Jan Žižka, E 15, 20. listopadu 2008
Nestává se často, aby Evropané děkovali zatracovanému prezidentu Georgi Bushovi. Tentokrát by to měli udělat. Pro malé otevřené ekonomiky, jako je i ta česká, to platí dvojnásob. V době celosvětového šílenství, kdy se politici předhánějí v tom, jaké zázračné řešení finanční krize vymyslí, se hostitel víkendového ekonomického summitu G20 ve Washingtonu choval rozumně. Varoval před protekcionismem, podpořil volný obchod. Vzhledem k dřívějším postojům Ameriky při jednáních Světové obchodní organizace (WTO) snad můžeme pochybovat o upřímnosti Bushových slov. Ale je osvěžující, že světový státník dokáže mluvit také o něčem jiném než o regulaci a nalévání dalších peněz kdovíkam.
Je otázkou, do jaké míry se o to zasloužili právě Američané, ale summit G20 se dokonce přihlásil k obnovení katarského kola jednání WTO. Třeba se ukáže, že to není reálné. Přesto je cenné, že nejen Češi tvrdí: volný obchod může být dobrým lékem na krizi. Ukazuje se, že úplně všichni se zatím nezbláznili. Ačkoliv Bush býval právem kritizován za jednostranné kroky ve světové politice, zaujal kompromisní postoj alespoň v závěru své kariéry. Tedy v době, kdy se Evropa zmítá od jedné krajnosti ke druhé. A také ve chvíli, kdy francouzský prezident Nicolas Sarkozy připomíná kouzelný hrneček, z něhož bez ustání vytékají nové a nové nápady na řešení krize, které sešněrovávají volný trh ze všech možných stran.
Sarkozyho sleduje celý svět, ale sem tam se někteří Evropané podívají i na politika, který je nyní jeho protipólem a sídlí na Pražském hradě. Nedělejte nic, protože vším, co uděláte, jen přiléváte olej do ohně, varuje Václav Klaus. Tedy naprostý opak.
Bush zřejmě neví, že jeho postoj je střední cestou mezi Sarkozym a Klausem. Ale je to tak. Končící americký prezident i lidé kolem něj si uvědomili, že je třeba něco dělat. Očekávají to voliči, ale také podnikatelé a finanční trhy. Úplná nečinnost politiků by šířila paniku stejně spolehlivě jako jejich přehnané reakce. Jsem zastáncem volného trhu, ale když je krize, musíme připustit i státní zásahy, ukazuje Bush. Ačkoliv se proslavil tím, jak v důležitých chvílích „kašlal na své spojence, nyní se stal paradoxně právě on hostitelem summitu, který se zavázal k větší koordinaci mezi státy.
Současný prezident USA přeci jen začal jednat racionálně, i když pro mnohé to přišlo dost pozdě. Co ale udělá Obama? Nadšencem pro volný trh není. Naděje tu ale je: bez ohledu na předvolební hesla se zdá, že pro nového šéfa Bílého domu by měl být racionální přístup samozřejmostí. Tentokrát snad během celého funkčního období nového prezidenta.
Autor: Jan Žižka