Bělorusko, poslední evropská diktatura


Nina Pokorná, Euro, 18. listopadu 2008

Již více než čtrnáct let režim prezidenta Alexandra Lukašenka dává Bělorusům i světové veřejnosti „lekci z flagrantního porušování základních lidských práv“. Stát na hranicích Evropské unie je často označován za poslední evropskou diktaturu. A toto přirovnání rozhodně není přehnané. Studenti a studentky byli hlavními aktéry pouličních protestů po zmanipulovaných prezidentských volbách v březnu 2006. Za projev občanské statečnosti se stali terčem represí. Stovky studentů čekal vyhazov z univerzit.

Od začátku roku 2008 proběhlo více než 200 soudů s účastníky nejrůznějších demonstrací a vzpomínkových akcí. Došlo i k několika exemplárním vyloučením z posledního ročníku střední školy. V současné době čelí mladí aktivisté také obviněním za členství v neregistrované organizaci (např. Malady Front, Jeans Za Svabodu, European Belarus a další). Téměř žádná organizace, hnutí či iniciativa totiž nemá šanci získat registraci, a jejich činnost je tedy pro běloruské úřady trestná. Organizace Člověk v tísni také proto již řadu let pracuje s občanskými aktivisty v Minsku i v regionech a poskytuje jim pomoc při realizaci jejich projektů.

Státní moc začala v průběhu roku 2006 měnit taktiku. Režim přestal rozdávat exemplární tresty vůdcům opozice a začal se soustřeďovat na „pěšáky demokratického hnutí. Místo dlouhodobých trestů odnětí svobody je v současnosti nejčastějším trestem krátkodobá administrativní vazba (3-20 dnů) a na běloruské poměry velmi vysoká finanční pokuta.

Opakovaná vazba však pro odsouzeného znamená hrozbu do budoucna, protože může být z důvodu „potenciální recidivy odsouzen i k několika letům odnětí svobody. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných Salidarnasc spolu s Fondem pro rozvoj právních technologií proto na jaře 2007 zahájil Kampaň preventivní právní pomoci pro občanské aktivisty. Tuto kampaň podporuje druhým rokem i Člověk v tísni. Jejím hlavním cílem je zajistit občanským aktivistům kvalitní advokáty a informovat je o jejich občanských právech.

VOLBY: VELKÁ OČEKÁVÁNÍ, ŽÁDNÁ PŘEKVAPENÍ

Od začátku roku 2008 režim zvolna stupňuje tlak na opozici. Jenom letos tak proběhlo více než 200 soudů s účastníky nejrůznějších demonstrací a vzpomínkových akcí. Pokojné demonstrace jsou rozháněny s použitím síly a demonstranti následně čelí obviněním z účasti na nepovoleném shromáždění, používání vulgarismů na veřejnosti, „zlomyslného výtržnictví atp. Propuštění ze zaměstnání kvůli politickému angažmá je běžnou praxí. Člověk v tísni poskytuje morální a materiální podporu těmto politicky pronásledovaným osobám a jejich příbuzným.

V září tohoto roku se konaly parlamentní volby a Bělorusko se po dlouhé době opět dostalo do světových médií. Po nečekaném kroku prezidenta Lukašenka, který v srpnu propustil všechny politické vězně (A. Kazulin, S. Parsjukevič, A. Kim), se od těchto voleb totiž čekalo opravdu mnoho.

Žádné překvapení se ale nekonalo, do parlamentu se opět nedostal ani jeden představitel opozice, volební proces byl pod plnou kontrolou státu a OBSE volby neuznala jako demokratické.

EU přesto přehodnotila svůj postoj a rozhodla o pozastavení sankcí vůči běloruskému režimu na půl roku. Zatím je pro běloruskou demokratickou opozici situace stále stejná. Sice zde momentálně není jediný politický vězeň, každodenní politické represe ale pokračují. Uvidíme, co přinese následujících šest měsíců, zdali bude evropský dialog s „kolchozním Napoleonem úspěšný a povede k demokratickým změnám v Bělorusku.

Autor: Nina Pokorná

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality