Přejít na obsah

Vyhledávání

04/03/2015 17:43:32


Hlavní menu

Francie

Francie je zakládajícím členem Evropského společenství. Z její dílny vyšel tzv. Schumanův plán na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí. V Radě EU má země 29 hlasů, do Evropského parlamentu volí 74 poslanců. Francie je členem Schengenu a eurozóny.

Francie

Fakta o Francii

 

  • Oficiální název země je Francouzská republika (République française).
  • Rozloha Francie je 547 030 km.
  • Hlavní město je Paříž (2,2 milionu obyvatel).
  • Oficiálním jazykem je francouzština.
  • Země je administrativně rozdělena na 26 regionů. 21 z nich je kontinentálních, jedním je Korsika a 4 jsou zámořská území. Regiony se dále dělí na 100 departementů.
  • V zemi žije 64,7 milionu lidí. Francouzi tvoří 95% obyvatel, 3% jsou pak Arabové.
  • K římsko-katolickému náboženství se hlásí zhruba 85% Francouzů, cca 8% se pak označuje za muslimy.
  • HDP na hlavu je ve Francii 35 784 dolarů (23. místo na světě podle MMF za rok 2013).



Francie v Evropské unii

Francie stála u zrodu Evropských společenství. Jean Monnet vytvořil plán na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí, který představil 9. května 1950 ministr zahraničních věcí Francie Robert Schuman (tzv. Schumanův plán). V roce pak 1950 představili Francouzi tzv. Plevenův plán, na jehož základě mělo být vytvořeno Evropské obranné společenství - společná evropská armáda vedená evropským ministerstvem obrany. Vlivem zahraničně politických událostí v roce 1953 (smrt Stalina, konec Korejské války) ale návrh nebyl ratifikován, paradoxně právě Francií, která ratifikaci projektu dokonce odmítla zařadit do programu jednání francouzského parlamentu.

Po nástupu De Gaulla na post francouzského prezidenta v roce 1958 začala Francie stále více prosazovat mezivládní princip spolupráce - takzvanou Evropu vlastí. De Gaulle zdůrazňoval nedotknutelnost suverenity země. V letech 1963 a 1967 prezident De Gaulle vetoval rozšíření Společenství o Velkou Británii, Dánsko a Irsko. De Gaulle to vysvětloval nesouladem mezi cíli Velké Británie a cíli Společenství.

V roce 1965 vyvolala francouzská reprezentace krizi ve Společenství, když stáhla ze zasedání Rady ministrů svého ministra zahraničních věcí, odvolala francouzské reprezentanty z vedení všech důležitých výborů a gaullisté se dokonce přestali účastnit zasedání Evropského parlamentu. Celkem sedm měsíců trvala takzvaná politika "prázdných křesel" (empty chair crisis), která byla zapříčiněna spory o způsob hlasování, De Gaulle trval na tom, že všechna přijímaná rozhodnutí musí být schválena jednomyslně. Krize byla zažehnána až na počátku roku 1966 Lucemburským kompromisem, který mimo jiné umožňoval uplatnit veto během hlasování o záležitostech, které jsou důležitým zájmem některého ze členských států.

V roce 1984 uzavřela Francie s Německem dohodu ze Saarbruckenu, která měla odstranit kontroly na společných hranicích obou zemí. Tato dohoda se stala předchůdcem Schengenské dohody, která byla podepsána o rok později a kromě Francie a Německa na ní participovaly také státy Beneluxu. Součástí primárního práva se Schengenská dohoda stala až v roce 1999.

V roce 2002 přijala Francie společně s dalšími 11 evropskými zeměmi euro jako svou oficiální měnu. V roce 2005 byla v národním referendu odmítnuta Smlouva o ústavě pro Evropu. Lisabonská smlouva byla ve Francii parlamentem přijata 7. února 2008.

Předsednictví Rady měla Francie na starosti v druhé polovině roku 2008. V Triu byla s Českou republikou a Slovinskem.

Francouzský eurokomisař


Komisařem nominovaným za Francii je Pierre Moscovici, který má na starosti hospodářské a finanční záležitosti, daně a cla.

Předchozími členy Evropské komise byli:

  • Michel Barnier- komisař pro vnitřní trh a služby (2010-2014)
  • Jacques Barrot - komisař pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost (2008-2010), komisař pro dopravu (2004-2008)
  • Michel Barnier - komisař pro regionální politiku (1999-2004)
  • Pascal Lamy - komisař pro obchod (1999-2004)
  • Édith Cresson - komisařka pro výzkum, vědu a technologie (1995-1999)
  • Yves-Thibault de Silguy - komisař pro ekonomické a finanční záležitosti
  • Jacques Delors - předseda Evropské komise (1985-1994)
  • Christiane Scrivener - komisařka pro daně a ochranu spotřebitele (1989-1994)
  • Claude Cheysson - komisař prootázky Středomoří a vztahy severu a jihu (1985-1989)


Francouzští europoslanci

Francie má 74 křesel v Evropském parlamentu.

Evropské volby

2014 

2009 

2004 

Název strany % MEP % MEP % MEP
Národní fronta 24,86 24 6,34 3 9,81 7
Unie pro lidové hnutí 20,8 20 27,88 29 16,64 17
Socialistická strana 13,98 13 16,48 14 28,9 31
Demokratické hnutí 9,94 7 4,07 6    
Unie pro francouzskou demokracii         11,96 11
Ekologická Evropa 8,95 6 8,87 14    
Zelení         7,41 6
Levicová fronta 6,61 4 6,48 5    
Komunistická strana Francie         5,88 3
Hnutí pro Francii     3,6 1 6,67 3
volební účast / počet MEP 42,43 74 40,63 72 42,76
78

Zdroj: Evropský parlament

Politický systém Francie


Francie je parlamentní republikou s poloprezidentským systémem. Prezident je v režimu V. republiky klíčovým, určujícím činitelem. Je volen v přímých všeobecných volbách na dobu 5ti let. Předseda vlády je vůči prezidentovi ve slabším postavení. Jeho význam stoupá v obdobích tzv. kohabitace - kdy prezident a premiér nejsou ze stejné politické strany.

Francouzský parlament je dvoukomorový. Národní shromáždění má 577 členů volených přímo na 5 let. V Senátu je 331 křesel. Jeho členové jsou voleni v nepřímých volbách na dobu 6 let.

Francouzským prezidentem je od května 2012 Francois Hollande.

Příští řádné volby proběhnou v roce 2017. V současné době je premiérem Manuel Valls.

 

Moderní historie Francie

  • 1870 - Třetí republika, Francie přestala být monarchií, stalo se tak po prohrané válce s Pruskem, vládu přebrala tzv. Pařížská komuna
  • 1894 - židovský důstojník francouzského generální štábu Alfred Dreyfus obviněn na základě zfalšovaných důkazů za špionáž pro Německé císařství
  • 1904 - podpis Srdečné dohody mezi Francií a Anglií, Francie získala Maroko a Alžírsko

  • 1914/1918 - v první světové válce padl milion Francouzů
  • 1919 - Versaillský mírový systém znamená vrácení Alsaska-Lotrinska Francii
  • 1919 - zavedena 8hodinová pracovní doba

  • 1940 - na jihu země vzniká tzv. Vichystický režim, v čele kolaborační vlády maršál Pétain

  • 1946/1958 - Čtvrtá republika, časté střídání vlád, války v Alžírsku a Indočíně

  • 1952 - založení Společenství uhlí a oceli (ESUO), Francie zakládající stát, počátek evropské integrace
  • 1958 - Pátá republika, v čele prezident Charles de Gaulle, Francie odstupuje z vojenských struktur NATO
  • 2009 - Francie se vrací zpět do NATO jako plnohodnotný člen

 

Odkazy na instituce

 


Kontakty na ambasády


České velvyslanectví ve Francii

15, Avenue Charles Floquet, Paris 75007
Tel: +331/40651300,
sekretariát vv. 40651301,
sekretariát dipl. 40651303, OEÚ-40651315 
Fax: sekret.dipl. +331/40651313, OEÚ-40651316, sekret.vv-40651332
Mail: paris@embassy.mzv.cz
www.mzv.cz/paris


Francouzské velvyslanectví v České republice
Velkopřevorské nám. 2, Praha 1, 118 00
tel: 251 171 711 fax: 251 171 720
Mail: ambafrcz@france.cz
http://www.france.cz/

Autor: Petr Zenkner, Euroskop