Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Evropská měna

Euro (EUR nebo E)

je společná měna Evropské unie, která je postupně zaváděná členskými zeměmi Unie. Euromince i eurobankovky byly do oběhu uvolněny 1. ledna 2002. Do současné doby euro zavedlo 16 členských států EU: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Euro dále užívají čtyři evropské mikrostáty, které mají měnovou unii s členskými státy EU (Andorra, Monako, San Marino a Vatikán), a také Černá Hora a bývalá srbská provincie Kosovo.


Euromince

Euromince mají 8 nominálních hodnot: 1 eurocent, 2 eurocenty, 5 eurocentů, 10 eurocentů, 20 eurocentů, 50 eurocentů, 1 euro a 2 eura.

Euromince



Rub 1, 2 a 5 centů zobrazuje část zemského glóbu, na které se nachází evropský kontinent. Mince hodnoty 10, 20 a 50 centů, 1 a 2 eura zobrazují samotnou Evropu. Na všech mincích je rovněž vyobrazeno 12 unijních hvězd.

Zatímco rub mincí je jednotný pro všechny země používající euro, druhá strana mincí je „národní" - každý stát vydává euromince s vlastní lícovou stranou, která je buď na všech mincích stejná (např. Belgie), nebo má každá hodnota svůj vlastní motiv (Itálie). Monarchie mají zpravidla na lícní straně portrét panovníka, republiky na euromincích užívají různé národní, kulturní či přírodní motivy nebo památky.

Na některých mincích může být uvedeno starší datum vydání než je rok 1999, kdy bylo euro zavedeno. Jedná se o francouzské, španělské, belgické, finské a nizozemské mince. Na místo roku, kdy byly mince uvolněny do oběhu, používají tyto země tradičně rok vyražení mincí.

Členské státy mohou také vydávat omezený počet pamětních mincí v hodnotě 2 eura.


Doporučení ohledně vzhledu národních stran mincí

3. června 2005 vydala Evropská komise doporučení ohledně vzhledu národních stran oběžných mincí. Text tohoto dokumentu říká:

  • Národní strany všech nominálních hodnot euromincí určených k oběhu by měly obsahovat označení vydávajícího členského státu ve formě názvu členského státu nebo jeho zkratky.
  • Na národní straně by neměla být znovu uvedena nominální hodnota, ani jakákoli její část, mince, ani název jednotné měny nebo její podjednotky, pokud takové označení nevychází z rozdílné abecedy.
  • Vlys hrany mince v hodnotě dvou eur může nést označení nominální hodnoty za předpokladu, že je použita pouze číslice „2" a /nebo údaj „euro".

Výše uvedené nesplňovaly belgické, finské, německé, rakouské a řecké mince. Tyto státy musí proto vzhled svých mincí upravit tak, aby splňovaly určené požadavky. Finsko (od 2007) a Belgie (od 2008) už vzhled mincí podlě směrnic upravil. Staré mince přitom zůstávají v platnosti.


Mikrostáty

Přestože nejsou členy Evropské unie, používají Monako, San Marino a Vatikán (na rozdíl od Andorry) euromince s vlastní lícovou stranou, které ale běžně nekončí v oběhu a jsou velkým lákadlem pro sběratele.

Andorra si zabezpečila právo razit mince se svou vlastní národní stranou před tím, než v roce 2005 vyjádřila souhlas s předpisy, které omezily její postavení daňového ráje. Úřad pro ražení mincí z urgellského biskupa ovšem přešel na andorrskou vládu.
 

Jedno a dvoucenty

V roce 2004 začali maloobchodníci z celého Nizozemska poukazovat na to, že manipulace s jedno a dvoucenty je pro ně příliš finančně náročná a žádali, aby byly používány pouze mince s nominální hodnotou od 5 centů výše. I když jsou nyní v Nizozemsku mince nejnižší nominální hodnoty velmi málo používané, nadále zůstávají oficiálním platidlem.

Také Finsko nepoužívá 1 a 2 centy, i když je stále razí a sběrately jsou tyto drobné mince ceněny - v dobrém stavu mohou mít pro sběratele cenu i tisíckrát větší, než je jejich nominální hodnota.


Eurobankovky

Eurobankovky mají sedm nominálních hodnot - 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 E, které se odlišují velikostí a barvou.

Eurobankovky



Podoba eurobankovek vzešla z celoeropské soutěže, která byla vyhlášena při zasedání Evropského měnového institutu v únoru 1996. Za vítězný byl vybrán návrh Roberta Kaliny z Österreichische Nationalbank.

Za ústřední téma jednotlivých bankovek autor zvolil architektonické slohy, které utvářely a utvářejí ráz evropského kontinentu od antiky do současné doby. Z důvodů nestrannosti a nemožnosti uvést příklady architektury ze všech členských států Unie dbal autor na to, aby jednotlivé ukázky architektury nepředstavovaly žádnou konkrétní památku. Na přední straně jsou zobrazeny okenní kružby a portály, které symbolizují evropského ducha otevřenosti. Mosty na rubové straně mají představovat spojení mezi evropskými národy a mezi Evropou a zbytkem světa.

Vedle motivu evropské vlajky na jsou bankovkách rovněž uvedeny iniciály Evropské centrální banky v pěti jazykových verzích (BCE, ECB, EZB, EKT, EKP), název „EURO" v abecedách používaných v EU (latinské a řecké), mapa Evropy na zadní straně, podpis prezidenta ECB a značka © označující ochranu autorských práv.

Autor: Mgr. Petr Placák, Euroskop