Daniel Anýž, Hospodářské noviny, 18. listopadu 2008
Jednání Alexandra Vondry ve Washingtonu se překrývají s příjezdem polského ministra zahraničí Radka Sikorského. Oba by si z USA jistě chtěli odvézt potvrzení, že nastupující americký prezident Barack Obama bude plynule pokračovat v evropském projektu protiraketové obrany. Takové ujištění jim Obama ani kdokoli z jeho nejužšího okolí ovšem nedá, a v tuto chvíli ani dát nemůže. A nejen proto, že Obamův zahraničně politický tým byl uvržen do informační klatby, která platí jak pro jejich kontakt s tiskem, tak ve styku s cizími politiky. I s těmi se Obamovi lidé mohou bavit jen inkognito, na vlastní riziko, že upadnou v nemilost a půjdou.
Na rozdíl od vnitropolitické agendy si Obama v zahraniční politice drží zcela programově karty co nejblíže u těla. Což je ten hlavní důvod, proč Vondra, Sikorski i kdokoli jiný z Washingtonu odjede bez znalosti tajenky, a to bude platit nejméně zhruba do konce března.
Podle zkušeností jde o nejbližší termín, do kterého si nově zvolený prezident může stihnout personálně obsadit klíčová místa v administrativě a v matici strategických zájmů si srovnat priority a provázat jednotlivé cíle zahraniční politiky. A projekt evropské protiraketové základny se posunul z otázky prvotně kontroverzní na úrovni rozpočtového přetahování v Kongresu až do pozice jednoho z uzlů této matice.
Ještě než se podíváme na její hrací pole, zdržme se u rozpočtu. Co může s výdaji Pentagonu udělat aktuální ekonomická krize? Většinový názor zní, že se budou krátit, a například Richard Danzig, který je vážným kandidátem na ministra obrany, před nedávnem výslovně jmenoval dva projekty, které by se podle něho měly finančně uskromnit. Protiraketová obrana je jedním z nich.
Danzig nemusel mít na mysli evropskou základnu, ale jak už bylo napsáno i na tomto místě, demokraté v Kongresu požadují testování systému.
Zatím tím podmiňovali pouze vzdálenější výdaje, ne začátek výstavby. V ekonomické tísni ovšem mohou přehodnocovat, a první příležitost se nabízí v březnu, kdy doběhne současné rozpočtové provizorium, a budou se znovu schvalovat finance na zbytek roku 2009.
I pokud zůstanou peníze nedotčeny, k jejich uvolnění je zde stále klíčový požadavek ratifikace smlouvy v českém parlamentu. Česká vláda nemá sil na rozdávání, pomohlo by jí, kdyby se Barack Obama jasně kladně vyjádřil. Obama by směrem ke Kongresu ratifikaci zase potřeboval k potvrzení peněz. Jenže přesně v tomto bodě se vracíme na výše zmíněnou matici, Obamovi se totiž český (ne)ratifikační argument v tuto chvíli zároveň velmi hodí právě proto, aby se rozhodnout nemusel.
Ruské nejsilnější NE
O překvapivém projevu ruského prezidenta Medveděva, který den po Obamově zvolení zopakoval ostrý odpor Ruska, se hodně mluvilo jako o chybě. Ale Medveděv při tom jen potvrdil, o čem vcelku úspěšně přesvědčil Washington už jeho předchůdce Putin. »Evropská základna je pro nás nepřekročitelný problém, otázka zásadního strategického kalibru,« k čemuž teď Medveděv jen dodal, »a proto je nám taky úplně jedno, kdo právě úřaduje v Bílém domě.«
Ve Washingtonu převládá názor, že evropská protiraketová základna se ocitla mezi základními hracími kameny Obamovy politiky vůči Rusku. Podle jednoho názoru (jak od některých Obamových demokratických poradců, tak od republikánských zahraničně-politických realistů) ještě navíc i ve vztahu k Iránu, neboť rezignace na základnu by se podle této logiky mohla vyměnit za pomoc Ruska s pacifikací íránského jaderného programu.
Dost času na Velký handl
Druhá skupina, reprezentovaná například vlivným think tankem Council on Foreign Relations, sice považuje (ve shodě s českou diplomacií) představu tohoto »velkého handlu« za mylnou a naivní, neboť Moskva prý může jen získat, a ničeho se při tom nevzdat. Ale i tato názorová část tíhne (na rozdíl od české diplomacie) k doporučení »nespěchat, zvážit ve vztahu k Rusku balanční poměr zisků a ztrát«.
Jde při tom o názor, sdílený až z docela překvapivých pozic. »Není to věc, kterou musíme rozhodnout zítra. Můžeme si dovolit rozvahu a proces zpomalit,« uvedl před víkendem Thomas Graham.
Pokud Obama slyší tato slova od analytika, který byl do roku 2007 šéfem ruské sekce v Bushově Radě pro národní bezpečnost, nelze se zas tak moc divit, že si jako nastupující prezident nechává nějaký čas na rozmyšlenou.
Obamovi se český (ne)ratifikační argument nyní velmi hodí, aby se nemusel jasně rozhodnout.
Autor: Daniel Anýž