Martin Ehl, Hospodářské noviny, 6. listopadu 2008
Svět si od Baracka Obamy slibuje, že jeho zahraniční politika bude jiná. Jisté je ale jen jedno: jeho nadšení zahraniční příznivci budou zklamáni. Většina Evropanů myslí, že Obama nebude takový válečník jako Bush a bude víc naslouchat svým spojencům. Pokud by je vyslyšel, popřel by to, co znamená být prezidentem USA – tedy hlavně hájit zájmy Američanů.
Čtyřiaosmdesát procent Američanů a 72 procent Evropanů podle průzkumu nevládní organizace German Marshall Fund tvrdí, že jejich největší obavou je, aby Rusko nedodalo zbraně na Blízký východ (čti do Íránu). Obama tvrdí, že dá Íránu na vybranou: buď spolupráci, nebo sankce. Ve vztahu k Rusku chce prosazovat »koherentní strategii«.
Obama se v obhajobě zájmů USA ve světě bude lišit od Bushe především stylem. Kvůli krátké době v politice o jeho zahraničně politických znalostech, schopnostech a rozhledu víme jen velmi málo. Je schopný řečník, takže se své protivníky bude asi snažit spíš »ukecat« než rozstřílet. Ale nebyl by to syn americké tradice a kultury, aby neváhal, pokud to bude považovat za nutné, sáhnout k argumentům těžšího kalibru. Už během kampaně se proslavil výrokem, že v případě potřeby bude proti islamistům skrývajícím se na severu Pákistánu třeba nasadit armádu.
Pro Čechy a Poláky je zajímavé sledovat jeho výroky na téma protiraketové obrany, což je v posledním roce a půl definiční téma vztahů obou těchto zemí k USA. Jeho postoje by se nejjednodušeji daly shrnout do věty: když to bude fungovat, podporuji to; když ne, nepodporuji. V jedné z televizních debat ovšem řekl, že protiraketový štít podporuje jako způsob obrany proti zemím, jako jsou Írán nebo Severní Korea. I takové protichůdné výroky přispívají k tomu, že v zahraniční politice bude nový americký prezident – alespoň zpočátku – méně čitelný.
Peníze na protiraketovou obranu schvaluje Kongres, nikoli prezident, a pro příští rok jsou už příslušné sumy na budování základny v Česku schválené. Naděje odpůrců radaru se musejí upírat na neschopnost českých politiků ratifikovat smlouvy spíš než na obrat nového amerického prezidenta.
Pokud jde o zahraniční politiku, je nutné se podívat na nového viceprezidenta Joea Bidena, kterého si Obama vybral právě proto, aby vyvrátil kritiku, že v zahraničně politických otázkách je nezkušený. Za bosenské války patřil Biden mezi americké jestřáby, kteří podporovali zásah NATO. Když vypukla válka v Iráku, Biden připustil, že Spojené státy asi neměly jinou možnost než svrhnout Saddáma Husajna. Kritizoval ovšem způsob, jakým byla invaze provedena, a hlavně, že Bush nezískal širší mezinárodní podporu.
Autor: Martin Ehl