Euro šance


Luděk Niedermayer, Respekt, 22. 12. 2008

Otázka zavedení eura opět ožila: ČSSD v rámci svého protikrizového balíčku žádá, aby vláda stanovila termín jeho přijetí, a premiér Mirek Topolánek se možná nebude tentokrát vyhýbat debatě tak důsledně jako dosud. Pokud nepůjde jen o manévr švejkovské povahy jako nedávno, kdy i velmi vzdálené datum zůstalo viset ve vzduchu bez bližší představy o podmínkách a krocích, možná se dočkáme reálného plánu.

Důvody pro rychlé přijetí eura totiž nejsou jen ekonomické, ale také politické. Přemýšlet nad nimi by měla navzdory své tradiční skepsi k euru právě ODS, protože z politického hlediska by mohla z přijetí eura vytěžit nejvíc.

Korunaland

Zpráva, že Volkswagen upouští od zamýšlené miliardové investice ve Vrchlabí, značně zkomplikovala plány na rozvoj tohoto města, ale žádná větší veřejná diskuse se o tom nevedla, protože to vypadalo jako neblahý důsledek ekonomické krize.

Oznámení z minulého týdne, že investice půjde do Bratislavy, už vzbudilo větší pozornost. Nejen proto, že každých pár set (ne-li tisíc) nových pracovních míst se teď hodí víc než kdykoli předtím, ale také proto, že jedním z klíčových argumentů VW je, že Slovensko od ledna přechází na euro.

Lze jistě namítnout, že přijít o investici v průmyslovém odvětví, nad jehož budoucností visí v důsledku krize velký otazník, není zase tak bolestivé. Ale nad takovýmito dopady české skepse k zavedení eura bychom mávnout rukou neměli.

Dnes už málokdo bere opravdu vážně nedávný argument, že existence koruny uchrání naši ekonomiku od finanční krize. Ve skutečnosti mohutné posílení české koruny počátkem roku oslabilo naše firmy již před krizí (hlavně jejich schopnost získat nové zakázky a investice). Současné rychlé oslabení koruny k 26 Kč za euro je sice vítané, ovšem v dnešní situaci může pomoci už jen omezeně (zlepší příjmy firem, pokud se vůči kurzu dříve nezajistily).

Horší totiž je, že nejistota ohledně dalšího vývoje kurzu výrazně vzrostla, neboť jeho výkyvy jsou enormní (koncem listopadu během několika dnů se kurz proti euru změnil o více než 2 Kč, tedy o osm procent!). To komplikuje nejen běžný život firem, ale především jejich rozhodování o investicích. Není tedy divu, že při současném omezeném obchodování na trhu a omezených investicích přijdou naše firmy často zkrátka.¨

Je proto logické, že myšlenka na přijetí eura je (nejen u nás) součástí diskuse o ekonomické krizi. Tím spíše, že Česká republika se fakticky na tento krok připravuje (na pokles rizik v této souvislosti již několikrát Respekt upozornil). Jeho význam nezmenšuje ani to, že nejbližší technicky možné datum pro zavedení eura je až 1. leden 2012 (při rozhodnutí do konce března příštího roku), tedy v čase, kdy krize snad už bude za námi. Důležitý totiž není jen den zavedení eura, ale nastartování potřebných příprav.

Splnit kritéria pro vstup do eurozóny není v čase světové recese a nejistoty na trzích jednoduché. Jedním z předpokladů je udržení inflace na uzdě, což se dnes jeví jako relativně menší problém: v blízké budoucnosti bude díky zpomalení ekonomiky inflace rychle klesat (nicméně až recese odezní, může dojít k stejně rychlému růstu). Objevuje se však jiné riziko: nestabilita směnného kurzu koruny.

Požadavek zní, že dva roky před vstupem do eurozóny nesmí koruna výrazně oslabovat pod dohodnutou paritu proti euru (více než 2,25 procenta). To bude v situaci rozkolísaných trhů opravdu náročný úkol. Na druhé straně je pravděpodobné, že pokud budou příčinou výkyvů kurzu vnější faktory (světové finanční trhy), a ne slabost domácí ekonomiky, budou nám i jiným uchazečům výkyvy „prominuty.

Deficitní problém i pomoc

Stát využil neobyčejně dobrá léta k tomu, aby podstatně snížil deficit svého hospodaření. V období recese dojde i bez aktivních zásahů vlády k prohloubení schodku, přičemž pro vstup do eurozóny jsou povolena tři procenta HDP. Pokud vycházíme z odhadů deficitu pro rok 2009 (kolem 70 miliard, tedy dvou procent HDP), zbývá tedy prostor v řádu 35 miliard korun.

A tady se dostáváme k podstatnému bodu, který by měl zajímat ODS. Pokud bude ČSSD prosazovat alternativu rychlého přijetí eura (řekněme rok 2012 či 2013, stanovení vzdálenějšího cíle ekonomice jen stěží pomůže), musí také zajistit, že v letech 2010 či 2011 dodržíme limit deficitu tři procenta. Z toho vyplývá, že pro návrhy na různé balíčky opatření proti krizi, o kterých nyní politici všech stran snad obden hovoří, bude k dispozici nejvýše pár desítek miliard (ať už na daňové úlevy nebo přímou podporu ekonomiky).

Možná to zní jako špatná zpráva, ale nemusí tomu tak být. Především, ne všechna opatření na pomoc ekonomice přinášejí efekt, jiná jsou zase ve srovnání s jejich přínosem příliš drahá. V dnešní české politické realitě však hrozí, že dříve či později vláda i opozice odstartují závod o to, „kdo dá více. Pokud se ale shodnou na tom, že zavést euro v dohledné době je jejich společným zájmem, potom budou muset hledat také alespoň částečnou shodu v tom, jak pomoci ekonomice co nejlépe, bez zbytečného plýtvání a málo efektivních kroků, a tudíž bez dramatického růstu zadlužení státu (což by mělo zajímat daňové poplatníky).

Je paradoxní, že na této shodě by měla mít větší zájem ODS, která se však zároveň zdráhá euro přijmout. Je to totiž právě ODS, kdo prosazuje zdrženlivost státu ve výdajích, a je tedy jejím bytostným zájmem, aby „krizová kreativita opozice (i koaličních partnerů) měla jasně vymezené hranice. Při shodě na zavedení eura by takovéto hranice de facto stanovila sama dnešní opozice.

Autor: Luděk Niedermayer

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality