Lisabonská eurobomba


David Klimeš, E 15, 11. listopadu 2008

Jaký by byl rozdíl, kdyby od prosince vedl ODS Pavel Bém místo Mirka Topolánka? Až do víkendu odpověď zněla: Žádný (pokud ovšem nepovažujeme za program výraznější okopávání kotníků ministrů z menších stran). Nyní se ale přece téma vynořilo: Je jím Lisabonská smlouva. Pro obě strany je to ale velmi riskantní hra: Bém svým odporem k dokumentu může zničujícím způsobem podráždit před kongresem bytostně proevropské jádro strany.

Na druhé straně, Topolánek se svým jasným souhlasem s eurosmlouvou se odvážně pokouší odstřihnout od národovecké a antibruselské tradice zakladatele ODS Václava Klause. Na mikulášském kongresu nakonec přehazovaná zapálená eurobomba jednomu z pánů zůstane v rukou. A odstřelí ho.

Jasno ve sporu

Obě strany sporu jsou jasné: Za Bémem stojí prezident Václav Klaus, většina české veřejnosti, irské „ne a federalizační ustanovení v eurosmlouvě. Naopak Topolánkovi hrají do not menší vládní strany, drtivý souhlas s Lisabonskou smlouvou mezi řadovými občanskodemokratickými straníky, nátlak velkých evropských zemí, který lze jen těžko ustát, a vize jasných pravidel pro další fungování euroklubu.

Pokud vyhraje Topolánek, je vše jednodušší. Šéfem ODS bude předseda, který respektuje „eurofilii své strany – ve vnitrostranickém průzkumu 79 procent voličů ODS zarmoutilo své vůdce jasným souhlasem s Lisabonskou smlouvou. Ze skrytého příznivce unie Mirka Topolánka se může konečně stát otevřený fanoušek evropského projektu. To kromě smíření s voličskou základnou může přinést i body v evropské lidovecké frakci a také větší slovo v Bruselu.

Kdo je proti?

Ale ani Bém to nemá špatně spočítané. Jak ukázal irský příklad, národ může být bytostně proevropský, ale přitom odmítnout zmatenou smlouvu. Dalším plusem pro Béma je to, že nezaujal žádnou extrémní pozici. Tu v Česku spolehlivě vykrývá prezident Klaus. Navíc může před delegáty argumentovat oporem Čechů proti Lisabonu (55 procent) a decentně přitom zamlčet, že jde především o voliče KSČM a ČSSD.

Předpokládejme, že racionální pragmatik Bém si vše dobře spočítal a odpor k Topolánkově „eurohujerství mu vynese předsednický post. Jenže premiérství podle všeho zůstane Topolánkovi. Jak bude tedy pozice Česka během předsednictví EU vypadat?

Dva scénáře

Pozitivnější scénář A zní: Bém bude k unii kritičtější, ale zcela bude podporovat českou vládu. Až v prosinci Irové oznámí své požadavky na opt-outy (výjimky) ze smlouvy, euroskeptik Bém bude požadovat také nové výjimky z Charty a justičních věcí i pro Česko. Topolánek kývne, bude spokojený, že se mu bude s Iry o to lépe vyjednávat.

A pak je tu scénář B: Bém nenavrhne, jak velí euroskeptická tradice, ve straně nic konkrétního, jen bude v plamenných projevech brojit proti levičáckému superstátu. Topolánek na truc zase bude s vrchním legislativcem lidovcem Cyrilem Svobodou kout pikle, jak Lisabon schválit ještě letos. Česká republika bude mít svoji evropskou politiku ještě nečitelnější, v Bruselu nebudou vědět, zda volat jen Topolánkovi, nebo také Bémovi. Hlasy požadující předání předsednictví Švédům ještě zesílí. Co myslíte, který scénář je pravděpodobnější?

Autor: David Klimeš

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality