Dvourychlostní Klaus


Zbyněk Petráček, Lidové noviny, 30. 10. 2008

Vadí vám idea dvourychlostní Evropy? Představa, že v rovnoprávné EU budou někteří – ti, kdo přijali euro a podepsali Lisabon – rovnoprávnější? Pocit, že se na nás ti velcí nejenom dívají svrchu, ale mají k tomu i vlastní fórum? Tak to vám musel vadit i projev prezidenta k 90. výročí Československa. Jeho vize Evropy právě tímto směrem míří, ba se z toho směru těší. A bude se z něj těšit tím více, čím větší slovo dostává, čím více je tísněná vládní parta před českým předsednictvím.

Václav Klaus tuze rád straší Evropskou unií. Problém nastává, když svůj postoj prezentuje jako součást českého zápasu za suverenitu a samostatnost. A 28. říjen je k tomu jako dělaný. Klause nelze podezírat z lásky k Rakousku-Uhersku. Jenže v jeho úterním podání jsme nebyli součástí „žaláře národů, ale „rakousko-uherského integračního projektu.

To už si sami doplníme, na čem ten projekt zkrachoval – když po rakousko-uherském vyrovnání získal dvourychlostní charakter, když se Vídeň a Budapešť ocitly v pozici rovnějších, zatímco Praha, Bratislava a Záhřeb pod jejich kuratelou. Nepřipomíná nám to něco aktuálního?

Ano, ten, kdo chtěl rozložit integraci, která úspěšně čelila tlakům Ruska a Německa, se těšil z její dvourychlostní fáze. Podobně činí ten, kdo chce rozložit integraci současnou. Komu prospívá dvourychlostní Evropa? Zaprvé velkým státům. Zadruhé Moskvě, která vždy raději jedná s rozrůzněnými partnery: dojednat něco s velkými a pak to sdělit jako fakt malým.

Klaus rád straší čertem velkých Evropanů a hrozbou jejich zájmů s tím, že čím suverénnější vůči nim budeme, tím lépe. Straší čertem, jako by nebylo Belzebuba Ruska za humny. Jenže už historik Antonín Klimek s odkazem na první republiku varoval: československý stát nemohl být hrází proti Germánům, aniž by se stal součástí Východu. Právě to od Klause neslyšíme.

Říká-li A, ať řekne i B. Říká-li, že vstupu do EU budeme snad litovat, že jsme se jím dobrovolně vzdali značné části suverenity, ať dodá B. S jak olbřímí suverenitou bychom vyjednávali s evropským Německem a asijským Ruskem, kdybychom v EU nebyli? Jak si polepšíme coby „pomalejší Evropané? Neříkáli to prezident sám, chtějme to po něm.

Autor: Zbyněk Petráček

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality