nové páteřní sítě pro přenos elektrické energie ze západu na východ.

Za reakci na ruský tlak lze považovat i spojenecké aktivity v oblasti. V posledních dvou letech proběhla na území baltských států řada vojenských cvičení. Za zmínku stojí Saber Strike, Steadfast Jazz 2013, Operation Combined Resolve nebo Atlantic Resolve. Spojené státy do oblasti poslaly na 750 kusů těžké vojenské techniky včetně tanků a bojových vozidel pěchoty a zhruba 3 tisíce vojáků.

Nemalou roli má i Česká republika. Čeští vojáci se účastní pořádaných vojenských cvičení nebo se zapojují do ochrany vzdušného prostoru. Zatím naposledy se čeští stíhači účastnili střežení Pobaltí v posledním čtvrtletí roku 2012.

Autor: Ladislav Havelka, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality