Proč banky ovládá panika


Pavel Kohout, E15, 8. října 2008

Jaké jsou kořeny nynější paniky na finančních trzích? Původcem jsou obavy z vývoje amerického bankovnictví. To je považováno za neregulovanou džungli. Ale to je naprostý nesmysl. V některých odvětvích jsou USA zdaleka nejregulovanější ekonomikou na světě. Platí to zejména pro bankovnictví a finance obecně. Jenže ne zcela symetricky. Kořeny tuhé regulace sahají do 30. let, kdy neregulovaný finanční sektor údajně způsobil Velkou depresi. Dnes už je všeobecně přijímán názor, že za propuknutí krize mohla špatná politika Fed. Ale budiž.

Regulace přijaté ve 30. letech dobře fungovaly desítky let. Fungují dodnes a přispívají například k tomu, že v USA neexistuje tunelování podílových fondů. Kolem roku 2000 vyvrcholila technologická spekulační bublina, která s sebou přinesla několik případů finančních podvodů na úrovni podnikového účetnictví. Symbolem podvodů se stal Enron. Odpovědí byl proslulý Sarbanes-Oxleyův zákon. Vyžaduje, aby statutární orgány společnosti osobně ručily za správnost účetních výkazů, jinak čelí drakonickým trestům. Nikde jinde na světě neexistuje tak přísný zákon.

SOX totiž představuje značnou administrativní i finanční zátěž pro firmy obchodované na burze. Evropské burzy jsou dnes liberálnější a méně svázané než burzy v USA. Totéž platí pro evropské podílové fondy a banky. Neexistuje na světě regulovanější subjekt než americká komerční banka nebo spořitelna. Tento fakt vedl k falešnému pocitu bezpečí. A došlo na hazardní obchody.

Na nejnižší úrovni šlo o smutně proslulé substandardní hypotéky. Na vyšší úrovni šlo o strategické podnikové rozhodování. I zde se masivně projevil morální hazard plynoucí z existence silné regulace. „Jsme regulováni nejpřísněji na světě, takže kdybychom dělali něco špatně, dozvíme se to včas, mysleli si bankovní manažeři. Dnes víme, že si to mysleli v mnoha případech mylně.

Žádná regulace ovšem nedokáže držet krok s invencí tvůrců nových finančních instrumentů. Tak se stalo, že během let 1997-2007 vznikl zcela nový trh s derivátovými kontrakty zvanými credit default swap (CDS). Tento trh je doposud bez jakékoli regulace. Problémem amerického trhu byla asymetrie extrémně přísné regulace na jedné straně a nulové regulace na straně druhé. Krajní přísnost na jedné straně vyvolala atmosféru morálního hazardu; nulová regulace na straně druhé vytvořila explozivní prostředí.

Banky jsou dnes ve stresu a agonii, protože nevědí, jak velká riziková expozice může vyplývat z existence trhu CDS. Stovky miliard? Nebo možná tisíce? A kde se riziko projeví? Nyní je bohužel na vládách a centrálních bankách, aby napravily svá zanedbání.

Autor: Pavel Kohout, ředitel pro strategii společnosti Partners

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality