Přejít na obsah

Vyhledávání

16/04/2014 09:14:09


Hlavní menu

Francie

Francie je jedním ze zakládajících členů Evropského společenství. Z její dílny vyšel tzv. Schumanův plán na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí v roce 1951. V Radě EU má 29 hlasů, do Evropského parlamentu volí 74 poslanců. Francie je jak členem Schengenu, tak eurozóny.

Francie v Evropské unii

Francie stála u zrodu Evropských společenství. Jean Monnet vytvořil plán na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí, který představil 9. května 1950 ministr zahraničních věcí Francie Robert Schuman (tzv. Schumanův plán). V roce pak 1950 představili Francouzi tzv. Plevenův plán, na jehož základě mělo být vytvořeno Evropské obranné společenství - společná evropská armáda vedená evropským ministerstvem obrany. Vlivem zahraničně politických událostí v roce 1953 (smrt Stalina, konec Korejské války) ale návrh nebyl ratifikován, paradoxně právě Francií, která ratifikaci projektu dokonce odmítla zařadit do programu jednání francouzského parlamentu.

Po nástupu De Gaulla na post francouzského prezidenta v roce 1958 začala Francie stále více prosazovat mezivládní princip spolupráce - takzvanou Evropu vlastí. De Gaulle zdůrazňoval nedotknutelnost suverenity země. V letech 1963 a 1967 prezident De Gaulle vetoval rozšíření Společenství o Velkou Británii, Dánsko a Irsko. De Gaulle to vysvětloval nesouladem mezi cíli Velké Británie a cíli Společenství.

V roce 1965 vyvolala francouzská reprezentace krizi ve Společenství, když stáhla ze zasedání Rady ministrů svého ministra zahraničních věcí, odvolala francouzské reprezentanty z vedení všech důležitých výborů a gaullisté se dokonce přestali účastnit zasedání Evropského parlamentu. Celkem sedm měsíců trvala takzvaná politika "prázdných křesel" (empty chair crisis), která byla zapříčiněna spory o způsob hlasování, De Gaulle trval na tom, že všechna přijímaná rozhodnutí musí být schválena jednomyslně. Krize byla zažehnána až na počátku roku 1966 Lucemburským kompromisem, který mimo jiné umožňoval uplatnit veto během hlasování o záležitostech, které jsou důležitým zájmem některého ze členských států.

V roce 1984 uzavřela Francie s Německem dohodu ze Saarbruckenu, která měla odstranit kontroly na společných hranicích obou zemí. Tato dohoda se stala předchůdcem Schengenské dohody, která byla podepsána o rok později a kromě Francie a Německa na ní participovaly také státy Beneluxu. Součástí primárního práva se Schengenská dohoda stala až v roce 1999.

V roce 2002 přijala Francie společně s dalšími 11 evropskými zeměmi euro jako svou oficiální měnu. V roce 2005 byla v národním referendu odmítnuta Smlouva o ústavě pro Evropu.

Lisabonská smlouva byla ve Francii přijata jako v jedné z prvních zemí již 7. února 2008, hlasoval o ní parlament.

Komisařem nominovaným za Francii je Michel Barnier, který má na starosti vnitřní trh a služby. Předsednictví Rady měla Francie na starosti v druhé polovině roku 2008. V Triu byla s Českou republikou a Slovinskem.

Do Evropského parlamentu se v roce 2009 dostalo 8 politických stran. Volební účast dosáhla na 40,5 procent. Francie obsazuje 74 křesel.

Další informace o francouzských členech Evropského parlamentu


Politický systém Francie

Francie je parlamentní republikou s poloprezidentským systémem. Prezident je v režimu V. republiky klíčovým, určujícím činitelem. Je volen v přímých všeobecných volbách na dobu 5ti let. Předseda vlády je spíše nevýraznou figurou. Jeho význam stoupá v obdobích tzv. kohabitace - kdy prezident a předseda vlády pocházejí z opozičních politických stran.

Francouzský parlament je dvoukomorový. Národní shromáždění má 577 členů volených přímo na 5 let. V Senátu je 331 křesel. Jeho členové jsou voleni v nepřímých volbách na dobu 6 let.

Francouzským prezidentem je od května 2012 Francois Hollande.

Příští řádné volby proběhnou v roce 2017. V současné době je premiérem Manuel Valls.

Výsledky parlamentních voleb 2012

 

Moderní historie Francie

  • 1870 - Třetí republika, Francie přestala být monarchií, stalo se tak po prohrané válce s Pruskem, vládu přebrala tzv. Pařížská komuna

  • 1894 - židovský důstojník francouzského generální štábu Alfred Dreyfus obviněn na základě zfalšovaných důkazů za špionáž pro Německé císařství

  • 1904 - podpis Srdečné dohody mezi Francií a Anglií, Francie získala Maroko a Alžírsko

  • 1914/1918 - v první světové válce padl milion Francouzů

  • 1919 - Versaillský mírový systém znamená vrácení Alsaska-Lotrinska Francii

  • 1919 - zavedena 8hodinová pracovní doba

  • 1924 - povstání v Maroku a Sýrii

  • 1940 - na jihu země vzniká tzv. Vichystický režim, v čele kolaborační vlády maršál Pétain

  • 1946/1958 - Čtvrtá republika, časté střídání vlád, války v Alžírsku a Indočíně

  • 1952 - založení Společenství uhlí a oceli (ESUO), Francie zakládající stát, počátek evropské integrace
     
  • 1958 - Pátá republika, v čele prezident Charles de Gaulle, Francie odstupuje z vojenských struktur NATO

  • 2009 - Francie se vrací zpět do NATO jako plnohodnotný člen

 

Fakta o Francii

 

Oficiální název země je Francouzská republika (République française).

Rozloha Francie je 547 030 km2.

Hlavní město je Paříž (2,2 milionu obyvatel).

Oficiálním jazykem je francouzština.

Země je administrativně rozdělena na 26 regionů. 21 z nich je kontinentálních, jedním je Korsika a 4 jsou zámořská území. Regiony se dále dělí na 100 departementů.

V zemi žije 64,7 milionu lidí. Francouzi tvoří 95% obyvatel, 3% jsou pak Arabové.

K římsko-katolickému náboženství se hlásí zhruba 85% Francouzů, cca 8% se pak označuje za muslimy.


Francie - mapa
(zdroj: wikipedia)

 

Odkazy na instituce

 

 

Kontakty na ambasády

ČR ve Francii
15, Avenue Charles Floquet, Paris 75007
Tel: +331/40651300,
sekretariát vv. 40651301,
sekretariát dipl. 40651303, OEÚ-40651315 
Fax: sekret.dipl. +331/40651313, OEÚ-40651316, sekret.vv-40651332 
paris@embassy.mzv.cz
www.mzv.cz/paris


Francie v ČR
Velkopřevorské nám. 2, Praha 1, 118 00
tel: 251 171 711 fax: 251 171 720 
ambafrcz@france.cz
http://www.france.cz/

 

 Francouzský institut v Praze
Štěpánská 35, Praha 1, 120 00
tel: 221 401 011 fax: 222 401 054-055
ifp@ifp.cz
www.ifp.cz