Finanční krize si žádá nové globální vůdce


David Brooks, Hospodářské noviny, 8. října 2008

Zdá se, že vždy jednou za několik let čelí svět nové zkoušce. Po 11. září 2001 museli vedoucí světoví představitelé vymyslet vhodnou reakci na islámský extremismus. Nyní stojíme před další zkouškou. Světoví lídři musí přijít na to, jak stabilizovat ekonomiky uprostřed nevyzpytatelných globálních kapitálových toků.

Slepci z Platonovy jeskyně

Tato zkouška má kořeny v globálním přesunu hospodářské moci. Vzestup Číny, obrovské bohatství ropných mocností a lehkovážná monetární politika vytvořily oceán přebytečných úspor, které dost dobře neměly kam jít.

Zmíněné peníze byly svěřeny pár tisícovkám obchodníků, kteří je ve snaze o nejvyšší návratnost »rozeseli« po celém světě. Tito obchodníci žijí v jakési technologicky vyspělé verzi Platonovy jeskyně. Nevidí realitu přímo. Vidí jen stín reality, tančící v podobě čísel na jejich počítačových monitorech. Vytvářejí si dojmy o dojmech jiných lidí, kam příště poputují »chytré peníze«, kvůli čemuž jsou od normální ekonomické aktivity odtržení o tři až čtyři psychologické úrovně.

Tito obchodníci jsou hnáni k tomu, aby podstupovali velká rizika, poněvadž sláva čeká jen na největší hvězdy. A protože jsou to lidé, výslednou nejistotu rozhánějí pomocí sebeklamů. Chovají přílišnou víru v počítačové modely »hodnoty za riziko«, které konejšivě exaktním způsobem kalkulují jejich zranitelnost.

Osvojují si účetní metody, které jim sdělují, že mají pevnou půdu pod nohama. Zabývají se složitými finančními nástroji, které jim slibují »riziko bez rizika« tím, že ho rozdělují na milion malých kousků a poté vrhají do éteru.

Ekonomové hovoří o »špatně oceněném riziku« a o »nelikviditě« systému. Mnozí ekonomové jsou však navyklí snižovat význam emocí, sociální psychologie a morálních norem, takže přicházejí s bezkrevnými a neúplnými popisy současného dění. Faktem zůstává, že rozhodovací proces má veskrze emociální charakter a obchodníci spravující zmíněné biliony propadají v důsledku své nejistoty maniodepresivitě. Když se situace vyvíjí dobře, nemyslí si, že mají prostě štěstí a vezou se na vlně. Místo toho podléhají dojmu, že mají všechno v malíčku. Když tito obchodníci prožívají manickou fázi, zaplavují kapitálem celé země a ekonomické sektory. Nevědomky tak rozleptávají morální předivo a kazí si vlastní ziskové zóny.

Lehkovážné peníze narušují vazbu mezi činy a jejich důsledky. Vedoucí představitelé státu zjišťují, že mohou hromadit obrovské schodky bez negativních dopadů. Kongresmani spoléhají na to, že Fannie Mae a Freddie Mac půjdou do stále většího rizika.

Šok a děs

Tohle všechno je skvělé až do chvíle, kdy to náhle skvělé být přestane. Situace se zhorší a společenská nákaza se začne šířit opačným směrem (toto počítačové modely rizik nikdy zcela nepochopí). Z oceánu úvěrů zůstane během jediné minuty pouhá kapka. Kdysi vervní obchodníci propadnou paranoie a uvědomí si, jak málo toho o svých obchodních partnerech vědí. Odmítnou vzít na vědomí skutečnou hodnotu svých portfolií. Všechno se zastaví.

V těchto chvílích přiskočí centrální bankéři a úředníci ministerstva financí a pokusí se zlepšit obchodníkům náladu. Oficiální činitelé předstírají, že přicházejí s politickou reakcí, ale jejich počínání je z velké části jen politické divadlo. Ve skutečnosti se snaží uchlácholit, obelhat a uklidnit své publikum globálních penězoměnců.

Tento problém se netýká jen hypoték. Žijeme ve světě, v němž se mohou okamžitě přesouvat biliony dolarů, avšak ty jsou v rukou lidských bytostí, jejichž znalosti jsou již z podstaty omezené a které podléhají sebeklamům a společenské nákaze. Podle jedné statistiky jsou dnes finanční krize dvakrát rozšířenější než před sto lety.

David M. Smick ve své neuvěřitelně předvídavé knize The World Is Curved: Hidden Dangers to the Global Economy tvrdí, že jsme zdědili impozantní globální ekonomický systém. Tento systém, jehož středobodem jsou USA, dokázal vytvořit bezprecedentní míru globální prosperity. Nyní se však divoce vymkl kontrole a podle Smicka ho nelze napravit metodou »šok a děs« v podobě záchranného sedmisetmiliardového balíku. Je třeba reforma od základů.

Nová pravidla

Smick naznačuje, že se to neobejde bez globálních vůdců, kteří dokážou odpovědět na základní otázky: do jaké míry by se měly povolit operace s vypůjčenými penězi? Můžeme zachovat rozvojový model, v němž některé státy hromadí obrovské rezervy a investují je v USA?

Dokud se tyto i další otázky nevyřeší, nebudou mít globální trhy jistotu ohledně hodnoty aktiv. Bankéři se stáhnou a budou mít strach půjčovat. Role Ameriky coby globálního centra se ocitne v ohrožení. Evropané se začnou přiklánět ke znárodňování. Uvolněný prostor zaplní neomerkantilisté.

Toto je zkouška. Je to problém, který plně zaměstná příštího amerického prezidenta. Oba kandidáti na tento úřad se však zatím baví diskusemi o Billu Ayersovi a Charlesi Keatingovi.

Autor: David Brooks, sloupkař The New York Times

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality